Zapomněl jsem na výrok, jímž tento bystrý vladař nemohl mít bezpochyby na mysli nikoho jiného než našeho trenéromanažera: "Ví zbožný o potřebách dobytka svého…" (12, 10) Naši vyběhli na zelený brněnský pažit dobře nakrmeni sparťanským pastýřem.
Stádce bylo po týdnech strádání opět v téměř ideální sestavě a potěšilo oko i duši vyvoleného národa. Krátce, co zadula píšťala, dopadl na Filištíny první trest od lehkonohého Václava. Nepřítel se snažil zoufale bránit, ale výrok nebes byl neúprosný. Cizí žoldnéř Manuel, oddaně sloužící (s menšími výkyvy) v našich barvách, vyslal tvrdou ránu, jež se otřela o břevno svatyně modloslužebníků a pronikla do jejích útrob. Lstivými výpady motal hlavy obránců útočný mouřenín Bony; Kamil, Juraj, Libor, toť jména válečníků završivších dílo svatého hněvu. Byl by dlouhý tento sloupek, kdybych měl dopodrobna vylíčit ono velkolepé vítězství… No, nechal jsem se trochu unést.
Ale abych nezapomněl, tak Šalamoun slávistům vzkazuje: "Nezarmoutí zbožného nehoda žádná, ale bezbožní budou mít neštěstí plno." (12, 21)
Autor (35) je sparťanem již od svého prenatálního věku. Proč? Protože Sparta!
