Jak moc Strýcové záleží na tom, aby tým k titulu z Billie Jean King Cupu dovedla, jste poznali už před začátkem finálového utkání v Šen-čenu.
Když se při tónech národní hymny držela se svěřenkyněmi za ramena, nedokázala zastavit slzy a přemáhalo ji dojetí.
Právě s cílem alespoň jednou zažít opojné pocity z triumfu se reprezentace letos ujala, nahradila Petra Pálu, nejúspěšnějšího kapitána v historii soutěže dříve známé jako Fed Cup.
„Přijala jsem tu nabídku, protože holkám nesmírně věřím,“ říkala už dříve.
A hned ve svém prvním roce to dokázala – Češky po osmi letech vrátila na světový trůn.
„Lepší začátek jsem si ani přát nemohla,“ dojímala se bezprostředně po proměněném mečbolu Lindy Noskové v rozhovoru pro Českou televizi. „Každý úspěch je třeba oslavit a na to se těším. Holky si vítězství zaslouží, chci, aby si ho moc užily.“
Sama moc dobře ví, jak velký úspěch se jejím svěřenkyním podařil. Právě v sezoně 2018, kdy Češky slavily dosud naposledy, se ve finále jedním bodem na triumfu podílela jako aktivní hráčka.
S raketou v ruce byla i u předcházejících pěti vítězných tažení ve zlaté české éře. A teď slaví rovněž jako kapitánka.
„Pro mě bylo vždycky důležité hrát za Česko. Že se to povedlo mně jako kapitánce a že z tolika týmů jsme zrovna my vítězky, je něco neuvěřitelného,“ zářila Strýcová. „Odpovídá to tomu, jaký máme tenis, jak jsou holky úžasné a jak nám pořád nastupují nové a nové generace.“
Češky na finálovém turnaji Billie Jean King Cupu v Šen-čenu ve všech utkáních dominovaly, čtvrtfinále, semifinále i finále ovládly hned po singlových zápasech.
V těch nedělních proti Ukrajině uspěly Karolína Muchová proti Anhelině Kalininové a Nosková proti Elině Svitolinové. Dvě hráčky elitní světové desítky nepovolily soupeřkám ani set.
„Co jsem tady s nimi na kurtu prožila, je pro mě něco neuvěřitelného,“ žasla čtyřicetiletá česká kapitánka. „Všichni jsme jim strašně věřili a je taková třešnička na dortu, že se jim to povedlo.“
Jako hráčka byla Strýcová známá svým emotivním vystupováním, coby kapitánka přinesla podobnou energii i do týmu.
„Hrozně moc jsem to prožívala, ale snažila jsem se to nedávat znát, protože holky na lavičce potřebují klid. Ale vnitřně jsem to prožívala velmi,“ přiznala.
Teď může emoce konečně prožívat i navenek.
