Kvůli zranění kolene vynechal celou sezonu NHL, ale že by to na něm bylo znát?
„Sasha je prostě Sasha. Vždycky byl dobrý a je tomu tak i tady. Tým vede skvěle,“ chválil ho po posledním skupinovém zápase proti Švýcarsku spoluhráč Anton Lundell.
Právě porážka 2:4 s domácím celkem přiřkla Finům druhé místo ve skupině A a také soupeře pro čtvrtfinále, v němž se ve čtvrtek od 16.20 utkají s Českem.
Na Barkova si bude muset dát národní tým velký pozor. Jeho forma po dlouhé absenci postupně graduje, proti Švýcarům dvakrát skóroval, předtím si připsal šest asistencí.
Jeho síla však netkví jen v produktivitě. Své velké tělo často využívá před brankou, ať už cloněním při přesilovce, nebo s pukem na holi.
Navíc pomáhá i do defenzivy. Ne náhodou se o něm v zámoří dlouhé roky mluví jako o jednom z nejlépe bránících útočníků, třikrát také získal Selke Trophy oceňující právě tuto dovednost.
Finský kapitán Barkov monitoruje situaci před bránou Švýcarů.
Jen letos z těchto debat nuceně vypadl. Kvůli zranění, které si přivodil hned na začátku předsezonního kempu Florida Panthers.
Jeden nešťastný pohyb a jak přední, tak zadní křížový vaz v koleni nevydržely.
Dva měsíce sotva chodil, pak začal jezdit na rotopedu. Lékaři predikovali, že se k hokeji bude moct vrátit za sedm až devět měsíců. Prý pokud bude mít štěstí, mohl by stihnout play off. Avšak do něj se Florida nedostala.
„Celou dobu jsem se připravoval na vrchol sezony v NHL. A když nám nevyšel, mistrovství světa mi přineslo další motivaci,“ popisoval přítel české tenistky Marie Bouzkové.
Mimochodem, ta si čtvrtfinálovou bitvu svých krajanů a partnera nenechá ujít. Soustředí se však i na sebe, nyní válčí na tenisovém Roland Garros.
Ale zpět k Barkovovi. Panthers mu v cestě do Švýcarska nebránili. Přitom by nepřekvapilo, kdyby svou hvězdu chtěli ochránit a raději ho pošetřili na start příštího ročníku NHL.
„Naopak vypadali nadšeně, popřáli mi hodně štěstí,“ říkal Barkov.
Nejprve si zahrál v přípravě na Švédských hrách v Ängelholmu, kde ukončil 324 dní dlouhý půst bez jakéhokoliv zápasu.
A nyní už bojuje o medaili na světovém šampionátu, poprvé od roku 2016. Tehdy v Moskvě bral s Finskem coby dvacetiletý mladíček stříbro po finálové prohře s Kanadou.
TVRDÝ SOUBOJ U MANTINELU. Vlevo je ruský hokejista Maxim Chudinov, vpravo pak Aleksander Barkov z Finska na MS 2016.
Tentokrát by si Barkov přál dojít ještě o jeden stupínek výš, turnaj mají Finové dobře rozjetý.
Šest výher, přesvědčivé výkony, síla rozložená prakticky do celého kádru. Klopýtli až v posledním duelu se Švýcary, ale prohra nic moc nekomplikuje.
Vyhnuli se derby se Švédy, do klání s Českem jdou v roli favoritů. Nejen kvůli dosavadnímu hernímu přednesu, ale také zásluhou silné soupisky.
Mezi patnácti posilami z NHL však jedna vyniká.
Kapitán. Lídr. Jeden z nejlepších centrů na světě.
„Přináší nám toho spoustu. Vůdčí schopnosti, zkušenosti, špičkové dovednosti. A hlavně je v kabině mimořádně oblíbený,“ přidal Pennanen.
Ve vypjatých momentech často vliv takových hráčů ještě stoupá. A spoluhráči na ně spoléhají.
Barkov je připravený, kondičně nijak nestrádá. I přesto, že až do května sledoval hokej pouze v roli diváka.
