„Určitě je to změna, protože v Aténách se hrálo večer a bylo pořád pětatřicet stupňů, člověk se strašně potil. Tady je chladněji, ale myslím si, že to není žádný velký problém,“ líčila Krejčíková po zápase.
Že bude hrát zrovna s Fruhvirtovou, dlouho nevěděla, jelikož stále drží svůj rituál, že se jméno soupeřky nechce dozvědět dopředu. I v Praze se tak mohla na konkrétní sokyni chystat až v úterý. „Dozvěděla jsem se to ráno při rozehrávce, svítilo to na tabuli.“
Jak se vám proti Lindě Fruhvirtové hrálo?
V českých derby je vždycky těžké hrát. Máme spoustu skvělých hráček, myslím, že už jsem s většinou z nich hrála. Patří to k tomu. Ale je super, že máme v Česku tak moc dobrých holek.
Líbí se vám, že se turnaj přesunul na Štvanici?
Myslím si, že na Štvanici je to pro mě jedno z prvních vítězství. Mně se tady na těch menších turnajích nikdy moc nedařilo, takže jsem určitě ráda, že jsem takhle dobře začala. A doufám, že přidám další výhry.
Zdejší centrkurt má svou magii, že?
Určitě. Mám ten kurt ráda, několikrát jsem na něm trénovala. Já mám obecně ráda velké kurty.
Byl přesun z Atén do Prahy hektický? Padla informace, že jste po nedělním finále spala jen hodinu a půl.
To je pravda. Než jsme dohrály a než se všechno vyřídilo, přijely jsme na hotel až v jednu ráno a v pět už jsme jely na letiště. Spala jsem opravdu tak devadesát minut, po tom adrenalinu je těžké zabrat. Potom jsem spala ještě v letadle a víceméně jsem celé pondělí tak nějak pospávala a odpočívala. Večer jsem se snažila jít brzo spát, abych to dohnala.
V Aténách kvůli velkému vedru začínala utkání až večer, prokládala jste čekání právě spánkem?
Ano, častým. (smích)
Takže jste nabrala síly na zápasy v Praze?
Je dobré, že mám schopnost usnout lusknutím prstu, což je při tom čekání super. Ale zároveň to, že jsme chodily spát ve dvě nebo ve tři ráno každý den, není pro regeneraci těla úplně optimální. I když pak člověk spí do deseti, stejně nespí tak kvalitně jako mezi desátou a dvanáctou večer.
Častokrát, když se povede vyhrát turnaj, není snadné hned další týden nastoupit do dalšího. Asi jste ale nepřemýšlela o tom, že byste zrovna domácí akci vynechala, že?
Určitě jsem nepřemýšlela o tom, že bych nehrála. Samozřejmě jsem ráda, že nějak držím pohromadě, a doufám, že se to bude jen zlepšovat. Budu se těšit na další zápasy a uvidíme, co se stane.
Co pro vás vůbec vítězství na turnaji po delší době znamená?
Měla jsem obrovskou radost, že se to takhle sešlo. Nepředváděla jsem sice úplně nejlepší tenis, ale mentálně jsem turnaj zvládla velice dobře. Chtěla jsem hrát a jsem pyšná na to, jak jsem to po téhle stránce zvládla, i když jsem ze své hry třeba neměla úplně super pocit.
Máte devět turnajových titulů. Je velké lákadlo zaokrouhlit to hned v Praze na deset?
Lákavé to určitě je, ale máme za sebou teprve první kolo. Turnaj je našlapaný, je tady plno dobrých holek, takže jdeme zápas od zápasu, kolo po kole.
