Revival 80. let asi nikdy neskončí. Už teď trvá o dost déle než oživovaná dekáda sama. Další „osmdesátkovou“ látkou, kterou Hollywood, kterou Hollywood vybral pro modernizační kůru je klasický „akčňák“ Predátor z roku 1987. Režisér Nimrod Antal se toho úkolu v produkci známého tvůrce Roberta Rodrigueze zhosti vcelku úspěšně.
Ne snad, že by vzniknul nějaký milník historie filmové zábavy, přinejmenším ale film Predátoři nepředstavuje atentát na kulturu,víru v lidstvo, rozum cit, smysl pro elementární logiku, schopnost smát se a - slovy Ignácia O Reillyho - teologii a geometrii. V dnešních smutných dobách to není málo. Původní snímek byl jednoduchý a efektivní - americké komando letí na tajnou misi někam do Střední Ameriky, po splnění úkolu na ni ale čeká střet s tajemnou bytostí z vesmíru, pro lidské oko většinou neviditelným Predátorem - zvláštní kombinací žraločí mentality a pokročilé zbrojní technologie. V prostředí džungle - sféry prapůvodního života bez pravidel -se musejí vypořádat s nepřítelem hnaným jaksi primární potřebou zabíjet. Jsou jeden po druhém loveni, až zbude ten poslední - Arnold Schwarzenegger, pro změnu zajímavá kombinace robota a pařezu - který tu mrchu vyřídí. Konec příběhu.
Fabuli „jedničky“ Antalův film variuje - džungle tentokrát není ve Střední Americe (a její barvy a zvuky jsou chladnější, neživotnější). Skupina, jež se během filmu smrskává, je tentokrát nesourodá parta ostřílených zabijáků z různých zemí, své zástupce mezi nimi má mexická narkomafie, africká guerilla, izraelská armáda, ruští „specnazové“, yakuza a supertajná americká zabijácká jednotka. Všichni se neznámo jakým způsobem dostali na neznámé místo, musejí zjistit kde a proč se to vlastně ocitli (v tom Predátoři trochu připomínají Ztracené). Protivník proti nim nestojí jeden, je jich víc, existují mezi nimi typové odlišnosti a ještě ke všemu mají nepříjemné „pejsky“. Výraznou změnu ale představuje hlavní lidský hrdina. Zatímco příbuznost predátora vzor 87 s tím letošním je na první pohled zjevná, je těžké si představit herce typově vzdálenějšího Arnoldovi Schwarzeneggerovi než je Adrian Brody v hlavní roli osamělého amerického střelce Royce.
Přináší to nemalé potěšení sledovat, jak se tenhle osvědčený představitel hrdinů spíš intelektuálních ze sebe snaží dostat chraplák chlapa, uvyklého snídat smirkový papír, pózu protřelého zabijáka, pro nějž je pohled na smrt všednější než čištění si zubů a skloubit to vše se svou vizáží kluka který má nervy z toho, že se opozdí na hodinu zobcové flétny. A jistým způsobem se to Brodymu docela daří.
Další předností snímku je velmi věcná režie a vůbec pojetí. Film běží účelně a soustředěně, nikam se zbytečně nerozbíhá a nic nepředstírá - pár lidí, pár příšer, někdo přežije, většina ne, titulky, konec. Akční scény zvládnuty plus mínus solidně, konverzace a „hláškování“ udrženy v přijatelných mezích. Atmosféra (především zpočátku) budována s péčí, na způsobu jimž je zachycena výchozí situace hrdinů vržených bez důvodu do neznáma, je znát i stopa trochu středoevropského citu pro absurditu. Celým filmem prolínající spor o to, zda má člověk hrát jenom na sebe nebo myslet i na tým, dojde k předvídatelnbému rozulení ve formě trochu banální poučky. Na druhou stranu - v době fotbalového mistrovství se nějaké to kázání o potřebě spolupráce dá jakž takž snést.
Predátoři (USA, 2010) Režie: Nimrod Antal Hrají: Adrian Brody, Alice Braga, Danny Trejo a další Premiéra: 8. července
