Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Spielbergův Lincoln: Proč Američané milovali Havla

USA

  14:00
Ušlechtilá, láskyplná a trochu dojemná bytost, která miluje děti a nakonec nás musí opustit. Hrdinou filmu Stevena Spielberga s mnoha nominacemi na Oscara ovšem tentokrát není E. T., ale prezident Abraham Lincoln.

Lincoln, režie Steven Spielberg foto: Bontonfilm

Steven Spielberg, když zrovna nenechává někoho překousnout žralokem nebo rozsekat vrtulí od aeroplánu, rád šíří poselství lásky a humanismu: do téhle linie jeho tvorby zapadá i portrét 16. prezidenta Spojených států Abrahama Lincolna.

„Ať o mně dějiny vyprávějí cokoliv, bude to vždy jen zlomek pravdy,“ praví tento politik v docela nedávno promítaném filmu Timura Bekmambetova Abraham Lincoln: lovec upírů. Nuže, o této tváři velkého muže světových dějin se Spielbergův film Lincoln opravdu nezmiňuje ani náznakem. Soustředí se na přece jen o něco lépe doložené historické události, jejichž záznamům se snaží dodat život a aktérům lidské vlastnosti: především samozřejmě titulnímu hrdinovi, do něhož se převtělil vynikající Daniel Day-Lewis.

Lincoln, režie Steven Spielberg

Snímek v úhrnu vypráví o tom, jak byl v Kongresu na druhý pokus a po dlouhých peripetiích přijat 13. dodatek americké ústavy, definitivně zakazující otroctví v celé federaci: dobré téma na seminární práci, pro filmaře pořádná výzva. Ke cti Spielbergovi slouží, že z vleklé parlamentní tahanice dokázal vystavět dramatický tvar, který je svým způsobem docela napínavý a v některých momentech málem strhující.

To zejména zásluhou Tommyho Leea Jonese v roli charismatického vůdce radikálních republikánů Thaddeuse Stevense. Zastánce rozsáhlejších reforem než umírněný, reálných možností si vědomý Lincoln je v prezidentově týmu zásadním hráčem, je Lincolnovým oponentem i oporou zároveň. Neomalený, ovšem brilantní řečník dokáže protivníky z Demokratické strany ničit velice přesvědčivě a jeho rétorický výkrut, kdy z pragmatických důvodů zdánlivě popře své bytostné přesvědčení o rovnosti všech lidí, utkví v paměti možná nejsilněji z celého filmu.

Cesta k ideálu vede blátem

Sám Lincoln rovněž čelí morálnímu dilematu: v konfliktu se bohužel ocitly možnost okamžitě ukončit válku proti Jihu a šance vyhrát hlasování o zákonu, k jehož přijetí prezident celou svou státnickou činností směřoval. Lincoln cítí, že uzavření míru by oslabilo vůli zastupitelů kýžený 13. dodatek přijmout. Musí tedy nejen přesvědčit (či spíše nechat přesvědčit) své nerozhodné spolustraníky i přeběhlíky z druhého břehu, ale ještě pozdržet, a to ne tak docela férově, jednání s delegací Konfederace, která má namířeno do Washingtonu.

Film v této rovině celkem přesvědčivě ukazuje, jak klikatá byla cesta k přijetí dnes nezpochybnitelného ustanovení a jak k uskutečnění ideálu pomohly lstivost, nátlak, korupce, ba vydírání. Lobbisté oné doby, snad celkem věrně zobrazení, jsou zároveň karikaturou těch dnešních a samozřejmě nejen amerických: mechanismus politického uplácení, kdy se z končícího zastupitele náhodou stane držitel lukrativního postu ve státní správě, bude stále stejný.

