Valnou většinu zápasu, který měl být hitem českého fotbalového podzimu, spolklo faulování, řečnění, handrkování, pošťuchování a záludnosti.
Závěr téměř nekoukatelného utkání rozčísla ostrá strkanice mezi kapitány Krejčím a Bořilem, padly čtyři červené karty, sparťanští chuligáni skandálně naházeli dělobuchy mezi řadové fanoušky Slavie a o remíze 1:1 se vlastně ani nemluví, protože velká fotbalová slavnost se proměnila ve velkou ostudu.
A hledá se viník.
Mohou za to hráči, kteří na sebe od prvních vteřin štěkali sprosťárny, dojížděli se v soubojích a chvílemi zapomínali, že na hřišti jsou kvůli fotbalu?
Nebo rozhodčí Szikszay, jenž často netrestal tak, jak měl? I když ho komise nesepsula, bylo znát, že mu zápas s přiskakujícími minutami víc a víc vyklouzával z rukou.
A co lavičky, kde se nonstop provokovalo a pořvávalo na sudí i na soupeře?
Jeden spouštěč neexistuje.
Rizikové faktory se tentokrát nebezpečně zmnožily, propojily a vytvořily řetězec, který pevně spoutal všechny snahy o fotbalové umění.
Byla to výjimka? Extrém? Den, kdy se všechno špatně sešlo?
Snad. Českému fotbalu by vůbec nelichotilo, kdyby si o něm kdokoli měl udělat obrázek zrovna na základě derby, které šlo fotbalovým projevem zcela proti tomu, jak Sparta i Slavia podle představ svých trenérů chtějí hrát.
Kapitáni Ladislav Krejčí a Jan Bořil odhodili veškerou galantnost a drží se navzájem pod krkem
Do doby, kdy má Česko tři týmy v základní skupině pohárů, úroveň ligových zápasů se pozvolna zvedá, výrazně stoupá návštěvnost a rostou nové stadiony, nedělní pokažený šlágr vůbec nezapadl.
V těch, kteří ligu detailně nesledují, mohl klidně vyvolat mylný dojem, že dva nejlepší týmy se nezmohou na nic víc než okopávání, přerušování, provokování. Že se vyžívají v ubohostech, které by do fotbalu vůbec neměly patřit.
„Emoce? Všechno špatně,“ povzdechl si Verner Lička, prezident Unie českých fotbalových trenérů, v komentáři pro iDNES.cz Premium. „Jak si to mají přebrat všichni kluci, kteří hrají pro zábavu? Že když mám pásku, můžu soupeře chytit pod krkem? Že všechno projde?“
Ano, i v tomhle ohledu vyslalo derby dost nebezpečný signál, stejně jako v mnoha dalších. Je na místě mluvit o trapasu, skandálu a ostudě, ale zároveň nevyvolávat hysterii a nevykřikovat: Vidíte? Tumáte důkaz! Česká liga je dno!
Realita je totiž taková, že ve vyšponovaných utkáních se bohužel čas od času lumpárny dějí – a těžko tomu lze stoprocentně zabránit. Nemyslete si, že fotbalová divočina se odehrává jen ve fotbalově zaostalých zemích nebo na Balkáně, kde zápasy největších rivalů často připomínají obrázky z válečné zóny.
Viděli jste, jak se o víkendu nedohrál hit nizozemské ligy mezi Ajaxem a Feyenoordem? Nenávist mezi týmy se protnula s naštváním domácích ultras, kteří neunesli stav 0:3, na trávník naházeli pyrotechniku a dobývali se do útrob stadionu. Rozvášněný dav pak museli rozhánět policisté na koních.
I v anglické Premier League se v minulé sezoně po utkání Tottenhamu s Chelsea málem poprali trenéři Conte a Tuchel, u laviček rozpoutali melu a pořadatelé měli co dělat, aby je od sebe odtrhli.
A španělské El Clásico, Real Madrid proti Barceloně? V jeho nedávné historii se to potyčkami typu Bořil vs. Krejčí jen hemží.
Doby, kdy si hráči a fanoušci nadávali maximálně do plantážníků či lotrů a na rozhodčího se volalo, že je mrkev, jsou fuč, ale s tím těžko něco uděláte: nehrubne jen fotbal, ale celá společnost. Proč by se zrovna chlapi, kteří si vydělávají kopáním do míče, měli vymykat?
Je pochopitelně správné proti fotbalovým čuňárnám bojovat a snažit se je tvrdě potírat. Na prvním místě musí být snaha minimalizovat na tribunách množství šílenců, kteří jsou schopní naházet nebezpečnou pyrotechniku mezi děti.
Je otázka, jestli by neměly přibrzdit i kluby samotné, třeba slávistický šéf Jaroslav Tvrdík, který výbušnou atmosféru před zápasem ještě rozdmýchal, když na sociální síť X napsal: „Sparťané, sežereme vás zaživa! Eden bude hořet!“
Sáhnout do svědomí by si ale měli všichni, kdo se na nedělní řežbě podíleli. Ať destrukční derby zůstane jen výjimkou.
