Teď je zpátky. Právě včas, aby coby nejvyšší hráč vyčníval na světovém šampionátu. Ještě před turnajem stačil změnit dres - z Dortmundu přestoupil do Monaka.
* LN Vypadá to, že vaše hvězdná kariéra dostala nový impuls. Těšíte se na Monako?
No jistě. Ze sportovního hlediska je to jeden z nejlepších klubů ve Francii. Chci zase hrát evropské poháry.
* LN Kdy jste vlastně poprvé poznal, že jste hvězda?
Já jsem to ještě nepoznal.
* LN Opravdu? Ani když vidíte fanouška, který má na sobě dres a na zádech jmenovku Koller?
Samozřejmě to těší, když si lidi koupí váš dres. Přece jenom to nestojí málo peněz, takže tím dávají najevo, že ve vás mají důvěru.
* LN Je pravda, že do fotbalového showbyznysu moc nezapadáte...
Nechci být moc na očích, nemám to rád. Snažím se tomu bránit. Samozřejmě jsou akce, na které musím, ale sám nic nevyhledávám. V Dortmundu to spousta hráčů dělala, Němci jsou na to naučení. Chtějí být co nejvíc vidět. Já ne.
* LN Přesto vás fanoušci po jedné sezóně vybrali do nejoblíbenější jedenáctky bundesligy...
To beru. Hodnotí se podle výkonů na hřišti. A tam chci být vidět co nejvíc. Mimo stadion ne.
* LN Nebyl byste v kariéře dál, kdybyste byl drsnější a průraznější?
To nevím. Pokud jde o fotbalové věci, na tréninku a na hřišti, myslím, že jsem průbojný dost.
* LN Baví vás exhibiční akce?
Jo, pokud si tam jedu zahrát fotbal. V Madridu, kde jsme hráli v týmech Ronalda a Zidana se mi moc líbilo. Ten fotbal tam potřebuju, nemůžu se jenom někde ukazovat.
* LN Mezi esy světového fotbalu jste se cítil v pohodě, nebo přece jen převážila nejistota?
Kdybych tam jel sám, tak bych se možná cítil nesvůj. Ale byli tam také Tomáš Rosický a Marek Jankulovski, takže to bylo lepší.
* LN Co se s vámi děje, když se ocitnete na pódiu? Třeba při vyhlášení Fotbalisty roku...
Když jsem se tam začal objevovat, prožíval jsem to těžce. Ale už se to zlepšilo, zvykám si.
* LN Za hvězdu si vás zvolila i společnost T-Mobile, v její reklamě se nemůžete vejít do reprezentačního dresu. Jaké byly reakce?
Všem se to líbilo.
* LN A vám?
Bylo to docela vtipný. Ale natáčení se trošku protahovalo, snažil jsem se to popohánět, abychom byli hotovi co nejdřív.
* LN Věděl jste od začátku, že vám připadne titulní role?
Říkali mi to. Na tohle jsem hodně vděčný objekt. Navíc tam nikdo jiný nebyl, tak jsem prostě šel.
* LN K hvězdám patří výstřední věci. Pořídil jste si nějakou?
Jsem spíš praktický člověk, kupuju si věci, které využiju a budou mi sloužit. Nejsem na to, abych kupoval výstřední věci.
* LN Nestalo se vám, ze jste někam přišel a něco se vám tak strašně zalíbilo, že jste to musel mít?
Než si něco koupím, tak si to hodně prohlížím. A když jde o něco dražšího, tak nejdřív pouvažuju, jestli to vůbec potřebuju. Pak to třeba koupím. Ale že bych přišel do zlatnictví a koupil si prsten za dvě stě tisíc, tak to ne.
* LN Když ne sobě, děláte něčím radost alespoň manželce?
Určitě nějakým šperkem, když se narodila dcera. Nebo při nějakých kulatých narozeninách.
* LN Na posledním vyhlášení Fotbalisty roku měla kabelku, která prý na světě existuje jen ve dvou exemplářích. To není výstřední?
Nevím, já tomu nerozumím. Ale ona si taky nic výrazně drahého nekoupí, vždycky to prodiskutujeme.
