Plassovi se kvůli stylu hry přezdívalo Plzeňský Beckenbauer. Měl úžasný přehled a cit, hrál libera či středního záložníka. Už v šestnácti kopal divizi, v devatenácti byl v Plzni kapitánem.
Svůj klub miloval. Odehrál za něj „jen“ 163 ligových zápasů a vstřelil 16 gólů, protože v tehdejší Škodě působil i ve druhé lize. A to přesto, že měl nabídky ze Slavie i ze Sparty.
„Byl jsem blbej a zamilovanej do Plzně,“ líčil před čtyřmi lety v rozhovoru pro MF DNES. „Sparta mi nabízela 100 tisíc za podpis. Z černých fondů, samozřejmě. Jenže já měl v Plzni kamarády, ani první manželce se nechtělo. I kdyby mi tehdy slíbili zlatý poklad, nešel bych.“
Smutná zpráva pro všechny Viktoriány... Dnes nad ránem nás opustila klubová legenda František Plass. Odpočívejte v pokoji https://t.co/98EscSWmNS
Za československou reprezentaci odehrál jedenáct utkání a přispěl k postupu na světový šampionát v Mexiku v roce 1970, ale v nominaci na turnaj nebyl.
Plass vzpomínal, že by pozvánku na mistrovství nejspíš obdržel, kdyby býval zamířil do pražské Sparty. „Reprezentační trenér Jozef Marko mě prosil: ‚Františku, přestup! Sparta má moc dlouhé prsty.‘ Krátce před svou smrtí mi od něj přišel dopis, ve kterém se omlouval: ‚Promiň, dostal jsem příkazem, že nesmíš jet do Mexika.‘“
Na sklonku hráčské kariéry odešel Plass do Chebu, kde brzy začal s trénováním. Později vedl i Plzeň, Duklu či Blšany - tam na konci devadesátých let přivedl jistého Petra Čecha.
„Jsem sice srdcem a duší Plzeňák, ale trénoval jsem Blšany. O Petrovi jsem věděl, že umí víc než ostatní. Měl šestnáct, ale pořád neměl žádnou smlouvu,“ vyprávěl. „Dal jsem pánům z Plzně čtrnáct dní, aby se postarali, jenže když se k ničemu neměli, doporučil jsem Petra do Blšan. A dál už si svou kariéru řídil sám: Sparta, reprezentace, Chelsea, tituly, vítězství v Lize mistrů, Arsenal.“
Na začátku milénia ještě působil jako asistent v plzeňské Viktorii, předloni dostal Cenu Václava Jíry za celoživotní přínos k rozvoji českého fotbalu.
