Tábor organizovalo sdružení YMCA. Vzniklo v Anglii, ale největší sílu nabylo v USA. Vehementně podporovalo sport, hlavně zámořské disciplíny. A do Československa křesťanské sdružení vyslalo emisary.
  |
Učili a popularizovali v Soběšíně i jinde v republice basketbal, volejbal či třeba playgroundball (dnešní softbal). Do stanů od US Army poblíž řeky budoucí skvělí basketbalisté či volejbalisté poprvé ulehli právě před sto lety.
Desatero dobrého sportu dle YMCA
(Hugh S. Fullerton, časopis YMCA, 1923, 3, s. 68.) |
Ne fotbal, nedívejte se pořád na něj, raději hrajte některou z těchto her, „bojuje“ za volejbal, basketbal či playgroundball v příručce YMCA Jaroslav Šimsa. Fotbal na oblíbenosti neztrácel, ale sdružení má skutečně lví podíl na tom, že se „americké“ sporty v Československu dobře uchytily.
Picek, Moc, Klíma
Josef Klíma (1911-2007) reprezentoval Československo v roce 1935 na prvním mistrovství Evropy v basketbale v Ženevě a získal bronzovou medaili. Startoval i v roce 1936 na olympijských hrách v Berlíně a o rok později na druhém mistrovství Evropy v Rize. Byl i trenérem UNCAS Praha, slavného týmu YMCA.
„V popředí byl především sport. Plavání, potápění a záchrana tonoucího. Atletické disciplíny: běh na delší trati lesem, sprinty 60 m, skok vysoký a daleký, hod koulí a oštěpem. Oblíbená byla i lukostřelba a hráli jsme také quoits, házení kovových kroužků na vzdálenost asi 5 m na kovový, do země zapíchnutý kolík. Návlek a co nejbližší vzdálenost byly počítány k dobru. Nejoblíbenějšími a nejvíce hodnocenými sporty byly volejbal, basketbal a pasák (playgroundball),“ vzpomínal později Klíma, který byl i špičkový hráč odbíjené.
„Táborníkem byl i o rok mladší Franta Picek. Tvořili jsme nerozlučnou dvojici smečaře a nahrávače ve volejbalu. V basketu útok, kterému novináři říkali Picek moc klímá, tedy Picek, Moc, Klíma,“ vzpomíná prvorepubliková hvězda míčových her. Picek (1912 – 2007) hrál na pivotu a v týmu UNCAS pro něj nakreslili vůbec první akci.
Slavný tábor YMCA na Sázavě
|
Táborníci byli nejrůznějších národností – Češi, Slováci, Poláci, Němci, Maďaři, Američané, Francouzi, Rakušané, Švédové, Švýcaři nebo Židé. A přestože byla YMCA především chlapeckou organizací, pro dívky byly letní tábory také otevřeny. Mládež byla různého vyznání – katolíci, protestanti, pravoslavní… YMCA byla v meziválečném Československu národnostně i nábožensky velmi tolerantní.
Nesmí býti sobecký
„Největším prospěchem z účastenství na hrách je výchova charakteru. Člověk nemůže dlouho zůstati hráčem závodních sportů a při tom býti podvodníkem a lhářem. Nesmí býti sobecký, nepříjemný nebo brutální. Brzy by společníci pocítili k němu odpor. Musí se vyučiti pojmu fair hry (čestné hry), spolupráce a loyálnosti. Musí býti dobrým výhercem a musí dobře umět ztrácet,“ takto vysvětluje tehdejší kouč a funkcionář YMCA Lewis W. Riess zaměření na sport, který byl ve sdružení součástí „mravní výchovy“.
Příběh zakladatelů českého basketbalu: Dvojtaktu říkali mormon |
V Masarykově táboře zanechal hlubokou stopu mezi mladými sportovci jeho zakladatel Joe First. Dlou¬há léta působil jako jeho ředitel a hlavní vedoucí. Mezi účastníky měl neobyčejný respekt. Pro mnohé byl vzorem.
„V duchu stále vidím Vás všech 413 umučených, popravených a na bojištích druhé světové války padlých Sázavanů, zas jak kolem vlajky s námi stojíte. Zemřeli jste, abychom my žili. Nechť je náš život i naše konání hodno Vaší velké oběti,“ řekl Joe First v roce 1945 při vztyčování vlajky na obnoveném táboře.
