„Po celý rok na mě něco vyskakovalo na telefonu nebo v televizi, to si hned vzpomenete. Je super se tu zase vidět s kluky, s kterými jsem to prožil,“ usmíval se ve čtvrtek nad zlatým světovým šampionátem útočník Matěj Stránský, aby vzápětí s vážnější tváří navázal: „Pořád ale myslíme dopředu, na tenhle turnaj, takže o tom nechci moc mluvit.“
Vždyť stál zrovna v novinářské mixzóně herningské Jyske Bank Boxen. V pomalu liduprázdném a improvizovaném zákulisí haly, která se na jihu tichého města vždy po boku fotbalového stadionu Midtjyllandu zničehonic vyjeví před očima.
Ano, zrovna v pátek odpoledne by se multifunkční aréna mohla solidně naplnit. Hlavně však proto, že večer vyráží do akce domácí reprezentace a řada Dánů vstupenky nakupovala v rámci denních balíčků.
Že tu program načíná ani ne dvanáct měsíců stará „repríza“ posledního finále mezi Českem a Švýcarskem, si asi nikdo výrazněji nepovšimne.
„Nic nebude jako v Praze, s tím se musíme smířit,“ reaguje další forvard Daniel Voženílek.
Hlavní trenér Radim Rulík rozdává pokyny hráčům na prvním tréninku v Herningu.
Jak on, tak i Stránský spadají v současném výběru kouče Radima Rulíka mezi čtrnáct obhájců. Navíc spoustu hráčů z řad protivníka znají díky působení v jeho zemi, v National League.
A oba do její letošní sezony vlétli. Voženílek na podzim v Zugu skóroval v jedenácti zápasech po sobě, Stránský z Davosu zase dlouho vládl pořadí střelců, než ho v poměru 27:24 překonal krajan Dominik Kubalík, jenž letošní mistrovství vynechává.
Kdo jiný by měl mít z hokejistů větší přehled o soupeři, který tým skládá vesměs právě z domácí soutěže a borců, co z ní přešli do zámoří?
„Jinak jim tam kluci zůstávají, a mají tak velice kvalitní ligu. Za posledních deset let udělali velkou práci a posunuli se do špičky,“ líčí Stránský, který v alpské zemi odkroutil už čtyři sezony a má smlouvu ještě na další dvě. A abychom nezapomněli ještě na jedno jméno, v klubu s ním působí další současný reprezentant Filip Zadina.
Také on první angažmá po odchodu z NHL načal skvěle. Mezi kanonýry se ocital ještě v prosinci na třetím místě.
Není ale náhoda, že všechny statistiky sahají do průběhu ročníku. Tři Češi, co jsou teď na MS, postupně spíš stagnovali. Na vrcholný turnaj roku se nevydávají v excelentní formě, jakou měli třeba na konci předešlého kalendářního roku.
„Přece jen je to trošku jiný hokej,“ uznává vytáhlý a do soubojů stavěný Voženílek, který poukazuje na to, že se musel po soubojovější extralize adaptovat na jiný styl. Hokejisté si více váží puku, méně presují, aktivita je o něco nižší i v předbrankovém prostoru.
Český brankář Daniel Vladař zasahuje na tréninku národního týmu.
Hlavní důvod? Ve Švýcarsku se hraje na nejširším možném, třicetimetrovém, rozměru kluziště. Tedy na tom samém, které nabízí i severské země, dánský Herning nevyjímaje. „Systém se trošku liší. Je možné, že to pro ně může být maličko výhoda,“ připouští Stránský.
Zatímco trenér Rulík dokonce v Brně po Českých hrách označil prvního soka za turnajového favorita.
Ten v sestavě opět sází na veterána Andrease Ambühla, klubového kolegu Stránského se Zadinou. V jedenačtyřiceti letech se chystá na poslední šampionát. Týmovými lídry ale mají být tradičně forvardi z NHL. Nico Hischier, Kevin Fiala nebo Timo Meier. Hvězda vedle hvězdy, jen prostřední jmenovaný bude kvůli pozdějšímu příletu chybět.
Jedenatřicetiletý Stránský zase vyzdvihuje duo z Curychu, který jeho Davos vyřadil v play off a nakonec zvítězil. Svena Andrighetta s Denisem Malginem. „Jsou fakt nebezpeční, i na ně si musíme dát pozor. Stejně je to ale vždy o bojovnosti.“
On sám své útlumy formy během sezony spojoval s výsledkovými výkyvy týmu.
A nepochyboval, že si národní tým i přes absenci tréninků na širším ledě zvykne hodně rychle, po pár střídáních: „Takhle je to podle mě i lehčí než přechod ze širokého kluziště na menší.“
Právě na něm se hrálo v Praze. „Už jen proto se ty zápasy se Švýcary těžko porovnávají,“ má jasno český křídelník. Z loňska mu zbyl hlavně zážitek, kterým se nedává ošálit.