Z filmu Stevena Spielberga Lincoln

Abraham Lincoln je v téhle poněkud špinavé hře cele ponořen, a přece z ní vychází čistý. Ochranným štítem a kalenou zbraní je mu jeho ideál – víra v lidskou rovnoprávnost a smysl pro spravedlnost, který jej dokáže chránit proti zlu a malosti a dodat mu v nejtěžších chvílích potřebnou sílu. Eticky sporné konání ve prospěch velkého cíle jej v žádném případě netěší, naopak: je to vysoká oběť, kterou ušlechtilý muž přináší na oltář svobody a demokracie.

Panu prezidentovi s láskou

Máme totiž dostatek příležitostí vidět Abrahama Lincolna, jaký je doopravdy: citlivý, jemný muž, ohleduplný manžel a něžný otec. I zde se dosti důrazně (a nikoli bezdůvodně) prosadilo Spielbergovo velké téma prolínající se snad všemi jeho významnými filmy: intenzivní a bolestí poznamenaný vztah rodičů a dětí.

Rány osudu nese Lincoln s pokorou a bez přemíry trpkosti, přirozené je pro něj odpuštění, nikoli pomsta. Kdybychom náhodou přece jen něco z jeho povahy přehlédli, raději svůj charakter v jednom z dialogů ještě sám popíše. Ostatně nejen Lincoln, ale i další postavy jako by se v některých promluvách obraceli rovnou k dějepiscům a autorům svých biografií. V takových okamžicích koncentrovaného patosu může diváka napadnout, že by snad ani neškodilo, kdyby odkudsi zpoza rohu vybafl nějaký ten Bekmambetovův upír.

Lincolnovy nejdůležitější úvahy se rodí ve zdánlivě nepodstatném klábosení s obyčejnými lidmi – s těmi se velký autodidakt cítí bezpochyby lépe a přirozeněji než s protřelými politickými hráči. Své okolí baví a někdy i přivádí k nepříčetnosti svou schopností vyprávět dosti podivné historky. Má neposlušné vlasy, nedovede nosit rukavice a někdy působí málem komicky – což sám ví a nešetří lehkou sebeironií. Nejslavnostnější okamžiky dokáže odlehčit, a přece jim zachovat vznešenost. Mimochodem, diví se někdo, že si Amerika zamilovala Václava Havla?

Lincoln

USA 2012
Režie: Steven Spielberg
Scénář: Tony Kushner, Doris Kearnsová Goodwinová
Hrají: Daniel Day-Lewis, Tommy Lee Jones, Sally Fieldová a další
Premiéra 24. 1. 2013

Spielbergova poklona Lincolnovi je náležitě pietní, cituplná, zároveň ne docela jednorozměrná (natolik je Steven Spielberg zkušený a soudný), v některých směrech nepochybně působivá. Rezonovat může asi spíše v domácím prostředí. Tvoří beztak jakýsi kontrapunkt k jednomu ze zakladatelských děl americké kinematografie – Zrození národa D. W. Griffitha, natočenému bezmála před sto lety. I tam vystupuje Lincoln jako kladná postava: totiž jako ten, kdo by zabránil bezuzdnému řádění osvobozených černochů na Jihu, nebýt zavražděn.

Griffithův film se nakonec zvrhne v pomatenou adoraci Ku-klux-klanu, přesto ukazuje (kromě toho, že jeho autor byl skutečně neomluvitelný rasista) také cosi důležitého – přinejmenším připomene, že vnímání správného a zlého v různých dobách je velmi relativní. Spielbergův pohled je stvořen k obrazu toho, co se nakonec ukázalo být správné: jaksi není prostor vážně rozebírat dobově oprávněné protiargumenty „zpátečníků“ – zděšení ne z osvobození utlačovaných, ale z toho, že po tomto může zavládnout chaos následovaný pomstychtivou diktaturou proletariátu. V 60. letech 19. století takové obavy rozhodně nebyly od věci a v globálním měřítku byly minimálně stejně prorocky jasnozřivé jako pochopení nutnosti nedělit lidi na podřadné a nadřazené.
Jak říká Abraham Lincoln, lovec upírů: Ať o mně dějiny vyprávějí cokoliv, bude to vždy jen zlomek pravdy.

Autor:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.