* LN Hledáte nějakou cestu, jak zacházet s vydělanými penězi?
Mám bankovního poradce v Čechách i v Německu, takže to probíráme. Tolik tomu nerozumím, rád si nechám poradit.
* LN Před necelým třičtvrtěrokem jste ležel v nemocnici a lékaři vám říkali, že možná nestihnete mistrovství světa...
To byla ta nejhorší věc, kteÍ rou jsem při fotbale zažil. Necítil jsem se moc dobře. Bál jsem se, že na šampionát nepojedu.
* LN Nemohl jste se pořádně hýbat. Říkal jste si: Co teď budu dělat?
Hlavně jsem nevěděl, co mě čeká. Nikdy jsem tak vážné zranění neměl, takže jsem vlastně nevěděl, do čeho jdu. Byla to nejistota.
* LN Přišel jste o adrenalin, který vyplavuje zápas. Dá se nahradit?
Chyběl mi tlak, všechny věci okolo fotbalu. Ale aspoň jsem byl víc s rodinou, užil jsem si ji. Pak jsem se koncentroval na rehabilitaci. Měl jsem sen, chtěl jsem se brzy vrátit. I když to nebylo snadné.
* LN Prožíval jste něco nezvyklého, zranění se vám spíš vyhýbála...
Asi proto, že jsem začal s hraním na vrcholové úrovni až v pozdějším věku. Nejsem tak opotřebovaný jako ostatní kluci, kteří byli třeba už od pěti let vedeni ve sportovních střediscích, kde trénovali celý den.
* LN Ještě v sedmnácti jste kopal za Smetanovu Lhotu. Psal se rok 1990, Československo naposledy hrálo na mistrovství světa. Jak jste to tehdy prožíval?
Tehdy jsem poprvé vnímal šampionát s naší účastí. Sledoval jsem každý zápas a hodně při tom fandil.
* LN S kamarády, nebo sám doma?
Většinou jsme se s partou sešli u někoho doma a koukali jsme se společně. V té době už byla televize i v hospodě, tam jsme taky chodili. Dívali jsme se všude možně.
* LN Co teď dělají vaši parťáci?
Kamarádi mi zůstali, mám stejné od mládí. Teď mi budou držet palce přímo na stadionu, chystají se do Německa na všechny zápasy.
* LN Jaký jste v sedmnácti byl?
Vyrůstal jsem na vesnici, důležitý pro mě byl fotbal, pak kamarádi. Prostě normální kluk.
* LN Velká kariéra byla ještě daleko. Kam to chtěl dotáhnout?
Ani jsem nepomyslel na to, že bych někdy mohl nastoupit na mistrovství světa. Chtěl jsem hrát ve Smetanově Lhotě, to pro mě bylo všechno. Tou dobou jsem se vyučil, připravoval jsem se, že se zapojím do pracovního procesu, chtěl jsem žít normálním životem. Na nějakou kariéru jsem vůbec nemyslel.
* LN Kdo vám jako první řekl: V tobě to je, budeš velký hráč?
Začalo to, když jsem se dostal do Sparty. Pan Veniger mi v rezervním týmu říkal, že jednou budu hrát za první mužstvo. Hodně mi věřil. U áčka se mi věnoval pan Jarabinský. A pak trenéři v Belgii.
* LN Sám sobě jste uvěřil kdy?
Až v Belgii, to byl rozhodující moment. Přišlo to v Lokerenu.
* LN Na startu jste měl proti spolu1 hráčům velké zpoždění. Co všechno jste musel dělat, abyste ho dohnal?
Je to o práci. A taky jsem měl štěstí na trenéry, kteří se mi věnovali. Poslouchal jsem je a dělal to, co mi řekli. Věřil jsem jim, věděl jsem, že pro mě chtějí to nejlepší. A občas jsem si přidal.
* LN Jak moc?
Většinou jsem o dovolené sám od sebe chodil běhat, dělal jsem koordinační věci. Je důležité, když vidíte, že to pomáhá, že to jde. Okamžitě vám to zvedne sebevědomí.
