Nebýt vzpomínek na ne tak dávnou dobu, bylo by oběma stranám hej. A také šéfovi evropského fotbalu Michelu Platinimu, který už před časem raději vyslal varovné signály: Dejte si pozor na projevy nacionalismu nebo chuligánství - kdokoli z vás by nakonec postoupil do Brazílie, v takovém případě by nejel nikam. Také proto se Chorvaté se Srby dohodli na tom, že se oba zápasy - v pátek v Záhřebu a 6. září v Bělehradě - odehrají bez přítomnosti fanoušků soupeře, a to s ohledem na vysoké nebezpečí vzniku diváckých nepokojů.
Chorvatští a srbští fotbalisté se v oficiálním utkání střetnou vůbec poprvé od osamostatnění obou zemí. Chorvatsko vyhlásilo samostatnost už v roce 1991, Srbsko zůstalo "osamocené" v roce 2006, kdy si zvolila vlastní cestu Černá Hora. Jako poslední "partner" Srbů. Nakyslou příchuť duelu dodávají válečné události z let 1991 až 1995. Ale i to, co následovalo, což média v obou zemích s chutí připomínají. Vzpomínáte na rok 1999? Necelé čtyři roky po Daytonském míru se hrálo v Záhřebu třaskavé derby evropské kvalifikace Chorvatsko - Jugoslávie (čili Srbsko a Černá Hora).
Zápas skončil 2:2, postoupili hosté a záběr, kdy srbský obránce Mirkovič bolestně sevřel přirození domácího Jarniho, jenž jej peskoval za přifilmovaný pád, obletěl celý svět. "Byli jsme mladí a dělali různé hlouposti," uvedl Siniša Mihajlovič, účastník zmíněného zápasu a současný trenér Srbska. Muž, který kromě jiného oblékal dresy AS Řím, Sampdorie a Lazia, se vrátil i k válečnému období: "Tehdy jsme dělali hlouposti všichni, my i Chorvaté, zabíjelo se na všech stranách. Jenže naše děti (moji svěřenci) už minulostí zatížené nejsou, stejně jako bývalou Jugoslávií. Z naší strany teď nedojde k žádným problémům, od chování na hřišti až po úctu k soupeři."
Po chorvatské hymně prý všichni zatleskají
Svůj slib ještě podpořil tím, že nařídil svým hráčům dosud nevídané - po chorvatské hymně prý všichni zatleskají. Podle Mihajloviče hrozí nebezpečí jedině ze strany chorvatských fanoušků. "Moji hráči půjdou příkladem, ale vždycky se najdou blázni, u vás i u nás, kteří se chovat neumějí. To už ovlivnit nemůžeme," podotkl. Podobně hovořil i chorvatský kouč Igor Štimac: "Vyzývám všech 35 tisíc příznivců, kteří zaplní stadion Maksimir, ať nás povzbuzují bez nenávisti k soupeři, ale s láskou k Chorvatsku. Ukažme Evropě i panu Platinimu, který na nás neustále hází špínu, co je opravdové Chorvatsko."
To je v čele s Modričem, Mandžukičem či Čorlukou favoritem, ze čtyř zápasů dosud ztratilo jen dva body, zato Srbsko se trápí, má pouhé čtyři body a nutně potřebuje zvítězit. "Když zastavíme Modriče, bude půl hotovo," zmiňují srbští hráči novou hvězdu Realu Madrid. Srbský tisk si ovšem všímá i něčeho jiného. "Jde Štimac do fotbalového zápasu, nebo do války?" ptá se bělehradský deník Glas Javnosti. Trenér Chorvatů prý navzdory svým prohlášením provokativně umístil na svou facebookovou stránku song Marka Perkoviče - Tobě vždy věrní.
Nacionalisticky laděný zpěvák a textař v něm opěvuje operaci "Bouře" ze srpna 1995, během níž bylo z Chorvatska vyhnáno na 200 tisíc Srbů a zřejmě víc než tisíc jich útok chorvatských jednotek nepřežilo. Chorvatský záložník Domagoj Vida šel ještě dál, když v pondělí uvedl, že se na zápas se Srbskem chystá za poslechu jiné písně stejného zpěváka. "Slyšte srbští dobrovolníci, bando, četníci, naše ruka vás dožene i v Srbsku," zpívá Perkovič. A četníci na jedné straně a ustašovci na druhé, to je ještě o půlstoletí starší kapitola než válka v devadesátých letech...
Trenéři si dali "kávu míru"Na rok 1991, kdy se v Chorvatsku rozhořel válečný konflikt mezi Chorvaty a početnou srbskou menšinou, rád i nerad vzpomíná současný trenér týmu Srbska Siniša Mihajlovič. V dresu CZ Bělehrad ovládl předposlední ročník PMEZ, dnešní Ligy mistrů, ale v bělehradském finále jugoslávského poháru Crvena zvezda prohrála s Hajdukem Split. "Větší nepříjemnost mi však přichystal Igor Štimac," zmínil před časem tehdejšího hráče Hajduku a svůj nynější protějšek na lavičce Chorvatů. "Po jednom ze soubojů mi řekl: Kéž by ti pobili všechny v Borovu!" Borovo je část chorvatského Vukovaru, kde se Mihajlovič narodil srbskému otci a chorvatské matce. "V době toho finále už byli v Chorvatsku první mrtví, a kdyby mě a Štimace rozhodčí kvůli vzájemné potyčce nevyloučil, kdo ví, jak by to skončilo, bylo mi dvaadvacet," dodal Mihajlovič. Loni v září, 21 let po bělehradském střetu, se Mihajlovič a Štimac už coby reprezentační trenéři potkali při kongresu UEFA ve Varšavě. Dva někdejší nepřátelé na život a na smrt si dali u jednoho stolu kávu. "Už dávno jsme byli dospělí a věci jsme viděli poněkud jinak. Byla to káva míru," řekl po návratu z Polska Mihajlovič. |
