Slavistické vítězství vystřelil Coufal. Sigma v nastavení zahodila penaltu |
Reprezentační gól z 13. října však pro něj na dlouho znamenal poslední brankovou radost. V Plzni mu to přestalo padat a k tomu o dva týdny později utrpěl v duelu se Slováckem vážné zranění levého kolene. S přetrženým zkříženým vazem musel na operaci.
Konec sezony a více než půl roku dlouhá rehabilitace. „Přetržený křížový vaz je pro fotbalistu černá můra,“ vyprávěl šestadvacetiletý kanonýr.
Dokonce se bál, že zranění pro něj může znamenat konec s fotbalem. „Mohlo to dopadnout špatně. Mohlo mi otékat, dostat zánět. Nevím, co bych dělal. Asi bych šel ke strejdovi do stavební firmy. Na ještěrku ne, možná stavbyvedoucí,“ přiznal, jaké věci se mu honily hlavou.
Přitom ještě před pár týdny na něj Viktoria dostala další z lukrativních nabídek. Do francouzského Girondins Bordeaux ho však za sedm milionů eur (asi 180 milionů korun) nepustila. „Taková nabídka už nepřijde, je to cena, jaká už se nebude opakovat,“ nechal se tehdy slyšet hráčův agent Dalibor Lacina.
  |
„Neříkám, že v Plzni se nemám dobře, co se týká všeho včetně financí. Ale tam by to bylo asi o něčem jiném. Chtěl jsem být hlavně s rodinou, nějaká nabídka byla. Jsem takový, že jsem si to tolik nepřipouštěl,“ řekl s odstupem Krmenčík.
V zimě ho i přes zranění ještě chtěly koupit belgické Bruggy, on si však především přál uzdravit se a dostat se do bývalé formy. „Řekl jsme si, že nejsem srab a dokážu se vrátit.“
Jenže to šlo ztuha. V letní přípravě skóroval jen na úvod s třetiligovými Domažlicemi, pak vždy vyšel naprázdno. Stejně tak v prvních třech soutěžních zápasech. Přesto měl důvěru vedení i kouče Pavla Vrby, i když ten upozorňoval: „Jestli bude útočníkem číslo jedna, musí to potvrdit na hřišti, protože konkurence je veliká.“
V sobotu se Krmenčík konečně dočkal. Přesně 333 dnů po do té doby poslední ligové brance. V osmé minutě domácího duelu proti Karviné na zadní tyči hlavou doklepl Kayambův centr.
V emotivní oslavě, kterou prožíval s přivřenýma očima, bylo znát dojetí. „Myslel jsem na to všechno. Na svoji rodinu, jak držela při mně. Na našeho fyzioterapeuta, který se mnou tady prožil osm měsíců tvrdé dřiny,“ říkal po zápase.
Na promáčeném trávníku se pak při výhře 3:2 prosadil ještě jednou, a přestože pošilhával i po hattricku, byl spokojen. „Já jsem říkal, že se vrátím silnější, a to jsem myslel vážně.“
