Lidovky.cz: Vaše kolekce zlatých unikátních šperků s drahými kameny „Eye To The Soul“ získala v mezinárodní soutěži A’Design Award & Competition zlaté ocenění. Jste první Češka, která si v této prestižní soutěži v kategorii „šperky, brýle a hodinky“ sáhla na tak vysoké ocenění. V Česku ale příliš známá nejste, tušíte čím to je?
To netuším.
Lidovky.cz: Proč jste se přestěhovala zrovna do Bělehradu?
Do Bělehradu jsem z Prahy odešla před devíti lety s manželem, který je Srb. Jeho rodina se tam musela přestěhovat ze Sarajeva během války v Bosně. Saša tenkrát v Bělehradě nezůstal a odešel do Prahy k přátelům, aby dostudoval práva. Nakonec zůstal v Praze patnáct let a tady jsme se také seznámili. I když je Praha podle mě nejkrásnější město na světě, domov, slunce a balkánská vřelost mu začali chybět. A protože já jsem se v Praze narodila, změnu, potažmo novou inspiraci, jsem ráda přivítala.
Lidovky.cz: Jak moc se liší život v Bělehradě od toho v Praze?
Život se v Bělehradě žije pomaleji a více si jej lidé užívají. Vzduch je permanentně nabitý pozitivně zneklidňující energií. Praha je podstatně klidnější, uspořádané město s absolutně funkčním systémem, více o práci, kariéře, moci a penězích. Bělehrad je více o lidech, kteří dokážou vytvořit neopakovatelnou atmosféru, díky jejich temperamentu.
  |
Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování z Česka do Srbska? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Lidé, kteří dokážou z mála a v nepříznivých podmínkách vytvořit skvělou, nezapomenutelnou náladu, aniž by si na svůj osud a strasti stěžovali. Pijace (trhy) plné lahodného ovoce, zeleniny, voňavého masa, různých sýrů a vynikajících pochutin, a především jejich prodejci, kteří se mě všichni ptali, odkud jsem a byli strašně milí a nadšení, když jsem jim řekla, že jsem z Prahy. Někteří z nich se dokonce podíleli na výstavbě našeho Motola a měli na Prahu krásné vzpomínky. Srbové si Čechů váží a mají k nám veliký respekt. Ale také si vzpomínám na smečky toulavých, hladových, rozběsněných psů. Těch jsem se opravdu bála, ale ty už tam dnes nejsou.
Lidovky.cz: V Čechách kdysi vyšla vaše kuchařka pod názvem Balkánská kuchyně. Co vás vedlo k jejímu napsání?
Po prvních návštěvách Srbska a ochutnání místní kuchyně, která je velmi jednoduchá a přirozená, jsem měla potřebu tyto vynikající recepty představit i svým krajanům. Sama ráda vařím a baví mě inovovat tradiční české a balkánské recepty. Především zkracuji dobu tepelné přípravy, jelikož jsem zastánce zdravého stravovaní a organických potravin.
Lidovky.cz: Plánujete, že se do Česka jednou vrátíte?
Nevnímám to tak, že jsem Prahu opustila, jen prostě více času trávím v Bělehradě. Do Prahy jezdím někdy až 8 krát ročně na různě dlouhé pobyty, v závislosti od práce. Dokonce mám v Praze možná i více klientely, než v Bělehradě. I když mě život v Bělehradě vyhovuje a inspiruje, Prahy bych se nikdy nevzdala. Jsem veliký patriot.
Lidovky.cz: Navrhujete šperky, zabýváte se makro fotografií, grafickým designem i malířstvím. Umíte odpočívat?
Občas dělám i interiéry. Pro mě jsou všechny mé činnosti v oblasti umění a designu, kterými se zabývám, spíše hobby než práce. A tak místo abych koukala na hodinky, kdy už bude „padla“, musím si hlídat čas, abych to nepřeháněla. Běžně trávím ve svém ateliéru tak 10 hodin denně. Ale protože vstávám ráno mezi 5 - 6 hodinou, tak si najdu čas dokonce i na rodinnou zábavu a sport. Ráda jezdím na kolečkových bruslí, na kole a v zimě na lyžích.
Lidovky.cz: Malujete především děti, které jste poznala díky dobročinné činnosti, které se v Bělehradě také věnujete. Proč?
Vždycky jsem chtěla malovat veliká plátna olejovými barvami. A téma děti s těžkým osudem bylo tak silné, že mě donutilo s tím konečně začít. Když jsem se na základce rozhodovala, na který obor se na SUPŠ přihlásím, z praktických důvodů padla volba na grafický design. Čehož samozřejmě nelituji, ovšem klasická malba zůstala na vždy mou srdeční záležitostí a pevně věřím, že se jí jednou budu věnovat naplno.
Lidovky.cz: Sledujete práci svých českých kolegů šperkařů?
Bohužel z časových důvodů vůbec, takže absolutně nemám ponětí, co se děje, a na jaké úrovni je v Česku design šperku. Já jsem samorost, který si jede po vlastní linii, a kterého neovlivní ani momentální módní trendy. Šperky, které navrhuji, navrhuji vždy jakoby pro sebe, takže se to musí líbit především mně. Takhle jsem se vlastně i k navrhování šperků před dvěma lety dostala. Začala jsem je nejdříve navrhovat pro sebe, pak pro mé kamarádky, kterým se líbily, a potom pro jejich kamarádky a tak dále. Najednou jsem zjistila, že mě to vlastně strašně baví a začala jsem se tomu věnovat naplno a seriózně. Dá se říci, že se mi v poměrně krátké době podařilo z mé značky udělat známý a úspěšný brand, alespoň v Srbsku. Teď, myslím, nastal ten správný čas představit se také českým milovníkům designu.
Lidovky.cz: Co podle vás chybí českému designu?
Jak jsem již zmínila, nepřísluší mi jej hodnotit, jelikož o něm pramálo vím. Ale určitě si ho představuji jako mírně usedlý, ne příliš odvázaný. S nedostatkem sebevědomí sama bojuji, takže se dá předpokládat, že s tím můžou mít potíže i mí čeští kolegové. Na tom bohužel nese vinu výchova rodičů, které semlela doba, ve které se individualismus nepodporoval. Podotýkám, že je to můj čistě subjektivní názor a připouštím, že se možná mýlím. Srbové vychovávají ze svých dětí velmi sebevědomé jedince, kteří už od raného dětství slýchají „ty jsi nejlepší, nejschopnější, nejkrásnější a všechno víš lépe než ostatní“. I když si někdy říkám, že by jim trocha té české pokory neuškodila, tak pro život je určitě lepší být nezdravě sebevědomý než zdravě nesmělý.
Lidovky.cz: Pracujete s diamanty, perlami a zlatem. Který materiál máte nejraději?
Přesně tak, mé šperky jsou vyrobeny výhradně ze zlata, diamantů, drahých kamenů, sladkovodních a tahitských perel. Tyto suroviny a ušlechtilé materiály, které používám, samy o sobě dodávají unikátním šperkům na hodnotě, která se navíc každým rokem zvyšuje. Ke šperkům, které designuji, mám osobní vztah. Pro mě to nejsou pouze módní doplňky, ale spíše umělecká díla. Díky tomu, že jsou navíc ze zlata a drahých kamenů, doufám, že se budou dědit z generace na generaci, a že neskončí v krabici spolu s lacinou bižutérií. Pokud bych měla vybrat kámen, který mám nejraději, tak to bude asi smaragd.
