Lidovky.cz: Loni v létě jste přitom po nepovedeném začátku ligy balancoval na hraně odvolání. Tomu se říká obrat...
Po špatném vstupu do ligy jsme se propadali tabulkou, takže v případě prohry v šestém kole v Karviné bychom spadli na poslední místo a bylo možné, že bych byl odvolán. Mužstvo jsme přebírali (po Zsoltu Hornyákovi, který skončil z rodinných důvodů) s asistentem Pavlem Medynským, zůstali s námi Marek Čech coby trenér brankářů a Míra Holeňák. Přišli jsme s jiným herním pojetím, než které vyznával náš předchůdce, a potřebovali jsme trochu času. Naštěstí si to pak sedlo, v zimě došlo k nějaké hráčské obměně a postupně jsme stoupali tabulkou nahoru. Dokonce jsme hráli ve finále poháru, kde nám trofej i šance na Evropu po porážce od Sparty unikly, ale nakonec jsme se přes Mladou Boleslav dostali do kvalifikace Evropské ligy, kterou jsme zvládli až k postupu do hlavní fáze. Odvedli jsme všichni včetně kluků velmi dobrou práci.
Lidovky.cz: Co se změnilo? Šlo jen o to, aby přišly výsledky, nebo to souviselo i s mentalitou či proměnou hráčských výkonů?
Chtěli jsme změnit styl, abychom hráli rychleji dopředu, dostávat se tam kolmo, omezit rozehrávku s přebytečným držením míče, na což byli hráči zvyklí. Hráče to trochu bolelo, protože najednou museli vše dostat do větší rychlosti, ale nakonec se nám to povedlo. Taky to chtělo udělat menší obměnu v kabině, třeba u kluků, kteří už byli v Liberci dlouho. Roman Potočný a Radim Breite i sami cítili, že by mohli jít jinam. Přišli noví hráči, trochu se to promíchalo, už jsme tým měli vytvořený víc podle sebe. Zároveň jsme rádi, že jsme dokázali odcházejicím hráčům, ať to byli Potočný s Breitem nebo ti, co šli do Slavie, Plzně i jinam, vytvořit pozici, aby měli do budoucna víc rozdané karty.
  |
Lidovky.cz: Jak vy v takových chvílích myslíte, pracujete, na koho se obracíte?
Mám blízké spolupracovníky, kteří jsou pro mě alfa a omega všeho. Těmi jsou pro mě asistenti Pavel Medynský, Míra Holeňák, Marek Čech, kondičák Tomáš Pupkay, ve výborném kontaktu jsme s masérem Petrem Ulihrachem, který je v klubu už dlouho. Celkově hodně komunikujeme s hráči, abychom taky znali jejich životní postoje, rodinné poměry a podobně. A co se týče směrem nahoru, to se obracím na sportovního ředitele Zdeňka Koukala, který si mě do klubu vybral nebo ředitele Libora Kleibla. A také majitel pan Karl mi taky často telefonuje, zajímá ho stav mužstva i moje názory.
Lidovky.cz: Dobře se vám daří i v nové sezoně. Co děláte pro to, aby aktuální forma vydržela?
Jsou věci, které neovlivníte, jako je nyní covid. Snažíme se pracovat tak, abychom všichni věděli, že tu je a může kdykoliv zasáhnout, i když u hráčů mívá nákaza většinou bezpříznakový průběh. Poctivě a dobře trénujeme, snažíme se jít dál nahoru. Pomáhá nám i GPS zařízení, díky němuž máme o klucích už hodně dat, takže víme, jak se v přípravě i v zápasech chovají, jakých dosahují čísel, a můžeme jim podle toho třeba snížit nebo zvýšit zátěžové dávky.
Proti Bůvolům
|
Lidovky.cz: Liberečtí trenéři se každou sezonu musí kvůli početným prodejům potýkat s velkou obměnou kádru. Pomohlo vám, že toto léto přišli především zkušenější hráči, hlavně na hostování ze Slavie?
Jejich využití je různé. Třeba Jugas zatím tolik do zápasů nezasahuje, protože byl zraněný, v kabině však vidí, že je to osobnost. Určitě nám pomohl návrat Ramba (Rabušice), kterému se daří dokonce nad naše očekávání. Po určitých zdravotních problémech a dotrénování se dobře jeví Júsuf Hilál. No a výborný je Jhon Mosquera. Nechci ale zapomínat na ostatní, zvlášť na kapitána Honzu Mikulu, což je nesmírně skromný a pracovitý kluk. Máme tam teď okolo pěti kluků mezi osmadvaceti až třiceti lety, když chcete hrát v našich podmínkách o nějaký úspěch, musíte zkušenější jádro v týmu mít. Jsme rádi, že se nám začátek sezony podařil, kromě postupu v Evropě jsme v lize třeba porazili Plzeň, protože v té době jsme zdaleka ještě nebyli v optimální formě.
Lidovky.cz: Jak těžké bylo postoupit do Evropské ligy hned přes tři předkola?
