12. října 2014 7:00 Lidovky.cz > Sport > Fotbal

Proti Kazachům na vrzavé umělce a pod střechou, kam nedokopne ani Čech

Soustředěný výraz Petra Čecha. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Soustředěný výraz Petra Čecha. | foto: Reuters

ASTANA (Od našeho zpravodaje) Ty výrazy nadšení nevzbuzovaly. „To je nesmysl ta umělka,“ ulevili si čeští fotbalisté, když přišli na hřiště. „Čekali jsme tu nejnovější, ale je to jen obyčejný koberec,“ prohodil za všechny David Limberský.

V Kazachstánu se blížila sobotní půlnoc, když se reprezentanti poprvé seznámili se hřištěm, na kterém se v pondělí budou prát o body do kvalifikace o Euro 2016.

Z venku futuristický vzhled, nádhera uvnitř, zatahovací střecha, která dovnitř nepustí déšť ani zimu, která v Kazachstánu panuje. Dojmy z arény v Astaně kazí jen to hřiště...

„Musíme se s tím poprat, nic jiného nezbývá,“ říkají vesměs všichni.

Rosický má z povrchu obavy

Zatím byl na programu jen lehký trénink. Pro ty, kteří v pátek v Turecku nastoupili v základní sestavě, jen regenerační. Někteří v teniskách vyklusávali kolem hřiště, které pod nimi zvláštně vrzalo, pak se protahovali.

Kapitán Tomáš Rosický stranou dění rozmlouval s trenérem Pavlem Vrbou, poté se po hřišti sám procházel. Je to jeho styl pozápasové tréninku. Bylo poznat, jak na hřišti nahlíží s obavou. „Na umělé trávě netrénuju, nehraju, nevím, jak na to budu reagovat,“ říkal už před cestou.

Náhradníci se nešetřili. Co chvíli skluz, pak hned další. Ne, to nebylo cvičení jen pro zahřátí. Při bagu se jezdilo po zadku. Když záložník Jaroslav Plašil vstával po jednom ze skluzů, díval se, jestli se o trávu neodřel...

Necid je na umělý trávník zvyklý

„Ve Zwolle máme jinou, lepší. Je v ní guma, takže není hřiště tak tvrdé jako tady,“ popisoval útočník Tomáš Necid, který jako jediný z reprezentantů hraje soutěžní zápasy na umělé trávě běžně. „Ale zas tak hrozné to není, zažil jsme i horší,“ mávnul rukou.

S umělou trávou se opět setkávají sparťané, Kadeřábek, Vácha, Dočkal, Krejčí a Lafata jednak v srpnu hráli proti Zwolle a v prosinci ji v pohárech čeká neoblíbený povrch i v Bernu.

I brankáři Čech, Vaclík a Pavlenka absolvovali kratší a méně intenzivnější přípravu. Jen aby se protáhli, poznali odskok míče atd.

Došlo i na zábavu. „Trefte střechu,“ zněl pokyn. Ale ani Petr Čech to nedokázal. Míč vykopl vysoko nad sebe, letící bílý balon se však konstrukce nedotkl. Kolář, Pilař, Limberský... Každého to lákalo. Ale nikdo nedokopl.

Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?
Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?

Jsem mámou jedné úžasné holčičky, která si žije ve svém batolecím světě a nic ji netrápí. To však bohužel nemohu úplně říct o sobě, tak jsem se rozhodla se ze svých obav a pochyb aspoň vypsat.