Rozhodně ne. Spojené státy ani Ghana se nemohou pochlubit výběry natřískanými esy, jenže stačí si všimnout jen pár jmen, poskládat je k sobě a hned se zrodí hrozba.
„Mathew Amoah mi říkal, že nás porazí 3:0. Ale ze skupiny prý postoupíme oba,“ usmívá se Tomáš Rosický při vzpomínce na rozhovor s ghanským parťákem z Dortmundu. Fotbalisté ze západní Afriky jsou sebevědomí, byť na velký šampionát přijedou vůbec poprvé. To ale neznačí, že ve světovém fotbale nic neznamenají. Ghana, jíž se Česko postaví 17. června v Kolíně nad Rýnem, čtyřikrát vyhrála mistrovství Afriky a dlouhodobě září v juniorských kategoriích.
Její ústřední postava je jasná. Michael Essien, Chelsea FC, nejdražší fotbalista Afriky, miliardový poklad Romana Abramoviče.
Nejlepší Ghaňan? Prý Appiah
Nosí přezdívku „bizon“, s nadlidskou silou a nevyčerpatelnou fyzičkou vládne středu pole. Čistě bourá a mistrně tvoří. Jenže umí být i zákeřný. To vše ve třiadvaceti letech.
Ale možná budete překvapeni. „Možná největší hvězdou Ghany je Stephen Appiah,“ prohodí Marek Heinz. Záložníka, který tvoří z Essienem nebezpečný tandem, dobře zná z turecké ligy. Jsou soupeři, Heinz patří Galatasaray, Appiah konkurenčnímu Fenerbahce. Za sebou má ovšem ještě významnější štace, Udine, Parmu a hlavně Juventus.
Defenzivní záložník prokazuje stále větší sílu směrem dopředu, to je i jeho úkol v reprezentaci. „Je nebezpečný, rychlý, umí vystřelit. Poslední dobou dával hodně gólů,“ upozorňuje Heinz.
Vzadu pak září Samuel Kuffour, další známý pojem z AS Řím. V útoku umí soupeřům zatopit právě Amoah. „Silový typ, hráč do šestnáctky. Typický koncový útočník s výbornou hrou hlavou,“ popisuje nebezpečí Jan Koller, ačkoli se v Borussii, kam Amoah přišel v zimě, téměř nepotkali, protože oba válčili se zraněními.
„V poli toho moc neudělá, ale ve vápně si musíme dát pozor. Jinak je to strašně hodný kluk, dobrý parťák, prostě borec,“ doplní Rosický.
USA, pátý tým světa
On i jeho spoluhráči se ale budou muset nejdřív, už 12. června, vypořádat s Američany. Zapomeňte na soupeře, jehož Československo před šestnácti lety v Itálii rozprášilo 5:1, fotbal v USA letí vzhůru.
Před čtyřmi roky sahal po semifinále, na mistrovství světa v Japonsku a Koreji Američané nešťastně vypadli o kolo dříve s Německem. Od té doby září, na žebříčku FIFA jim nyní patří páté místo. Trenér Bruce Arena pečlivě piplá své borce, kteří většinou vzešli z propracovaného systému práce s talenty.
Jenže mezi mladíky, jako je třeba nejlepší střelec mužstva Landon Donovan, pořád září i stálice, které se už přehouply přes třicítku.
Dvě z nich z anglické ligy dobře zná i gólman Chelsea Petr Čech. Claudio Reyna z Manchesteru City dokonale řídí a čte hru. Brian McBride z Fulhamu zajistí góly. Své o tom ví i Čech. „Hrozí ze vzduchu. Málokdo z našich hráčů s ním vyhraje hlavu. I John Terry měl tak poloviční úspěšnost,“ přibližuje Čech Američanovi souboje se zřejmě nejlepším obráncem na planetě.
A Italové? Snad jen jedno jméno: do megaformy vyrostl ve Fiorentině Luca Toni. V Serii A letos nasázel 31 gólů, coby první Ital pak získal Zlatou kopačku pro nejlepšího evropského kanonýra.
- 9. června 2006 10:20
