Reprezentanti ještě v pražské Ruzyni dopíjeli svou ranní kávu, když na letišti poblíž Siegenu začaly přípravy na jejich přílet. Jindy ospalé letiště se probouzelo do výjimečného dne pro celou oblast Westerwald. Na letiště dorazili školáci s učitelkami, dědové s vnoučaty i příznivci českých hvězd. Převažovaly dresy s jmenovkami
"Rosický" a "Koller", v rukách malých příznivců byly české vlaječky, mnohdy
neuměle nakreslené na kartónovém papíru.
Pořadatelé se na přílet pečlivě nachystali. Z reproduktorů se ozývala tlumená hudba, ale utichla, hned jak se letecký speciál s fotbalisty přiblížil. "Do příletu zbývá pět minut," ohlásil průvodce ceremoniálem a děti nadšením jen vydechly. "Rosický, Rosický," začala nesměle skandovat skupinka patnáctiletých fanynek. V půl dvanácté letadlo s českými výsostnými znaky dosedlo na zem, očekávaní hosté dorazili.
Předseda Zemské rady v Siegenu Paul Brenner hráčům zdůraznil, že si pro plnění svého vítězného snu nemohli vybrat lepší místo. "Přistáli jste správně, jmenuje se to zde Vítězná země. Je to nejvýše položené letiště v Německu, leží 600 metrů nad mořem. Nedosáhli jste sice ještě vrcholu, ale jste už hodně vysoko," řekl Brenner.
Vozík pro Herr Brückner
Tým dostal od místního kuchaře obří dort ve tvaru fotbalového hřiště, trenér Karel Brückner navíc obdržel osobní dar. Pak všichni za potlesku shromážděných fanoušků nastoupili do autobusu s českým nápisem "Budem se rvát jako lvi, pro vítězství a fanoušky" a vyrazili do dvacet kilometrů vzdáleného hotelu Lindner.
Také u pětihvězdičkového komplexu u jezera Wiesensee vzbudil příjezd českých fotbalistů mimořádnou pozornost. Už před hotelem stála velká cedule s nápisem SRDEČNĚ VÍTÁME, další byly u vstupu. Nad ním se ve větru třepotala i česká vlajka. Hostitelé dávali najevo, jak moc si přítomnosti českých hvězd váží. Před hotelem stál na čestném místě golfový vozík s číslem 9 a nálepkou Herr Brückner určený po dobu pobytu výhradně pro potřeby českého kouče.
Dobrou půlhodinu před tím, než čeští reprezentanti dorazili z letiště, se kolem hotelu začali rojit jeho zaměstnanci a také desítky fanoušků. Jako na povel na prostranství před Lindnerem, který obklopují dvě golfová hřiště, dorazili recepční s dlouhými černými zástěrami ovázanými pruhem látky v barvách české vlajky. Stejnou výbavou se pochlubilo i jedenáct kuchařů, pokojské s úsměvem mumraj sledovaly z balkonu v prvním patře.
Fanoušek si vzal dovolenou, aby viděl Čechy
Na příjezd české reprezentace byli zvědaví i místní fanoušci. "Vzal jsem si dovolenou, abych mohl Čechy vidět. Je tady se mnou i celá rodina," řekl čtyřicátník v bílém tričku. Před hotelem postávali malí příznivci i ti v důchodovém věku, všichni bez rozdílu vzápětí dostali německé a české vlaječky, se kterými pak pózovali fotografům a kameramanům. Nakonec na české fotbalisty čekal asi dvousethlavý dav.
Těsně po půl jedné nastal ten pravý rozruch. U Lindneru se objevil policejní motocykl, za ním automobil a pak už autobus s reprezentačním výběrem. Fanoušci obklopili východ z autobusu a bouřlivým potleskem výpravu přivítali. "Je to příjemné, ale důležitější věci nás tady teprve čekají," usmíval se stoper Tomáš Ujfaluši, zatímco trenér Brückner přebíral kytici od manažerky hotelu Claudie Keckové.
Fotbalisté jinak kvapně mířili do klidu luxusního hotelu. Tomáš Rosický rázně odmítl žádost o rozhovor pro německou televizi, na chvíli se před kamerou zastavil útočník Vratislav Lokvenc, kterého němečtí reportéři znají z jeho působení v bundesligových týmech v Kaiserslauternu a Bochumi. Na chvíli se reprezentanti zdrželi v recepci a pak už mířili do pokojů.
Karel Brückner se zlobil
V půl páté čekal hráče první trénink na německé půdě ve Westerburgu. Premiérový a půldruhé hodiny trvající trénink v dějišti světového šampionátu sice podle původních předpokladů mělo sledovat několik tisícovek diváků, ale na školní hřiště do Westerburgu, kde se budou Češi nejčastěji připravovat, nakonec dorazilo asi jen dvě stě lidí. Malá návštěva prý způsobila mylná informace, podle které měl být dnešní trénink přístupný jen pro zástupce médií.
Fotbalisté dorazili na tréninkové hřiště v červených bundách, černých trenýrkách a stulpnách. V tu chvíli se už za jednou z branek natahovala dosud chybějící vysoká síť. Když totiž kouč Karel Brückner zjistil, že ve Westerburgu zábrany za brankami, nezbytná součást tréninkových ploch, nejsou, doslova se rozzuřil. "Od listopadu jsem o to žádal asi 650krát, byl to můj jediný požadavek. A dnes to tady stejně není. Tak co si o tom mám myslet," zlobil se kouč na tiskové konferenci.
Tým se pod vedením asistenta Jaroslava Šilhavého na tréninkovém hřišti nejprve rozcvičil, když pak reprezentanti kroužili kolem hřiště, ožila i skupinka diváků za plotem. "Nedved, Rosicky, Koller," pokřikovali malí fanoušci na klíčové hráče českého výběru, kteří ale dál nevzrušeně vyklusávali po obvodu hřiště. "Blazek, miluju Te," pokřikovala pak jedna z mladých fanynek na náhradního gólmana naučenou frázi lámanou češtinou.
Za chvíli se ale okolí hřiště už začalo pomalu zaplňovat, to když ochranka a policisté začali diváky pouštět dovnitř. Fanoušci se nejvíce bavili u tradiční závěrečné hry na dvě branky, které nechyběl ani patřičný říz. Z jasného vítězství se radoval tým zkušených borců, kanonýr Jan Koller se navíc blýskl třemi krásnými góly.
