LN Prožil jste někdy lepší derby než při památné remíze 4:4?
Určitě bych postavil výš radši ta vítězná. Hlavně za Korbelovy éry v devadesátých letech jsme vyhráli několik soubojů se Spartou za sebou. Pro mě jsou to zpětně vzácnější pocity, i když se mi nepodařilo dát tolik gólů.
LN Strhující průběh přestřelky musel před deseti lety pohltit i vás...
Nedá se to srovnávat s prvním derby na Spartě po příchodu pana Korbela, které jsme vyhráli. Tehdy se ještě na tribuny vešla vyšší návštěva než dnes, protože na Letné existovala místa k stání. I před deseti lety to pro diváky ale bylo úžasné. Po dlouhé době také přišla dost velká návštěva a tomu odpovídala i atmosféra.
LN O poločase Slavia prohrávala 0:2, její vyhlídky nebyly růžové. Kdy jste pochopil, že se rodí výjimečný zápas?
Na trávníku to přitom bylo od začátku vyrovnané, už do přestávky jsme měli pár slušných šancí, ale do kabin jsme šli s nářezem. Možná pomohlo, že jsme nehráli o nic zásadního, nepřetahovali se se Spartou o titul. Po přestávce jsme se vrátili úplně uvolnění a vývoj se začal otáčet.
LN Vy jste hattrick stihl za 22 minut. Jaké emoce vámi cloumaly?
Velká euforie, ale radost po každé trefě byla chvilková, protože Sparta dokázala rychle odpovídat, a nakonec jsme mohli být šťastní, že jsme to dokázali dotáhnout v 90. minutě na remízu.
LN Neměl jste nakonec největší radost z vyrovnání Tomáše Kuchaře, i když to byl jediný gól, který dal za Slavii někdo jiný?
Budu upřímný, to ani ne. Vzhledem k tomu, že se nehrálo o nic velkého, euforie z osobního úspěchu byla u mě vyšší než jindy.
