"Jsem spokojená se stavem, který prožívám," řekla Čáslavská. "Cítím se spokojená a nezávislá na velkých rozhodnutích, jako jsem měla dřív, nejsem pod žádným tlakem, že musím něco dokázat a překonat. Je to docela šťastné období," dodala.
V posledních týdnech má napilno. Pořádala olympiádu pro japonské sirotky po cunami, otvírala kliniku fyzioterapeuta Pavla Koláře. Ve středu pokřtí poštovní dopisnici se svým portrétem od Oldřicha Kulhánka a večer má premiéru dokument Olgy Sommerové, jehož je hlavní postavou. Narozeninový den stráví v Ostravě při autogramiádě knihy Pavla Kosatíka "Věra Čáslavská - Život na Olympu".
"Už jsem měsíc pořádně nespala. Vlastně teď spím ve vaně, v které vždy usnu," smála se Čáslavská. "Je to zvláštní léčba vodou a cítím se díky tomu moc dobře. Nebolí mě záda, klouby, což přičítám tomu spánku ve vodě. Opravdu se cítím docela dobře, řekla bych, ale nemůžu říkat spokojeně, protože kdybych to řekla, tak se v ten moment něco přihodí. Raději preventivně nic nechválím, ať se to nezboří." Čáslavská ví, o čem mluví. V životě prožila nádherná období, po kterých následovaly těžké časy.
Věra Čáslavská a Josef Odložil
Nejdříve vystoupala na sportovní vrchol - v Japonsku 1964 získala tři olympijská zlata a v Mexiku 1968 další čtyři vavříny. Byla symbolem Pražského jara, ale po návratu ji v komunistickém Československu čekaly výslechy státní bezpečnosti a po podpisu manifestu Dva tisíce slov ji režim zavrhl.
Rok po sametové revoluci v roce 1989 se vrátila na veřejnost jako poradkyně prezidenta Václava Havla, ale vše se zvrtlo smrtí bývalého manžela Josefa Odložila v roce 1993 po jeho potyčce se synem Martinem. Ten byl v roce 1996 odsouzen ke čtyřem letům vězení, ale o rok později mu prezident Havel udělil milost.
Čáslavská složitou situaci nezvládla a v roce 1998 se stáhla na řadu let do ústraní. "Byla jsme na tom špatně, byla jsem hodně, hodně... prostě na dně," konstatovala Čáslavská. Dokonce si vymýšlela rekviem. "Už jsem se viděla, jak vyletím komínem. Nemám ráda pohřby a nechtěla jsem sužovat lidi, kteří mě měli rádi, a děti Radku s Martinem. I hudbu jsem měla vymyšlenou," řekla gymnastka.
Oslovila režisérku Sommerovou, ale z nápadu na smuteční dokument vznikl celovečerní film a narozeninový portrét. A Čáslavská je po depresích už pár let zase svěží dámou. "Nevím, co mě drželo, kde jsem vzala tu energii, co byl ten impulz. Vím, že nějaké byly, ale nemůžu je definovat konkrétně. Říkám, že se stal zázrak, protože už jsem nevěřila, že se ještě vrátím mezi kamarády," řekla držitelka celkem 140 medailí.
Věra Čáslavská dostává vyznamenání od Václava Havla v roce 1995
V Kosatíkově knize Život na Olympu Čáslavská otevřeně hovoří o všech svých strastech, o slávě jen minimálně. "Je to o naději, kterou všichni potřebujeme, i když klesneme hluboko. Je o tom, jak se má člověk snažit a věřit. I bohové mají různé bolístky jako lidi dole. Nic jsem neskrývala, je to knížka o pravdě," poznamenala.
Na otázku, zda věří v osud, odpověděla, že to by bylo na delší povídání. "Myslím, že člověk má v momentu narození předepsané své peripetie a ty neobalamutí." V současnosti je křivka jejího života pozitivní. Dá se říci, že si života užívá. "Je to tak půl na půl," naznačila, že má dost povinností. "Nemůžu chodit višňovou alejí nebo na Petřín, ale když doma pracuju, pustím si třeba Freddieho Mercuryho, ráda si zajdu na koncert, na výstavu, což jsem si dřív musela odpírat," řekla Čáslavská.
