Bezpochyby se Polákům to přistání u Smolensku tragicky nepovedlo. Řada závěrů Mezistátního leteckého výboru (MAK), který je v postsovětském prostoru hlavním arbitrem při leteckých neštěstích, bude bezpochyby správná. Nejspíš polští piloti nebyli úplně v klidu, když jim za krk dýchalo hned několik nadřízených. Je docela dobře možné, že polský velitel letectva si dal něco na posilněnou a pak v kabině nemístně radil. Po přečtení zprávy se zkrátka zdá, že Rusové se nedopustili sebemenšího přehmatu, že mají svá letiště ve vzorném pořádku, jejich dispečeři jsou vždy střízliví, dráhy uklizené, letadla provozuschopná, cestující spokojení a počasí poslušné.
Jenže Rusové mají zase tak trochu smůlu, za kterou si dílem mohou sami, dílem jsou ve vleku stereotypů v pohledu na Rusko jako na zemi poněkud nesrozumitelnou. Nikdo jim totiž nevěří, že by na smrti polského prezidenta neměli ani špetku viny. Marně se polští novináři tázali na včerejší tiskovce předsedkyně MAK Tatiany Anodinové, kam telefonovali ruští dispečeři před přistáním. Přitom nejen polští experti se domnívají, že velký díl viny za tragédii nesou právě oni, když nedokázali letiště uzavřít. Kromě toho má MAK pošramocenou pověst už z minulosti. Pochybnosti vyvolal například případ airbusu společnosti Armavia. Zřítil se v roce 2006, 113 lidí zahynulo. MAK tehdy obvinil piloty. Nezávislí experti ale tvrdili, že letiště v ruském Soči nemělo dostatečné technické vybavení. Jenže letiště před tím získalo od MAK certifikát, a tak nebylo možné prohlásit, že má nedostatky. Údajně nešlo o jediný případ. A tak i kdyby tentokrát vina ležela zcela na polské straně, věřit tomu bude málokdo. Překonat špatnou pověst může trvat celá desetiletí.
