Šéf skautingu Sparty Josef Pešice (60) je výjimkou. Slavné pražské derby, které začíná dnes na Letné v 17.30, ho proto znovu na hodinu a půl postaví do složité situace.
Komu vlastně držet palce? "Mám hezký vztah s oběma kluby. Ale teď fandím Spartě. Jsem její zaměstnanec," směje se muž, který by mohl napsat knihu o tom, jaké to je, být při derby rozpolcený.
Josef PešiceZ Letné do Edenu a zase nazpátek: |
Jak to tedy s vámi vlastně je: jste sparťan, nebo slávista?
Na to se mě ptají lidé často. Hrál jsem i trénoval v obou klubech, což je pro mě obrovská čest. Vždy jsem se ale fotbalem živil, takže jsem k tomu měl vždy spíš profesionální vztah. Proto teď logicky víc přeju Spartě. Hlavně titul.
Přitom ve Slavii jste jako hráč strávil o rok déle.
Jsem sparťanský odchovanec, ale pokud bereme jen první ligu, je to pravda. Zažil jsem ve Slavii jako hráč pět krásných let a tehdy jsem samozřejmě fandil víc jí.
Ve kterém táboře máte dnes víc kamarádů?
Mám kamarády v obou klubech, ale je fakt, že k těm ve Slavii mám trochu blíž, protože jsem tam končil hráčskou kariéru. Proto když se mě dnes lidé ptají, komu budu fandit, tak raději říkám, že Brnu.
To proto, že jste s ním v roce 1978 slavil mistrovský titul?
Přesně. Mám na Brno krásné vzpomínky. Získal jsem tam jako hráč titul, což se mi nepodařilo ve Spartě ani ve Slavii. Zrovna v pondělí jedu do Brna na oslavy narozenin Karla Kroupy.
Takže derby ani neuvidíte?
Neuvidím. Slíbil jsem Karlovi, že přijedu a přivezu našeho trenéra z mistrovské sezony Pepu Masopusta, aby nemusel řídit. Pojedeme zavzpomínat na hezké časy.
Na které svoje derby nikdy nezapomenete?
Nejvíc vzpomínám na jedno, které jsem hrál za Slavii. V té době tam byl trenérem Pepík Bouška, který zapomínal na čas. Byli jsme na soustředění za Prahou, on trochu protáhl přípravu, takže jsme na Letnou přijeli až čtvrt hodiny před začátkem. Porušili jsme veškerá pravidla, nebyli rozcvičení, ale stejně jsme vyhráli 2:1.
Kdysi se klubismus nosil mnohem víc než dnes. Který svůj přesun mezi oběma kluby jste zvažoval nejvíce?
Asi ve chvíli, když jsem jako trenér skončil ve Slavii. Byla to blbá doba. Zabil se mi syn a já potřeboval rychle zapomenout. A v té době mi Sparta podala pomocnou ruku a já na její nabídku kývl.
A nedobírali si vás někdy spoluhráči? Třeba když jste se z Brna vracel do Prahy, ale jako odchovanec Sparty jste šel do Slavie?
Samozřejmě, že si ti kluci tehdy rádi šťouchli. Ale místo Sparty byla tehdy ve hře spíš Bohemka a já věděl, že chci jít do Slavie, protože můj táta za ni také hrál. Dnes jsem fakt rád, že jsem mohl hrát v obou klubech, a mám krásné vztahy na obou stranách.
A co fanoušci? Ti podobné přesuny vždy nesou nelibě, že?
Nejvíc trpím doma ve Štěchovicích. Mám tam kamarády, tři bráchy – zedníka, topenáře a řezníka. První dva jsou sparťané, jenom řezník je slávista. Ti mě hecují nejvíc.
Napadlo vás, co byste dělal, kdyby vás teď oslovila Slavia?
Řeknu vám, že když skončil Karel Jarolím, měl jsem docela strach.
Jak to?
Věděl jsem, že to po něm převezme Franta Cipro. A vzpomněl jsem si, jak mi v roce 1995 volal a lákal mě k sobě do Slavie. Nechtělo se mi, ale zlákal mě tím, že řekl: Uděláme spolu titul. Tak jsem se bál, aby mi zase nevolal! (směje se)
Vás už trénování neláká?
Už ne. Říkal jsem, co se mi stalo. Pomohlo mi, že jsem začal pracovat s mládeží, protože jsem tam hledal něco, co jsem ztratil. Navíc si myslím, že hledání mladých talentů je důležitá práce. Kluby si význam skautingu ani neuvědomují.
O mladých hráčích v Česku máte nebývalý přehled. Řekněte, má před sebou lepší budoucnost Sparta, nebo Slavia?
Je to o ročnících. Sparta má obrovsky silný ročník 1992, což je třeba Václav Kadlec. Nevím proč, ale Slavia to měla o čtyři roky dříve. Jen si vzpomeňte, kolik vidělala na Necidovi, Pekhartovi nebo Suchém. Spartu to čeká teď. U osmnáctiletých hráčů má nyní navrch.
