V domácí odvetě Champions League proti konkurenčnímu Realu Madrid si v květnu katalánský velkoklub zajistil postup do finále této zdaleka nejprestižnější klubové soutěže planety. A přece se všichni radovali hlavně kvůli muži, který strávil na hřišti jen tři minuty. Když Eric Abidal v 89. minutě střídal Carlese Puyola, fanoušci spustili bouřlivý potlesk.
A když zápas skončil, spoluhráči místo trenéra Josepa Guardioly vyhazovali do vzduchu právě jeho. "Byly to pro mě velmi silné momenty. Myslel jsem si, že už nikdy nebudu hrát fotbal," svěřil se dojatý Francouz.
Jen o dva měsíce dříve totiž pohlédl do očí své smrtelnosti. Díky dobrosrdečnosti a nezlomné povaze byl vždycky mezi lidmi i spoluhráči velmi populární. Proto všechny hluboce zásahlo, když španělský velkoklub v březnu oznámil, že tolik oblíbený Abidal za brzy podstoupí operaci zhoubného nádoru. Doktoři mu nakonec museli vzít část jater.
Jenže on se s těžkými zdravotními problémy porval s odhodláním sobě vlastním. Ani jednou si nepostěžoval, nikdy se nehodlal vzdát. Náročné období ho ale přece jen přimělo k tomu, aby trochu přehodnotil pohled na život.
Během vynuceného volna začal pravidelně navštěvovat děti na onkologických odděleních nemocnic, prodal svá luxusní auta a výtěžek daroval na charitu. "Když se vám stane něco takového, zjistíte, že si můžete téměř všechno koupit, ale zdraví se zaplatit nedá. Bohatství už pro mě nic neznamená," vyprávěl.
Návratem byl úplně posedlý. To ho drželo nad vodou
Týdny plynuly a francouzský reprezentant se stále víc blížil k cíli, jenž ho celou dobu poháněl kupředu, držel nad vodou. Mnozí říkali, že návrat uspěchal. "Ale já tím byl úplně posedlý. Je důležité tvrdě bojovat a já moc děkuji všem, kteří mě podporují," bránil se Abidal. Jestliže pro něj byl comeback proti Realu Madrid velkým osobním úspěchem, o událostech z 29. května se mu ani nesnilo.
OHLÉDNUTÍ ZA ROKEM 2011 |
Do finále Ligy mistrů v londýnském Wembley vedl Barcelonu s kapitánskou páskou. Puyol i obvyklý asistent Xavi se této pocty kvůli němu vzdali. A byl to také on, kdo po vítězství 3:1 nad Manchesterem United poprvé zvedl nad hlavou nejcennější trofej. Předával ji jeho krajan a šéf UEFA Michel Platini. Usmál se, dal Abidalovi na krk medaili a ukázal na stříbrný pohár.
Krátce se ještě podíval na Xaviho s Puyolem a pak jej vložil do rukou šťastného muže. "Bylo to od Carlese i Xaviho úžasné gesto. Eric Trpěl jako málokterý člověk, zasloužil si to. Je to velmi silná osobnost a má za sebou náročnou léčbu. Jsem hrdý, že ho mohu trénovat," řekl po zápase kouč Guardiola.
Od té doby Abidal nechyběl u žádného úspěchu katalánského giganta. Slavil titul ve španělské lize, vítězství v domácím i evropském Superpoháru a nedávno také triumf na mistrovství světa klubů v Japonsku. Už je zase jednou z opor týmu, který atraktivním herním stylem i počtem získaných trofejí v posledních letech převyšuje veškerou konkurenci. V tak šťastný konec roku sám Abidal ani nedoufal.