Většinou to totiž funguje tak, že v posledních minutách ze zápasu odstupuje nejvzdálenější muž na hřišti, aby „se spálilo“ co možná nejvíce času. Po změně by hráči měli trávník opustit na nejbližším místě.
Je to jistě bohulibá myšlenka, jenže daleko více času se nyní promarní poleháváním fotbalistů, zakopáváním míče nebo zdržováním při navázání hry. Navíc prozdržovanou dobu při střídáních může rozhodčí nastavit, případně i udělit osobní trest.
Pro střídajícího hráče může být obcházení třeba poloviny hrací plochy také dost nepříjemné. Řada rádoby fanoušků si z něj udělá terč urážek, případně i létajících předmětů. To pro ně budou posílat ochranku?
