Nyní se v historických tabulkách jedenatřicetiletý Nizozemec definitivně osamostatnil. A co dál?
Neskrýval, že v terénu mu jde hlavně o překonání De Vlaeminckova maxima. „Historické rekordy jsou tím jediným, co se ve výsledku počítá. A v cyklokrosu mi jde jen o duhový dres. Žádnou jinou motivaci nemám,“ přiznal už před dvěma lety v Táboře.
Proto se nyní fanoušci strachují, jestli náhodou nesledovali poslední Van der Poelovu cyklokrosovou štaci v kariéře.
Kulisy k případnému grandfinále svého působení na blátě měl v neděli exkluzivní.
V domovském Hulstu, s tratí obsypanou nadšenými příznivci a nizozemským králem Vilémem-Alexandrem mezi prvními gratulanty.
„Někdy skončit musím. A vždycky jsem snil o tom, že skončím na vrcholu,“ zvyšoval nervozitu okolí ještě před víkendem.
Když ale dokončil svou rekordní misi, nic konkrétního z něj novináři na místě nedostali. „Ještě mám na rozmyšlenou čas. Možná není špatný nápad jednu cyklokrosovou zimu vynechat,“ dumal.
Mathieu van der Poel ovládl cyklokrosové mistrovství světa v Táboře.
Jeho otec Adri se rozhovořil o tom, že syna na celé cyklokrosové kampani nejvíc vyčerpávají mediální povinnosti, které jsou pro něj s každým startem spojené. „Mathieu se dostane domů o dvě hodiny později než všichni ostatní závodníci,“ naříkal.
Pódiový ceremoniál, tisková konference, podepisování fanouškům – to vše zažívá Van der Poel na cyklokrosových závodech se železnou pravidelností. A že takové procedury kradou čas na potřebnou regeneraci, je bez pochyb. Vždyť i Tadej Pogačar dá na Tour de France rád žlutý dres na pár etap k dispozici, jen aby si od zdlouhavých povinností chvíli odpočinul.
Sám Van der Poel ale mluví o jiné motivaci k opuštění blátivých tratí.
„Jsem rozhodně blíž ke konci než k začátku kariéry. A mám ještě nesplněné cíle, i když je mi jasné, že všechny naplnit nedokážu,“ přemýšlel nahlas. „Vzadu v hlavě mám Flandry a Roubaix, i na nich bych se chtěl zapsat do historie.“
VÍTĚZNÉ OSLAVY. Mathieu van der Poel slaví výhru v závodech Paříž–Roubaix a Kolem Flander.
Co se týče klasiky Kolem Flander, momentálně je mezi sedmi trojnásobnými vítězi závodu. Víckrát ji ještě nikdo ovládnout nedokázal. Tento rekord by si tak mohl odškrtnout už letos.
Pokud si chce zajistit historické prvenství i na Paříž–Roubaix, musí ke svým třem triumfům přidat ještě dva. A vše ostatní kvůli těmto cílům nejspíš půjde stranou.
„Kombinace terénu a silnice mi sice vždy vycházela, ale měl bych myslet i na to, jak být lepší než dřív. Kdybych věděl, že budu mít volnou zimu, můj program na silnici by vypadal jinak. Myslím, že bych se bez cyklokrosu obešel,“ přemítal.
Ale obejde se cyklokros bez něj? Svou stoickou dominancí mu zajišťuje popularitu, kterou by neolympijský sport bez takové hvězdy jen těžko hledal.
„Nikdy jsem neviděl závodit Eddyho Merckxe, ale asi to vypadalo nějak takhle,“ prohodil po nedělním závodě osmý v cíli Toon Aerts.
Cyklokros by se měl začít chystat na dobu po svém Merckxovi.
