V prvním kole skupinových zápasů byly samozřejmě některé zápasy horší, ale i takové, co mě vyloženě nadchly. Některé týmy předvádějí výborný fotbal. Mezi ně patří hlavně Kanada, přestože prohrála. Nejlíp vypadaly asi Francie a Brazílie, skvěle zahráli Japonci a Saúdové, jejichž výkony byly podpořeny velkými emocemi jak hráčů, tak diváků. Některé kluky ze saúdského výběru jsem trénoval, znám je a musím říct, že proti Argentině sehráli nádherný zápas.
Tím, jak stlačovali hřiště do malého prostoru a vysouvali svou defenzivní lajnu nahoru, dělali Argentincům strašné problémy. Sálima Davsárího, který dal vítězný gól, jsem vedl v Hilálu, když v prvním mužstvu začínal: rychlý, odolný, technicky vybavený kluk na křídle, jeden z mála lokálních hráčů, který hrál stabilně v základní sestavě, a už jeho povaha tehdy nasvědčovala tomu, že z něj vyroste velký hráč.
Japonští fotbalisté slaví druhou branku proti Německu.
Mrzelo mě, že neuspěli Kanaďané, kteří proti favorizované Belgii odehráli naprosto rovnocenné utkání. Hráli odvážně, presovali, naběhali spoustu kilometrů, navíc v obrovské rychlosti - jejich fotbal se prostě musel líbit. Bohužel určitou roli sehráli rozhodčí.
Ukázalo se, že i menší týmy mohou uspět, pokud budou hrát způsobem jako právě třeba Saúdové nebo Kanaďané. Pro atraktivitu turnaje a oživení fotbalu je jenom dobře, že nikdo nic nemá jisté a i favorité si musí dávat velký pozor. Jakmile někdo něco podcení, okamžitě se mu to nevyplatí.
Jako třeba Němci, kteří mě proti Japonsku zklamali, to byla bída. Vůbec jsem nečekal, že předvedou takový výkon. Mohli sice vedení několikrát navýšit, ale své šance nedotáhli. Připadalo mi, že to trochu podcenili a postupně polevili, když mysleli, že mají zápas vyhraný. A v top formě nehráli ani již vzpomínaní Belgičané, kteří podle mě už hodně spoléhají především na zkušenosti. Těmi mohou na takových turnajích hodně získat, ale rychlost jim bude chybět.
Viděli jsme řadu skvělých individuálních výkonů, jako třeba dvougólový Brazilec Richarlison, jehož trefa přes hlavu byla zatím asi nejhezčí brankou na turnaji, ale je ještě brzy někoho vyloženě vyzdvihovat. To si spíš zaslouží týmové výkony a z tohoto hlediska se mi dosud nejlépe jevili Francouzi.
Kolem největších hvězd Messiho, Ronalda a Neymara se neustále něco děje, je na ně vytvářen obrovský tlak a nemají to jednoduché. Možná i proto ještě nepředvedli to nejlepší, co v nich je. Aktuálně nejvíc věřím nejmladšímu z nich Neymarovi, podle mě s Brazílií dojde nejdál.
Ronaldo dal gól, i když z penalty, která asi nebyla, ale trefil se. Messi s celou Argentinou mě zklamali, hráli hrůzostrašně, stereotypně, nevymysleli vůbec nic, kopali iks rohů a pořád stejně, čišela z nich bezradnost. Teď to Messi asi bude muset vzít hodně na sebe, když i sám říkal, že to nebylo dobré, a teď se ukáže, jestli jsou pořádný mančaft, nebo ne.
Autor je bývalý kouč české reprezentace, který dlouhodobě trénuje v arabském světě.
