Na zábradlí visí vlajka s nápisem "We love Klose" a ochranka baru důrazně upozorňuje chlapíka v černobílém dresu s orlicí, aby nevyléval pivo z verandy na ulici. "Kde jsou nějaké ženské," ptá se Richard a vyráží na lov. Děvčata v obtažených šatech a na vysokých podpatcích postávají všude okolo. Není úplně zřejmé, která je tu pro zábavu a která pracovně, ale s fanoušky se mačkají bez dlouhého otálení.
REPORTÁŽ |
Long street křižují taxíky, z oken řve hudba, turisté troubí na vuvuzely a pouliční cvrkot sledují z každého rohu hloučky policistů. V jednom z barů utápějí smutek Argentinci. Mezi nimi Eduardo Morales, temperamentní mladík z Buenos Aires, který následoval svůj tým po celé Jižní Africe. "Je nás tak okolo deseti tisíc. Jenom v Argentině se prodalo asi dvacet tisíc vstupenek. Já je mám zamluvené až do finále."
Eduardo ještě neví, jestli v Africe zůstane na nějaký další zápas. S kamarády se dohaduje, jestli má cenu shánět lístky na úterní semifinále mezi Uruguayí a Nizozemskem. Výkop je v Kapském Městě a Uruguay je poslední jihoamerický tým ve hře. Rozhodnutí nepadá a Eduardo si objednává další dvojitou dávku amarulla.
Uruguayští fanoušci vidět moc nejsou. Výlet na šampionát není zadarmo a tak se město plní bohatšími Holanďany. Dokud ale oranžoví nepromluví, není jasné, zdali přiletěli z Evropy nebo jsou to místní bílí Afrikánci. Tito potomci Holanďanů, kteří osídlili Jižní Afriku před třemi sty lety, fandí zásadně oranžovým.
"Je to už hromada generací dozadu, ale my se pořád cítíme tak trochu jako Holanďané. Oranžoví jsou tady doma", směje se třicetiletý Camieon Vaffel. Za holandským týmem přijely desetitisíce fanoušků. I po Africe cestují v karavanech, které si pronajali. Zápasy v základní skupině objížděli společně a společně tábořili v kempech.
Kolona oranžových vozidel z Durbanu do Kapského Města čítala 300 vozidel a cesta trvala tři dny. Nepříjemným rysem fotbalového šampionátu jsou totiž obrovské vzdálenosti. Proto někteří fanoušci jako třeba Holanďané Eva a Viliam svůj tým nesledovali a raději si vychutnávali atmosféru na jednom místě.
"My jsme se rozhodli, že budeme cestovat na stadiony jen kolem Johannesburgu. Ale stejně je to dálka. Třeba do Nelspruitu jsem jeli tam a zpátky celý den. Nic jiného jsme ani nestihli." Vášnivým fanouškům, kteří chtějí vidět všechny zápasy národního týmu, nezbývá než cestovat letadlem.
Jihoafrické aerolinie nabízejí bezpočet letů a mezi Johannesburgem a Kapským Městem létají v půlhodinových intervalech. Letenka vyjde na 80 eur, což je při vzdálenosti 1400 kilometrů cena benzinu. Na šampionát přijelo půl milionu fanoušků, což je méně, než pořadatelská země očekávala.
"Já jsem měl tři lístky na Brazílii - Holandsko, pro sebe a pro kamarády. Jenže dostali strach kvůli bezpečnosti a nejeli," říká Peter z Prešova a shrnuje jeden z důvodů, proč na stadionech zůstávala často prázdná sedadla. "Byly to úplně zbytečné obavy, přátelštější lidi, než jsou Jihoafričané, jsem už dlouho dobu nepotkal. Tady je fakt pohoda."
Autor je zpravodajem Českého rozhlasu v Jihoafrické republice.
