Slavia - Sivasspor 1:1, definitivní tečka za poháry. Gól si dal soupeř sám

Český fotbal bude na jaře po třech letech bez jediného pohárového zástupce.

Slavia byla posledním týmem, který mohl nelichotivou vizitku ještě změnit, byť před posledním zápasem ve skupině neměla situaci ve svých rukou. Nakonec by jí proti tureckému Sivassporu nestačilo ani vítězství, protože Ballkani v souběžně hraném utkání prohrálo v Kluži 0:1.

Ne, nečekalo se, že červenobílí, kteří v uplynulých čtyřech sezonách došli na evropské scéně třikrát do čtvrtfinále, pohoří zrovna v takové konkurenci. Sivasspor, kosovské Ballkani ani rumunská Kluž při vší úctě nedosahují kvalit mužstev, která Slavia v minulosti v pohárech přehrávala a porážela. Selhání?

„Doma jsme ve třech zápasech získali jen čtyři body, což je proti minulým sezonám asi největší rozdíl,“ litoval trenér Jindřich Trpišovský.

I v posledním zápase skupiny se ozvala bolest, která Slavii celý podzim v pohárech dusila: chabá koncovka, špatné řešení ofenzivních situací. A navrch hloupé inkasované branky.

Když po necelé půlhodině fotbalisté ze Sivasu poprvé ve větším počtu vyběhli na útočnou polovinu, byla z toho hned penalta a gól. Slavia pak přes enormní snahu a zlepšený výkon po přestávce dokázala jen srovnat...

Po většinu zápasu přitom měla velkou převahu.

Jistě, v prvním poločase byla spíš platonická - spoustu přihrávek bez gólových šancí. Ve druhém poločase, kdy domácí tradičně útočili proti hlasité severní tribuně, ovšem příležitosti rychle přibývaly.

Olayinka pálil nad, Juráskův střílený centr proletěl malým vápnem a Tecl, jeden ze střídajících hráčů, ve vyložené pozici po přihrávce Douděry v záklonu přestřelil prázdnou bránu. Blýskl se i brankář Vural, jenž vyškrábl nebezpečnou hlavičku Matěje Juráska do protipohybu. Jediný gól, ze kterého se slávisté radovali, byl však vlastní; po jednom z mnoha rohů si ho dal nešťastně obránce Goutas.

Sivasspor do Prahy přicestoval už s jistým postupem a také s jednoduchým cílem: probránit se k dobrému výsledku. Prvních dvacet minut chvílemi úpěl pod domácím tlakem, zároveň se však při rohových kopech či centrech ze strany relativně pohodlně bránil.

Slavia neměla zbraně, kterými by soupeře překvapila.

15 fotografií

A když naopak poprvé pustila soupeře na dostřel, byl z toho průšvih. Do Gradelova jemného centru se hlavou opřel Angielski, trefil Juráska a slovinský sudí Obrenovič bez váhání foukl penaltu. Ruka?

Domácí se dušovali, že nikoli. Gólman Kolář, který do té doby neměl zákrok, samotný obránce Jurásek i kapitán Olayinka hlavního rozhodčího přesvědčovali, že se upískl. Ale co jim to bylo platné, když v Konferenční lize chybí VAR?

Televizní záběry navíc sudího neusvědčily ze zjevného omylu. Míč dopadl někam mezi Juráskův biceps a rameno, byť z bezprostřední blízkosti. Gradel vzápětí nařízenou penaltu proměnil.

Průběh prvního poločasu nápadně připomněl nejen domácí utkání s Kluží (0:1), ve kterém na začátku října začal evropský slávistický konec. Podobně vypadal i úvodní duel skupiny právě v Turecku.

Ve skupině Slavia dvakrát porazila jen kosovské Ballkani, což je evropský nováček. Se Sivassporem nyní podruhé remizovala, s Kluží v obou zápasech prohrála.

Na jaře se v Evropě neukáže teprve podruhé za posledních pět sezon.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}