* LN Nedávno jste trenéru Briicknerovi na tréninku po pokaženém cvičení říkal: Já jsem na hrubou sílu. Techniku jste hodně vypiloval, ale ostatní asi umí s balonem víc. Nemrzí vás to?
Tomáš Rosický je technik, jiný je lepší na něco jiného. Fotbal je kolektivní hra, každý přidá něco, tím se kloubí tým.
* LN Až skončí mistrovství světa, zůstanete v reprezentaci?
Pokud budu zdravý a ve formě, chtěl bych pokračovat. Cítím se dobře, nemám potřebu končit.
* LN Přemýšlel jste už také o životě po konci fotbalové kariéry?
Pomalu abych začal, přece jenom se to blíží. Ne úplně nejvíc, ale pomalu začínám.
* LN Kam se ty myšlenky ubírají?
Určitě se chci vrátit do Čech. samozřejmě. A pak dělat něco okolo fotbalu, ale v jaké pozici nevím.
* LN Vaše žena říkala, že si vás dovede představit jako ideálního trenéra malých dětí.
To by mě třeba zajímalo.
* LN A kouč dospělých?
Chtěl bych z'ačít u těch nejmenších, abych poznal, jestli na to budu. A pak třeba jít výš a výš, když mě to chytne a bude se dařit.
* LN Zkusím říct slovo. Vy povězte, co se vám vybaví jako první...
Psychologický test, jo? (smích)
* LN Takže: gól?
Radost, euforie.
* LN Smetanova Lhota?
Dětství, místo, kam se vždycky rád vracím.
* LN Hedvika?
Tak to je... Životní láska.
* LN Nejdřív vám v hlavě naskočí manželka nebo dcera?
Malá, to je prostě číslo jedna.
* LN Manželka vás chválí, jak o dceru skvěle pečujete...
Měl jsem ji až v pozdějším věku. Když je chlap starší, o to víc si to pak užívá.
* LN Malé Hedvice jsou tři roky. Už jste ji naučil kopat?
Už kope dobře, slušně.
* LN Dovolil byste jí hrát fotbal?
Kdyby ji to bavilo, tak proč ne?
* LN Ještě jeden drobný test: co vám v životě vyloženě nejde?
(dlouho přemýšlí) Asi učení jazyků, to je oříšek.
* LN Přesto po pěti letech opouštíte Německo a jdete do Francie. Proč?
Cítil jsem, že potřebuju změnu, nový impuls. Měl jsem z Německa nabídky, ale chtěl jsem něco jiného. Navíc mám problémy s průduškami, u moře mi bude fajn.
* LN Nemáte ze změny strach?
Nemám. Jsem deset let venku, už vím, jak to chodí. Teď už sháním učebnice a slovníky francouzštiny, abych alespoň ty základy jazyka zvládnul. Věřím, že se dokážu zadaptovat.
* LN Jak taková adaptace probíhá, když sám přiznáváte, že vám učení jazyků příliš nejde?
V Belgii jsem na to byl sám. I když v Lokerenu jsme se sešli čtyři Češi, učili jsme se pohromadě. Pak v Německu jsem zůstával spíš s rodinou, nikam jsme moc nechodili, já víceméně jen na tréninky.
* LN Jak jste komunikoval na úřadech? S překladatelem?
Ne, na úřadech jsem nikdy žádného překladatele neměl. Ze začátku tam byla jedna česká paní, která nám pomáhala, ale pak už jsem to bez problémů zvládal sám. Když si chcete něco vyřídit, tak to prostě uděláte.
* LN Kolik se toho potřebujete naučit, abyste mohl být s týmem, abyste komunikoval, zvládal taktiku, zapadnul do party?
Nejdřív se člověk musí naučit fotbalové věci, taktiku, tak aby aspoň částečně rozuměl trenérovi, když něco vysvětluje. A komunikovat musíte i na hřišti. Pak už je to o každodenním styku, loje nejlepší učení. Být v denním styku s místními lidmi a občas si něco přečíst.
* LN Probrali jsme, co vám nejde. A teď na co jste machr, nejlepší?
Nevím. Nemyslím, že bych na něco byl úplně machr.
* LN Co na fotbal?
