Až do konce srpna potrvá v Galerii Jaroslava Fragnera na Betlémském náměstí v Praze výstava projekčního ateliéru DaM. Studio založili na prahu devadesátých let architekti Richard Doležal (1953) a Petr Malinský (1961). Doležal - absolvent proslulé curyšské ETH - působil v té době ve Švýcarsku a byl ovlivněn tamějším minimalismem. K tomuto stylu měl blízko i absolvent pražské techniky Malinský. Oba dva se však rovněž intenzivně zajímali o historickou architekturu a výtvarné umění. Bezesporu také proto si získali rychle renomé nejen jako projektanti novostaveb, ale i odborníci na rekonstrukce památek.
Úspěšná snaha o soulad mezi starým a novým Původní malé studio, které si vybudovali přestavbou staršího rodinného domu v Braníku, se postupně rozrostlo a dnes patří k největším u nás. DaM se zabývá projekty hotelů, kancelářských, bytových a rodinných domů, interiéry a rekonstrukcemi. I tady však volí cestu kombinace citlivé opravy památky a soudobě pojaté dostavby, často v kontrastních materiálech. Přesto je výsledkem soulad mezi starým a novým. To platí např. pro rekonstrukci a dostavbu bývalého paláce Hypoteční banky na Senovážném náměstí v Praze pro hotel Boscolo nebo dosud nerealizovaný návrh dvorního křídla známého secesního hotelu Evropa na Václavském náměstí. Zde převzali motiv elipsovitého světlíku kavárny a navrhli dostavbu rovněž na půdorysu elipsy.
Palác Euro i Palác šlechtičen Kontextuální přístup je patrný také na snad nejznámější novostavbě ateliéru DaM: paláci Euro na rohu Václavského náměstí a tzv. „Myší díry“ v Praze. Architekti tu navazují na cenné funkcionalistické domy Lindt a Baťa a současně vtipně obalují novostavbu skleněným pláštěm s konvexní fasádou do úzké uličky. Zrcadlící se obloha pak prostor opticky rozšiřuje (ve spolupráci s Martinem Kotíkem). Projektanti, navzdory obavám konzervativních památkářů, nároží budovy akcentovali věžovou nástavbou - zopakovali tak motiv pro centrum metropole zcela typický a výsledek je zdařilý.
Snad nejvýznamnější rekonstrukcí studia je patnáct let trvající adaptace rozlehlého Paláce šlechtičen a Rožmberského paláce na Pražském hradě (č. p. 2). Původně renesanční objekt, rozšířený a zbarokizovaný Nicolem Pacassim, byl po devastačních zásazích zejména komunistické éry, kdy zde mj. sídlila StB, uveden do důstojné podoby, včetně obnovy přepatrované kaple, velkého sálu a dalších prostor. Jedná se o vzorový příklad citlivé adaptace, kterou mohou nyní alespoň zčásti ocenit i návštěvníci (nově otevřené nádvoří Rožmberského paláce s kavárnou a přilehlý sál, kde se konají kulturní akce).
Současná expozice ovšem představuje na dokonalých modelech a projekcích desítky dalších studií, projektů a realizací. Doprovází ji opulentní třísetstránkový katalog v grafické úpravě Roberta Nováka. Mám-li mít přesto nějakou výtku, tak tedy - efektně nasvícené modely jsou sice působivé, ale tápání návštěvníků ve zcela zatemněném sále je trochu hororové. Denní světlo by prezentaci věru neublížilo...
