Nedostižné Francouzky kralovaly štafetě. Češky jely o medaili, nakonec jsou páté

Nebyla to vysněná medaile, přestože po třech čtvrtinách závodu k ní měly Češky tak blízko. Ale i pátého místa si v olympijské konkurenci velmi cení. „Je to pro nás naprosto skvělý výsledek,“ potvrzovala Tereza Voborníková.

Jakpak by ne, vždyť po bronzu ze Soči jde o historicky nejlepší umístění ženské štafety na olympiádě!

Jessica Jislová dostala důvěru jako osvědčená rozjížděčka štafet a svou úlohu splnila podle očekávání. Při první střelbě nepotřebovala ani jeden náboj navíc a střelnici opouštěla jako čtvrtá.

Vestoje pak musela opravovat dvě rány, což ji stálo propad na desáté místo, ale na trati se pak dokázala posunout na osmou příčku. Lucii Charvátové předávala se ztrátou půlminuty na vedoucí Švédky.

„Cítila jsem se hodně dobře na trati, což si možná maličko vybralo daň na stojce. Zároveň je to olympiáda a emoce i nervozita jsou větší než normálně, s tím jsem trochu bojovala. Do posledního kola jsem si asi špatně rozvrhla tempo, ale i tak to byl suverénně můj nejlepší běžecký výkon za hodně dlouhou dobu,“ hodnotila spokojeně v rozhovoru České televize.

Sportovkyně soutěží ve štafetovém závodě žen na 4 x 6 km v biatlonu na zimních olympijských hrách 2026 v Anterselvě v Itálii. (18. února 2026)

Lucie Charvátová během ženské štafety 4 x 6 km v biatlonu. (18. února 2026)

Charvátová téměř přesně zkopírovala výkon Jislové. V prvním kole stáhla čtyři sekundy ztráty, vleže pak musela jednou dobíjet, ale protože chybovaly i soupeřky před ní, udržela osmé místo a vyrážela se ztrátou 23 sekund. Následně předvedla perfektní běžecké kolo a na střelbu vestoje přijížděla s odstupem už jen jedenácti sekund. Stejně jako Jislová ale potřebovala dva náhradní náboje a ztráta na čelo opět vzrostla.

Nakonec předávala štafetu jako sedmá téměř se stejným odstupem, s jakým ji předtím dostala.

„Naštěstí jsem nervozitu nechala doma, takže střelba byla v pohodě. Na mě je to slušný výsledek, dovezla jsem štafetu v kontaktu,“ oddechla si Charvátová.

Voborníková pak předvedla skvělý třetí úsek. Při střelbě vleže sice musela jednou opravovat, i tak se ale posunula na páté místo. Na trati se pak dokázala zachytit Norky Knottenové a Švédky Elviry Öbergové, se kterými tvořila skupinku bojující o stříbrnou pozici.

Tereza Voborníková při střelbě během ženské štafety 4 x 6 km v biatlonu. (18. února 2026)

Vestoje pak i s jedním dobíjením opouštěla střelnici stejně jako bezchybná Švédka. Tentokrát už ale na své soupeřky běžecky nestačila a předávala Tereze Vinklárkové se ztrátou šesti sekund na bronzovou příčku.

V celkovém součtu ji ale mohl těšit třetí nejlepší čas na úseku, identický s Öbergovou.

„Byla jsem překvapená, že v prvních dvou kolech jsem se dokázala k Elviře docvaknout. To se mi normálně nestává. Musím pochválit servis, lyže mi na trati hodně pomohly. Na stojku jsem přijela v hrozném stavu, takže jedno dobíjení je ještě dobré,“ pochvalovala si Voborníková.

Vinklárkovou pak v jejím posledním olympijském závodě kariéry čekal nelehký úkol. Udržet se v dosahu medailí a čekat na zaváhání soupeřek před ní. Na první položku přijížděla jen sedm sekund za Hannou Öbergovou, toho času na bronzové příčce. Jenže obtížnou situaci nezvládla podle představ a musela na trestné kolo.

Rázem se Češky propadly na páté místo, především ale z dosahu pódia. Na trati Vinklárkovou zachytly Polka Sidorowiczová a Švýcarka Häckiová-Grossová, s nimiž přijela Češka na závěrečnou položku. Na rozdíl od soupeřek ji ale zvládla bezchybně a také nejrychleji, díky čemuž se osamostatnila na pátém místě.

A na něm dovezla českou štafetu až do cíle.

Trestná kola favoritek, úklona Simonové

Na medailových příčkách se ve středu sešly stejné země jako o den dřív mezi muži, jen stříbrné Švédky tentokrát byly o příčku lepší než jejich kolegové.

Průběh závodu byl ale velmi podobný.

Stejně jako muži i Francouzky musely stahovat ztrátu po trestném kole na prvním úseku. A také ony nakonec závodu zcela dominovaly.

Až na střelecký nezdar jinak spolehlivé Camille Benedové na stojce předváděly výkon jako z učebnice. Lou Jeanmonnotová na druhém úseku vytáhla štafetu z šestnáctého na třetí místo, pouhou sekundu od prvního. K tomu přidala suverénně nejrychlejší běh a jeden z nejrychlejších střeleckých časů.

Celkový pohled na diváky během štafety žen 4 x 6 km. (18. února 2026)

Oceane Michelonová následně potřebovala na třetím úseku jen jeden náhradní náboj a při poslední předávce vedly Francouzky už o 46 sekund.

Finišmanka Julia Simonová pak nemusela ani jednou opravovat a po závěrečné položce měla dostatečný luxus, aby se stihla bouřícím tribunám poklonit, než vyrazila do posledního kola.

To pojala zčásti už jen exhibičně – plácala si s fanoušky a členy realizačního týmu, měla dost času si převzít francouzskou vlajku. Mohla si to dovolit, nejbližší soupeřka byla téměř minutu vzdálená.

Tým Francie. Benedová, Jeanmonnotová, Michelonová a Simonová z Francie oslavují zisk zlaté medaile ve štafetě žen 4 x 6 km. (18.února 2026)

Francouzky tak slaví první olympijské zlato ve štafetě po 34 letech, naposledy ho získaly na domácí půdě v Albertville 1992.

Částečně jim k tomu pomohly i chyby soupeřek. Stříbrné Švédky musely na druhém úseku na trestné kolo, stejně jako nakonec čtvrté Němky.

A také domácí favoritky, které absolvovaly trestné kolo hned dvakrát. Lisa Vittozziová na závěrečném úseku už nedokázala s téměř tříminutovou ztrátou a umístěním ve druhé desítce nic udělat.