(směje se)
* LN Když je někdo nejlepší střelec, něco na tom asi bude, ne?
Jo, možná mi jde sport.
* LN Vypadá to, že vaše hvězdná kariéra dostala nový impuls. Těšíte se na Monako?
No jistě. Ze sportovního hlediska je to jeden z nejlepších klubů ve Francii. Chci zase hrát evropské poháry.
* LN Kdy jste vlastně poprvé poznal, že jste hvězda?
Já jsem to ještě nepoznal.
* LN Opravdu? Ani když vidíte fanouška, který má na sobě dres a na zádech jmenovku Koller?
Samozřejmě to těší, když si lidi koupí váš dres. Přece jenom to nestojí málo peněz, takže tím dávají najevo, že ve vás mají důvěru.
* LN Je pravda, že do fotbalového showbyznysu moc nezapadáte...
Nechci být moc na očích, nemám to rád. Snažím se tomu bránit. Samozřejmě jsou akce, na které musím, ale sám nic nevyhledávám. V Dortmundu to spousta hráčů dělala, Němci jsou na to naučení. Chtějí být co nejvíc vidět. Já ne.
* LN Přesto vás fanoušci po jedné sezóně vybrali do nejoblíbenější jedenáctky bundesligy...
To beru. Hodnotí se podle výkonů na hřišti. A tam chci být vidět co nejvíc. Mimo stadion ne.
* LN Nebyl byste v kariéře dál, kdybyste byl drsnější a průraznější?
To nevím. Pokud jde o fotbalové věci, na tréninku a na hřišti, myslím, že jsem průbojný dost.
* LN Baví vás exhibiční akce?
Jo, pokud si tam jedu zahrát fotbal. V Madridu, kde jsme hráli v týmech Ronalda a Zidana se mi moc líbilo. Ten fotbal tam potřebuju, nemůžu se jenom někde ukazovat.
* LN Mezi esy světového fotbalu jste se cítil v pohodě, nebo přece jen převážila nejistota?
Kdybych tam jel sám, tak bych se možná cítil nesvůj. Ale byli tam také Tomáš Rosický a Marek Jankulovski, takže to bylo lepší.
* LN Co se s vámi děje, když se ocitnete na pódiu? Třeba při vyhlášení Fotbalisty roku...
Když jsem se tam začal objevovat, prožíval jsem to těžce. Ale už se to zlepšilo, zvykám si.
* LN Za hvězdu si vás zvolila i společnost T-Mobile, v její reklamě se nemůžete vejít do reprezentačního dresu. Jaké byly reakce?
Všem se to líbilo.
* LN A vám?
Bylo to docela vtipný. Ale natáčení se trošku protahovalo, snažil jsem se to popohánět, abychom byli hotovi co nejdřív.
* LN Věděl jste od začátku, že vám připadne titulní role?
Říkali mi to. Na tohle jsem hodně vděčný objekt. Navíc tam nikdo jiný nebyl, tak jsem prostě šel.
* LN K hvězdám patří výstřední věci. Pořídil jste si nějakou?
Jsem spíš praktický člověk, kupuju si věci, které využiju a budou mi sloužit. Nejsem na to, abych kupoval výstřední věci.
* LN Nestalo se vám, ze jste někam přišel a něco se vám tak strašně zalíbilo, že jste to musel mít?
Než si něco koupím, tak si to hodně prohlížím. A když jde o něco dražšího, tak nejdřív pouvažuju, jestli to vůbec potřebuju. Pak to třeba koupím. Ale že bych přišel do zlatnictví a koupil si prsten za dvě stě tisíc, tak to ne.
* LN Když ne sobě, děláte něčím radost alespoň manželce?
Určitě nějakým šperkem, když se narodila dcera. Nebo při nějakých kulatých narozeninách.
* LN Na posledním vyhlášení Fotbalisty roku měla kabelku, která prý na světě existuje jen ve dvou exemplářích. To není výstřední?
Nevím, já tomu nerozumím. Ale ona si taky nic výrazně drahého nekoupí, vždycky to prodiskutujeme.
* LN Hledáte nějakou cestu, jak zacházet s vydělanými penězi?
