Dojemné zlato, střelba, nebo zakázané voodoo. I to je fotbalové mistrovství Afriky

A začíná v Gabonu, i když se původně mělo hrát v Libyi. Vlastně ještě jinak: volba padla nejdřív na Jihoafrickou republiku, která ale už za Libyii „zaskočila“ v roce 2013. A tak se obě země dohodly, že si pořadatelství vymění.

Jenže brzy se ukázalo, že stejně jako v předchozím případě, také tentokrát Lybie uspořádat turnaj nezvládne. Ze stejného důvodu: v zemi se znovu rozzuřila občanská válka. Volby se musely opakovat a tentokrát vyhrál Gabon. Ten přitom šampionát, který se hraje jednou za dva roky, pořádal nedávno - v roce 2012 (od té doby se hraje v lichých letech).

Co od mistrovství čekat, na co se těšit? Z pohledu českého fanouška třeba na to, jak se předvedou tři hráči z české ligy.

Pobřeží slonoviny bude reprezentovat slávista Simon Deli, v dresu Kamerunu se může objevit jeho spoluhráč Michael Ngadeu a sparťanský obránce Costa by měl být oporou Zimbabwe.

Byla by ale škoda se soustředit jen na ně, africký šampionát většinou nabízí zajímavé momenty. Když už ne krásné akce a góly, kterých v posledních letech moc nepadá, vzbudí pozornost něco jiného.

Pamatujete třeba na to, jak Kamerun hrál v roce 2002 v dresech bez rukávů? Revoluční novinka přinesla štěstí, tým s ní dokráčel až ke zlatu. Ale FIFA pak módní výstřelek zakázala, stejně jako další kamerunskou inovaci z roku 2004, kdy na šampionátu zaexperimentoval s jednodílnými dresy.

Rok 2002 byl vůbec pro Kamerun zajímavý. Než nastoupil k semifinále proti domácímu Mali, naběhla na trávník pořádková služba a odvedla kouče Winfrieda Schäfera i trenéra brankářů Thomase N ́Kona, který dokonce vyfasoval pouta.

Důvod? Prý měli provozovat zakázaný voodoo rituál... Nakonec se jejich „provinění“ nepotvrdilo, a tak byli ještě před začátkem zápasu propuštěni.

Ale kromě podobných tragikomických příběhů nabízí mistrovství Afriky i jiné, dojemné. Jeden takový napsaly dvě generace hráčů Zambie.

V dubnu 1993 zasáhlo třináctimilonovou zemi velké neštěstí: celý reprezentační výběr, včetně bývalého sparťanského záložníka Timothyho Mwitwy, zahynul při letecké havárii.

Ale už o necelý rok později se narychlo poskládaný tým na Africkém poháru probojoval až do finále, kde jen těsně podlehl Nigérii! Ta medaile je pro vás, vzkazovali hráči se slzami v očích zesnulým kamarádům.

Zlata se nakonec po letech dočkala další generace. V roce 2012 tým plný v Evropě neznámých hráčů předčil i hvězdami nabité Pobřeží slonoviny nebo Ghanu. A radost se znovu mísila s dojetím: finále se totiž hrálo v Libreville, jen pár kilometrů od místa, kde se před devatenácti lety zřítilo ono nešťastné letadlo...

Občas bohužel africký šampionát provází i hrůzné chvíle. Třeba před sedmi lety, kdy se hrálo v Angole: zpráva o tom, jak na autobus s hráči Toga stříleli neznámi útočníci, se rychle rozletěla do světa.

Řidič autobusu, jeden z novinářů a asistent trenéra zemřeli, devět hráčů utrpělo zranění. Byli v šoku, přesto chtěli pokračovat v turnaji. Tožský prezident ale zakročil a nařídil, aby tým odcestoval domů.

Snad se letošnímu mistrovství všechny skandály a tragédie vyhnou. A fanoušci z celého světa si budou užívat všechno to, kvůli čemu šampionát sledují: góly, kličky, legrační oslavy, bubnování z tribun, pestré masky, barvy, tanečky...

Začíná se v sobotu zápasem domácího Gabonu s nováčkem z Guiney-Bissau, finále je na programu 5. února v Libreville.