LN: Jak jste vstřebal Haškovo rozhodnutí?
Překvapilo mě, vůbec jsem něco takového nepředpokládal. Ivan mě na svaz přivedl, naše spolupráce mě bavila, on byl ten důvod, proč jsem nabídku přijal. Znal jsem ho dobře také jako člověka. Proto mě mrzí, že to takhle dopadlo.
LN: Tušil jste už před valnou hromadou, že zvažuje rezignaci?
Dozvěděl jsem se to o den dřív, když jsme se letěli do Dánska podívat na zápas jednadvacítky. V letadle jsem se ho zeptal, co je pravdy na zprávách, které se objevily v novinách. Kdybych za ním nepřišel, asi by si celou věc ještě nechal pro sebe, protože nechtěl, aby se to o něm rozkřiklo. Na nějaké přemlouvání chyběl prostor. Už je to dospělý člověk a navíc byl rozhodnutý.
LN: Po nástupu do funkce si Ivan Hašek vzal reprezentaci na starost, na konci minulé kvalifikace ji i trénoval. Vnímal jste ho jako osobu, v níž máte největší oporu?
Byl jsem jeho přímým podřízeným. Když jsem měl jakýkoliv problém, šel jsem za ním. Běžné fungování reprezentace jeho odchod zase tolik nezasáhne, máme kompetence jasně rozdělené. Za výsledky měl odpovědnost trenér a já, Ivan je ovlivnit nemohl. Je jasné, že jsme dostali pod tlak taky Ivana, když se nedařilo. Ale neznamená to, že ve zbývajících zápasech to bez něj budeme mít lehčí nebo těžší. Cíl je pořád stejný, ať už u toho Ivan je, nebo ne. Musíme postoupit na mistrovství Evropy – na podzim se rozhodne.
LN: Probíhala vaše spolupráce s Ivanem Haškem na každodenní bázi?
Určitě ne. Když se chystala nominace, přišel se podívat, koho v ní máme napsaného, řekl svůj názor, diskutovali jsme. Konečné rozhodnutí však bylo vždy na trenérovi. Teď se budeme muset obejít bez Ivana. Ve fotbale to prostě tak chodí. Odcházejí hráči, trenéři, ale i předsedové.
LN: V kritických chvílích se za vás dokázal Hašek postavit. Nebude jeho podpora přece jen scházet?
Podpora může být slabší, ale toho se nebojíme. Kritika byla chvílemi až nepřiměřená, někteří novináři se zapomněli na situaci dívat objektivně. Po únorové porážce v Chorvatsku jsme se třeba dozvěděli, že by dál neměl chytat Petr Čech. Skutečností však je, že tu není mančaft, který by mohl být pátý na světě. Ivan věděl, v čem zaostáváme, a stejně tak lidé ve výkonném výboru, kteří do fotbalu vidí. Klidně jsme byli schopní si všechno vyříkat z očí do očí. Postup nicméně zůstává jasným cílem, a pokud se nepovede, bude to chyba.
LN: Je možné, že se někdo z vedení fotbalové asociace nyní zapojí víc do dění kolem reprezentace? Nabízelo by se jméno Karla Poborského, který za národní tým odehrál víc než sto zápasů.
Nemyslím, že by to bylo ku prospěchu. V atmosféře kolem mužstva problém není. Spíš jsem teď věřil, že se v jednadvacítce najdou hráči, kteří nám rozšíří kvalitu a na podzim budeme mít větší výběr. Tohle přání se mi bohužel nesplnilo.
