Když kouč hodnotil průběh kempu, venku pršelo, ale Brückner se netvářil zachmuřeně.
V pondělí se přesouváte ze Seefeldu do Jablonce, kde čeká Kostarika. Na co se teď zaměříte?
Na fixování a opakování věcí, které máme zažité. Spousta věcí se dá udělat taktickým nácvikem v teorii i praxi. Standardkám se teď třeba vůbec nevěnujeme, i když rozhodují z více než padesáti procent zápasy. Ale to nemá cenu dělat, protože vám to každý přečte.
Pak si zavřeme trénink, připravíme je na určité utkání a zase zahodíme. Jinak probíhá modelování mužstva tak, aby optimální stav nastal v den D.
Chystáte něco zcela nového?
Ve složitém procesu fotbalu je vždycky něco nové. Kdybych neměl nápad, novinky, invenci, tak tady nemusím být. Fotbal jde dopředu, musíte v něm pořád něco objevovat a nacházet. Existují miliony situací, na něž musíte reagovat.
A co mimo fotbalové věci? Některé týmy třeba vzaly na soustředění manželky a přítelkyně...
Takové novinky já nezavádím. V tom jsme dosti konzervativní. A hráči rovněž. Myslím.
Jiné výběry zařazují třeba motokáry, hory, plážový fotbal. Na něco podobného jste chuť neměl?
Jezdili jsme na kole. Hráči se taky mohou proběhnout, mají tu pěknou cestu, patnáct kilometrů kolem krásného potoka. Pak plavání, posilovna... Co ještě? Golf. Asi patnáct druhů činností, hřiště jsme o víkendu vypustili. Aktivní odpočinek si hráči zorganizují sami.
Co plánujete vy?
Já jsem hotelový typ. (směje se) Snad dojde na to kolo z kopce. A taky mám kazetu se záznamem Saúdské Arábie, můžu se podívat.
Sledujete občas soupeře, třeba i z ostatních skupin?
Sleduju Američany. Jejich hru, ne jejich chování, jestli jsou někde s manželkami, svými nebo jinými. Zajímá mě, jaký je to tým a jak se vzhledem k tomu musíme chovat my. Máme tu kazety a už jsem si je mnohokrát pustil.
Během soustředění se vám také hráči už stačili oženit, odmaturovat, přestoupit...
Všechny tři události byly důležité, museli jsem jim dát zelenou. Nemůžeme hráče odříznout od dalšího dění. Ještě bylo něco?
Patery narozeniny.
Pravda. Tohle všechno už je nějak zažité. Mužstvo si vytvořilo vztah, komunikaci, chování. To je dáno, jsme český tým. Brazílie se chová jinak, Kamerun taky. Všechno vychází z mentality hráčů.
Jak často se teď v rozhovorech mezi vámi a hráči objevují slova mistrovství světa?
Málo. Ještě je čas, aby se to psychicky utvářelo do těch podob, jaké to má mít. Byla by hloupost dostávat to tam teď.
Dá se to ukrotit?
Není potřeba nic uměle vyvolávat nebo brzdit. Hráči jsou zkušení. Je tady přípravné období, volno, taktický trénink. Potom Kostarika.
Je nějaký hráč po náročné přípravě vyloženě přetažený?
Organismus si musí zvyknout. Potom nastane čas odpočinku. Zatížení - odpočinek. Dávám si hrozný pozor, abych hráče nepřetížil.
Pavel Nedvěd se cítil hodně unavený, přesto trénoval naplno...
Pavel trénink potřebuje, i když je unavený. Měl toho skoro nejvíc ze všech, přesto nedostal úlevy. Teď se to zase vybalancuje.
Dovedete říct, co chybí Barošovi k formě z doby před dvěma lety?
To snad ani není otázka formy. Baroš je u nás navyklý na jistý způsob hry, který musí praktikovat celé mužstvo. Baroš, Drogba nebo Henry nemohou hrát v superformě, když tak nehraje jejich okolí. Na Barošovi se možná projevuje i ztráta motivace, to, že není v top klubu. Ale to už spekuluju, viděl bych to spíš na ten první důvod. Na mistrovství světa bude hodně platný.
A Karel Poborský? Připravily vám ho České Budějovice?
Já si ho připravím sám... Navíc Karel patří do té skupiny hráčů, která byla zatíženější. Vždyť takový Zdeněk Grygera nehrál od února.
Co vám týden v Seefeldu přinesl?
Šlo o komunikaci, na hřišti i jinde, to je základ. Těch osm dní bylo náročných na zatížení, bez něj prostě nejde hrát fotbal. Nebyla to snad ani kondiční příprava, hráči se tady prostě adaptovali.