Mám bankovního poradce v Čechách i v Německu, takže to probíráme. Tolik tomu nerozumím, rád si nechám poradit.
* LN Před necelým třičtvrtěrokem jste ležel v nemocnici a lékaři vám říkali, že možná nestihnete mistrovství světa...
To byla ta nejhorší věc, kteÍ rou jsem při fotbale zažil. Necítil jsem se moc dobře. Bál jsem se, že na šampionát nepojedu.
* LN Nemohl jste se pořádně hýbat. Říkal jste si: Co teď budu dělat?
Hlavně jsem nevěděl, co mě čeká. Nikdy jsem tak vážné zranění neměl, takže jsem vlastně nevěděl, do čeho jdu. Byla to nejistota.
* LN Přišel jste o adrenalin, který vyplavuje zápas. Dá se nahradit?
Chyběl mi tlak, všechny věci okolo fotbalu. Ale aspoň jsem byl víc s rodinou, užil jsem si ji. Pak jsem se koncentroval na rehabilitaci. Měl jsem sen, chtěl jsem se brzy vrátit. I když to nebylo snadné.
* LN Prožíval jste něco nezvyklého, zranění se vám spíš vyhýbála...
Asi proto, že jsem začal s hraním na vrcholové úrovni až v pozdějším věku. Nejsem tak opotřebovaný jako ostatní kluci, kteří byli třeba už od pěti let vedeni ve sportovních střediscích, kde trénovali celý den.
* LN Ještě v sedmnácti jste kopal za Smetanovu Lhotu. Psal se rok 1990, Československo naposledy hrálo na mistrovství světa. Jak jste to tehdy prožíval?
Tehdy jsem poprvé vnímal šampionát s naší účastí. Sledoval jsem každý zápas a hodně při tom fandil.
* LN S kamarády, nebo sám doma?
Většinou jsme se s partou sešli u někoho doma a koukali jsme se společně. V té době už byla televize i v hospodě, tam jsme taky chodili. Dívali jsme se všude možně.
* LN Co teď dělají vaši parťáci?
Kamarádi mi zůstali, mám stejné od mládí. Teď mi budou držet palce přímo na stadionu, chystají se do Německa na všechny zápasy.
* LN Jaký jste v sedmnácti byl?
Vyrůstal jsem na vesnici, důležitý pro mě byl fotbal, pak kamarádi. Prostě normální kluk.
* LN Velká kariéra byla ještě daleko. Kam to chtěl dotáhnout?
Ani jsem nepomyslel na to, že bych někdy mohl nastoupit na mistrovství světa. Chtěl jsem hrát ve Smetanově Lhotě, to pro mě bylo všechno. Tou dobou jsem se vyučil, připravoval jsem se, že se zapojím do pracovního procesu, chtěl jsem žít normálním životem. Na nějakou kariéru jsem vůbec nemyslel.
* LN Kdo vám jako první řekl: V tobě to je, budeš velký hráč?
Začalo to, když jsem se dostal do Sparty. Pan Veniger mi v rezervním týmu říkal, že jednou budu hrát za první mužstvo. Hodně mi věřil. U áčka se mi věnoval pan Jarabinský. A pak trenéři v Belgii.
* LN Sám sobě jste uvěřil kdy?
Až v Belgii, to byl rozhodující moment. Přišlo to v Lokerenu.
* LN Na startu jste měl proti spolu1 hráčům velké zpoždění. Co všechno jste musel dělat, abyste ho dohnal?
Je to o práci. A taky jsem měl štěstí na trenéry, kteří se mi věnovali. Poslouchal jsem je a dělal to, co mi řekli. Věřil jsem jim, věděl jsem, že pro mě chtějí to nejlepší. A občas jsem si přidal.
* LN Jak moc?
Většinou jsem o dovolené sám od sebe chodil běhat, dělal jsem koordinační věci. Je důležité, když vidíte, že to pomáhá, že to jde. Okamžitě vám to zvedne sebevědomí.
* LN Nedávno jste trenéru Briicknerovi na tréninku po pokaženém cvičení říkal: Já jsem na hrubou sílu. Techniku jste hodně vypiloval, ale ostatní asi umí s balonem víc. Nemrzí vás to?
