„Netrapte se tím, jak vypadáte. Využijte toho,“ vítá návštěvu nápis nad dveřmi do holešovického bytu básníka, spisovatele, zpěváka a muže mnoha dalších profesí Jana Vodňanského (1941). Těsně před odjezdem na dovolenou do Španělska se Vodňanský ve své moderní kuchyni v klidu pouští do přípravy kávy, nalévá vodu, omlouvá se za nepořádek v bytě, kde není ani smítko, a vypráví o knihách, které má rád.
„Když jsem poprvé pozval svou paní do tohoto bytu, tak tady bydlely především moje rukopisy, knihy, kazety, magnetofonové pásky a desky. Pro lidi tady moc místa nebylo. Udělali jsme rekonstrukci, knihovnu až do stropu a knihy, které jsme nechtěli, prodali do antikvariátů nebo vyhodili do sběru,“ vypráví Vodňanský.
V prosklené knihovně má několik stovek knih.
Nejčastěji jsou to básně, filozofická literatura.„Kromě básníků, především francouzských, které čtu i v originále, a filozofické literatury čtu i pro mě relaxační knihy. Ty mi kupuje speciálně moje paní. Jsou to ,spy story‘, zejména mám rád Johna le Carrého a podobné klasiky, kteří, jak se později ukázalo, to měli opravdu ze skutečného života,“ říká Vodňanský.
Chartistu Vodňanského ale baví i mystická literatura s přesahem do filozofie, psychologie a psychiatrie. „Třeba Carl Gustav Jung je můj dlouhodobý čtenářský zájem. Samozřejmě mám knihy, které se týkají dvojice, která mě inspirovala prakticky celý život. A těmi jsou Voskovec a Werich.“ ?
***
JAN VODŇANSKÝ ? Vyučuje na Filozofické fakultě UK v Praze. „Přednáším tam filozofii hry a vedu seminář tvůrčího psaní.“ ? Je lovec antikvariátů. „Baví mě to od puberty a občas se stane, že objevím něco šíleného, o čem nikdo neví, a já mám pak velkou radost.“ ? „Superšpion si nedává nápadnou masku na hlavu, to by byl totiž vysoce nápadný, ale naopak jeho maska je jeho splynutí. Maska totiž nemusí být jen to, co známe z archaických společností,“ popisuje svou fascinaci žánrem.