Samozřejmě že když hrajete proti silnějším týmům, potřebujete nějakou událost nebo souhru okolností, které vám pomůžou. První zápas v Litvě s Reteriai jsme vyhráli 5:1, i když jsme hráli netypicky na umělé trávě. Pak jsme vyřadili nečitelný FCSB (2:0), bývalou Steauu který hodně postihl koronavirus, v plné palbě jejich sestavy by to bylo daleko složitější. Pak přišel APOEL, jenž jsme určitě nepřehráli, ale dokázali jsme je jediným gólem v nastavení z penalty porazit. Teď jsme ve skupině, což je paráda.
Lidovky.cz: Slovan je ambiciózní klub, který býval pár sezon dozadu na skupinovou fázi Evropské ligy zvyklý. Teď jste se do ní dostali po čtyřleté pauze. Jak moc majitel, pan Karl, tlačil na to, abyste to dotáhli?
On to ani žádný tlak nebyl, protože jsme loni před sezonou neměli za úkol do Evropy postoupit, to se nám povedlo nad plán. Pod tlakem jsme nebyli ani před startem kvalifikace, spíš se po nás chtělo, abychom nic neuspěchali a byli dobře připraveni. Po postupu přes FCSB jsme si ale už samozřejmě všichni v klubu přáli, abychom ten poslední krok udělali. Jsou s tím spojené osobní ambice po sportovním úspěchu, vždyť spousta kluků evropské poháry nikdy nezažila, ale také finanční zisk, který je rovněž velmi důležitý. Zvlášť v téhle složité době může klub na nějaký ten rok dopředu ekonomicky zajistit.
Lidovky.cz: Vy osobně jste zažil poháry už v Trnavě, kvalifikaci coby trenér, hlavní fázi jako manažer, ale předpokládám, že tohle je pro vás největší úspěch a zážitek trenérské kariéry. Berete to tak?Trenérsky určitě. Přitom jsem se v minulosti dostal na křižovatku, co budu dělat dál. Už jsem byl funkcionářem v Trnavě, koučem mládežnického nároďáku, zvažoval jsem donedávna i práci skauta. Pak přišla nabídka z Liberce, která mě oslovila i díky historii a úspěšnosti tohoto klubu. Letošní postup je pro mě tedy momentálně určitě největší úspěch, museli jsme projít těžkou ligou, která s námi i kvůli mementu Karviné často mávala, podařilo se nám zviditelnit hodně hráčů a taky se vypořádat se zimními i letními odchody. Díky všem hráčům a spolupracovníkům za to, že si teď můžeme užít vstup do Evropy.
Lidovky.cz: Ve skupině vás čekají Gent, Hoffenheim a CZ Bělehrad. Jaké si dáváte šance?
Složitá otázka, zvlášť v této době. Určitě nejsme favoritem skupiny, podle hodnot hráčů i klubových rozpočtů se od nás neočekává, že bychom to byli právě my, kdo bude výsledkově tvrdit muziku. Hlavní úkol jsme už splnili, dostali jsme se do hlavní fáze a přinesli do českého koeficientu nějaké body. Ale jsme válečníci a je pro nás kolikrát lepší hrát proti favoritovi než týmu, který proti nám zavře obranu. Rozhodně si zápasy ve skupině nechceme jen užít, budeme se snažit získat co nejvíc bodů a uvidíme, na co to bude stačit. Gent má teď v domácí soutěži trochu problémy, Crvena zvezda udělala v nechutné srbské lize z prvních deseti kol třicet bodů a remizovala až teď s Partizanem a Hoffenheimu se sezona teprve rozjíždí.
Lidovky.cz: Nelitujete trochu, že vám los nepřisoudil nějakého zvučnějšího soupeře?
No jo, ono se řekne, že by to byl zážitek, ale pak někde taky můžete dostat štrapec. Kdybychom jeli třeba na Tottenham, narazíme na tým, do jehož úrovně prostě nepatříme. Máme velmi kvalitní skupinu zajímavých soupeřů. Odehráli jsme předtím už tři zápasy v kvalifikaci, takže budeme víc obrnění. A kdyby se nám povedlo vymlátit postup, čekal by nás zase o něco kvalitnější soupeř, a tak to má být.
Lidovky.cz: První zápas hrajete doma s Gentem, který není příliš ve formě. To by pro vývoj skupiny chtělo výhru, souhlasíte?
Víte, jaký je fotbal. APOEL nás procentuálně přehrál sedmdesát ku třiceti, měl šance, které naštěstí vychytal Filip Nguyen, a nakonec jsme v 93. minutě proměnili penaltu a postoupili my. Ale taky mohlo být všechno jinak. My proti Gentu uděláme všechno pro to, abychom doma body urvali. Druhá věc je, jaký budeme mít den a co nám dovolí soupeř. Každopádně je dobře, že první zápas hrajeme doma a nemusíme cestovat třeba do Bělehradu.