Tomáš Rosický je technik, jiný je lepší na něco jiného. Fotbal je kolektivní hra, každý přidá něco, tím se kloubí tým.
* LN Až skončí mistrovství světa, zůstanete v reprezentaci?
Pokud budu zdravý a ve formě, chtěl bych pokračovat. Cítím se dobře, nemám potřebu končit.
* LN Přemýšlel jste už také o životě po konci fotbalové kariéry?
Pomalu abych začal, přece jenom se to blíží. Ne úplně nejvíc, ale pomalu začínám.
* LN Kam se ty myšlenky ubírají?
Určitě se chci vrátit do Čech. samozřejmě. A pak dělat něco okolo fotbalu, ale v jaké pozici nevím.
* LN Vaše žena říkala, že si vás dovede představit jako ideálního trenéra malých dětí.
To by mě třeba zajímalo.
* LN A kouč dospělých?
Chtěl bych z'ačít u těch nejmenších, abych poznal, jestli na to budu. A pak třeba jít výš a výš, když mě to chytne a bude se dařit.
* LN Zkusím říct slovo. Vy povězte, co se vám vybaví jako první...
Psychologický test, jo? (smích)
* LN Takže: gól?
Radost, euforie.
* LN Smetanova Lhota?
Dětství, místo, kam se vždycky rád vracím.
* LN Hedvika?
Tak to je... Životní láska.
* LN Nejdřív vám v hlavě naskočí manželka nebo dcera?
Malá, to je prostě číslo jedna.
* LN Manželka vás chválí, jak o dceru skvěle pečujete...
Měl jsem ji až v pozdějším věku. Když je chlap starší, o to víc si to pak užívá.
* LN Malé Hedvice jsou tři roky. Už jste ji naučil kopat?
Už kope dobře, slušně.
* LN Dovolil byste jí hrát fotbal?
Kdyby ji to bavilo, tak proč ne?
* LN Ještě jeden drobný test: co vám v životě vyloženě nejde?
(dlouho přemýšlí) Asi učení jazyků, to je oříšek.
* LN Přesto po pěti letech opouštíte Německo a jdete do Francie. Proč?
Cítil jsem, že potřebuju změnu, nový impuls. Měl jsem z Německa nabídky, ale chtěl jsem něco jiného. Navíc mám problémy s průduškami, u moře mi bude fajn.
* LN Nemáte ze změny strach?
Nemám. Jsem deset let venku, už vím, jak to chodí. Teď už sháním učebnice a slovníky francouzštiny, abych alespoň ty základy jazyka zvládnul. Věřím, že se dokážu zadaptovat.
* LN Jak taková adaptace probíhá, když sám přiznáváte, že vám učení jazyků příliš nejde?
V Belgii jsem na to byl sám. I když v Lokerenu jsme se sešli čtyři Češi, učili jsme se pohromadě. Pak v Německu jsem zůstával spíš s rodinou, nikam jsme moc nechodili, já víceméně jen na tréninky.
* LN Jak jste komunikoval na úřadech? S překladatelem?
Ne, na úřadech jsem nikdy žádného překladatele neměl. Ze začátku tam byla jedna česká paní, která nám pomáhala, ale pak už jsem to bez problémů zvládal sám. Když si chcete něco vyřídit, tak to prostě uděláte.
* LN Kolik se toho potřebujete naučit, abyste mohl být s týmem, abyste komunikoval, zvládal taktiku, zapadnul do party?
Nejdřív se člověk musí naučit fotbalové věci, taktiku, tak aby aspoň částečně rozuměl trenérovi, když něco vysvětluje. A komunikovat musíte i na hřišti. Pak už je to o každodenním styku, loje nejlepší učení. Být v denním styku s místními lidmi a občas si něco přečíst.
* LN Probrali jsme, co vám nejde. A teď na co jste machr, nejlepší?
Nevím. Nemyslím, že bych na něco byl úplně machr.
* LN Co na fotbal?
(směje se)
* LN Když je někdo nejlepší střelec, něco na tom asi bude, ne?
Jo, možná mi jde sport.
