"Že by vybíhání na centry byla Čechova slabina, o tom bych vůbec nemluvil,“ pravil rázně bývalý brankář Ivo Viktor, jeden z hrdinů zlatého československého týmu na ME v roce 1976. "Branku Turků na 2:2 bych přirovnal k situaci, kdy jedete autem tisíckrát bez nehody a nabouráte po tisící první... Čech nás jen přesvědčil, že není bůh, ale pouze člověk. Chybu totiž udělá někdy každý z nás,“ dodával.
Viktor si vzpomněl, že při památném finále s Německem, které rozhodla Panenkova penalta, sám také chyboval: "Člověk cítí euforii, na co sáhne, mu vychází, a pak skutečně může na malinký okamžik dojít ne snad k podcenění, ale k nedocenění situace.“ Zároveň poukázal na fakt, že Čech chytal celý zápas spolehlivě."Jenže lidi si budou stejně pamatovat hlavně tenhle gól...“ "Nepochybuji o tom, že příštích sto stejných centrů by chytil,“ pokračoval. "V oné 88. minutě mohla hrát svoji roli možná i psychika. I mně se občas stalo, že jsem už dopředu přemýšlel, kam míč rozehraju, až ho chytím, a situaci jsem podcenil...“
To gólman Petr Kouba, také bývalá opora reprezentačního týmu, připustil, že si vybavil podobný osudový moment, který však prožil na vlastní kůži. "Ve finále s Německem v roce 1996 mi dal v prodloužení rozhodující gól Bierhoff,“ vzpomíná. "Byl jsem připravený jeho střelu chytit oběma rukama, jenže míč po teči Michala Horňáka změnil směr. Možná jsem se po něm měl natáhnout jednou rukou, ale teč mě na kratičký okamžik překvapila a s dvěma rukama jsem byl na míč najednou krátký...“
Kouba Čecha i proto chápe a tvrdí, že zřejmě chtěl původně mokrý míč vyboxovat. "V poslední setince vteřiny mu muselo cosi problesknout hlavou. Možná si říkal, že ho nikdo neatakuje, a že míč v klidu chytí. Navíc pokrčil ruce a míč mu vypadl. Byla to sice fatální chyba, ale do té doby chytal skvěle.“ Kouba také objasnil, proč Čech zůstává často stát na brankové čáře. "V Anglii tak brankáři hrají, trenéři to od nich vyžadují,“ říká. "Takže vybíhání bych za jeho slabinu určitě nepovažoval.“
