Po prvním z osmi kol, v němž překročili latinskoamerickou překážku pod názvem čača, se ostře sledovaný pár dělí o vedoucí příčku s dvojicí, kterou vytvořili herečka Mahulena Bočanová a Jaroslav Kuneš. „Bylo to prima, uvidíme, jak to půjde dál,“ zůstal skromný Dvořák.
LN Soutěž teprve začala, ale vy jste se hned na úvod blýskl. Hřeje vás tento dílčí úspěch?
Nevím... (smích) Ale určitě jsem rád, že jsem nic nezkonil a potvrdil, že jsem dobrý závodník. Takový, který to při soutěži udělá líp než při tréninku.
Předvedli jste i vtipný závěr, kdy jste se vrhl k nohám partnerky. Kdo na to přišel?
Choreografii vymýšlela partnerka, takže i tohle. Její tatínek, který je předsedou České asociace tanečního sportu a odborným poradcem celého projektu, mě jen upozorňoval, abych tam sebou jen tak neplácl. Snad to dopadlo dobře, ne? Ještě jsem to neviděl. A bylo fajn, že jsem nemyslel na kroky, vnímal jsem hudbu.
A kdo vymyslel černé kožené oděvy, v nichž jste vystupovali?
To vyplynulo ze situace. Minulý týden jsem přijel na taneční soustředění v Brně v černém koženém kabátě, s nímž jsem při sobotním pořadu začínal a který jsem odhodil. A bylo to - já měl svůj černý kabát, k tomu černý klobouk, oblečení... A brýle!
Mohl jste si přivést někoho do publika?
Určitě, měl jsem tam manželku s dcerami, pár kamarádů, svěřence z Dukly s partnerkami. Byl tam i šéf atletické Dukly Radek Skoumal.
Ten se ve čtvrtek, když jste měli v televizi generálku, v žertu nechal slyšet, že vy si tancujete a na něm zůstala všechna dřina...
To že řekl? (smích) Je pravda, že od čtvrtka do soboty jsem tancování věnoval pokaždé celý den, ale vždycky ráno jsem se stavil na Dukle a napsal každému z osmi svěřenců tréninkové plány.
Mimochodem - jak dlouho trvala čtvrteční generálka?
Bylo to dost náročné. Každý z těch tří dnů jsme trávili s tancem od jedenácti až do večera. Každý pár si svoje vystoupení projel nesčetněkrát, ale snad jsme to pod vedením pana režiséra Petrenka i moderátorské dvojice Marek EbenTereza Kostková zvládli. Nakonec můžu říct, že to bylo úžasné, užili jsme si to všichni.
Zmínil jste manželku s dcerami - co vystoupení říkaly?
Že to bylo super. A manželka povídala, že takhle sexy mě ještě neviděla. Tak jsem ji uklidnil, že příště to bude jiné, na standardní tanec budu mít frak.
Zdálo se, že jste byl jediný z tanečníků, kdo měl obnažený hrudník. Na to jste přišel sám?
Jediný jsem určitě nebyl. Ale kostým jsem neřešil, jen se mi povedlo ukecat výstřih. Chtěli totiž málem takový, že bych byl nahoře bez! (smích) Ale myslím, že nakonec jsem tam byl za chlapa - ukecal jsem i to, že jsem na sobě nemusel mít různé kamínky a ozdoby.
Roman Šebrle při jednom ze vstupů řekl, že jste byl vždycky lvem salonů, přední tanečník mezi atlety. Sedí to?
To je od Romana hezké. Těch příležitostí tolik není, ale když náhodou na taneček dojde, nemůžu chybět. Jenže náš taneček a to, co jsme teď trénovali skoro dva měsíce, má pramálo společného.
Jeden z porotců Zdeněk Chlopčík řekl, že byste se měl v příštím životě věnovat tanci a ne desetiboji. Vy už máte nakročeno mezi trenéry, ale přesto - nebyla by lepší dráha tanečníka?
To ne, tancování je hrozná dřina. A je na to pozdě - tančit začínají děti už v osmi. Mně ty dva měsíce, kolik mám zatím za sebou, stačí.
Obohatila vás setkání s lidmi kolem soutěže o něco nového?
Pozor, mně se tance líbily už jako klukovi. Do tanečních jsem nechodil, ale pohyb je mi vlastní a tohle mě oslovilo. Ne nadarmo se říká, že když člověk neumí tancovat, může mít problémy s čímkoli. Ale ten, kdo cítí rytmus, potíže nemá. Atletiku mám postavenou na rytmu - nejsem extra talentovaný, spíš technický, a k tomu rytmické předpoklady potřebuju.
Kolik vám při tanečním tréninku zbývá na vlastní atletickou přípravu? Kolegové s ní už začali...
Teď to pojímám trochu odpočinkově, zatrénuju si, když mám chuť, takže nejsem úplně stojící trenér. Pořádně začnu až po Novém roce.
Co na sobotní vystoupení říkali vaši známí?
Došla mi spousta esemesek, všechny pozitivní, takže děkuju. A slibuju, že se budu snažit i příště.
Tančil jste v botách s podpatkem. V tom problém nebyl?
Sem tam mi podpatky vadily, protože při latinskoamerických tancích se pohybujete na špičkách, ale šlo to. Jsou to takové lehoučké tretry s podpatkem. Horší to bylo s body na latinu, které řeže v rozkroku, ale když už jsem ukecal ty kamínky, nějaký ústupek musel přijít.
Podobné soutěže běžely či běží i v jiných zemích, například v Rakousku se bývalý fotbalista Toni Polster dostal až do finále. Má tam nakročeno i Tomáš Dvořák? Zvláště když řekne, že sportovci mají mezi tanečníky výhodu, neboť se tolik nezadýchají...?
Když ono to není úplně o tom, že se člověk nezadýchá... (smích) Nejsem schopen říct, jestli to takhle půjde dál, ale snažit se budu. Chci dělat věci pořádně, s nasazením. A taky nechci zklamat partnerku.
