Španělský rozhodčí Carlos Carballo ovšem v pravý čas vytáhl pilku a jal se Kolumbijce jemně zařezávat. Neuznání Yepesova gólu bylo diskutabilní a nechápu, proč nevyloučil brankáře Júlia Césara po penaltovém zákroku na Juana Cuadrada.
„Klidnými břehy Ypirangy nese se hlasité volání hrdinných lidí. A slunce svobody jasnými paprsky osvětluje v tento okamžik nebe naší vlasti.“ Takhle začíná brazilská hymna, kterou vždycky procítěně pějí hráči a našlapaný stadion.
Jenže ono slunce notně potemnělo po zvěsti o Neymarově zlomeném obratli a bez něj šance domácích na titul poklesly hodně hluboko.
Jan Rejžekčeský hudební a filmový kritik, novinář a fotbalový fanoušek komentuje pro LN mistrovství světa. |
Jako by to předpověděl anglický prozaik John Lanchester, který v nedávno vydaném vynikajícím románu Chceme to, co máte vy, barvitě vylíčil v jedné z postav slibného senegalského fotbalistu jménem Freddy Kamo, jehož v sedmnácti letech koupí Arsenal, používá ho zprvu coby žolíka na střídání, ale když nastoupí v základní sestavě od počátku, zlomí mu nohu a už si nikdy nezahraje. Kniha je kniha.
Neymar má přes tuhle tragédii ve dvaadvaceti ještě všechno před sebou a upřímně mu přeji, aby se zotavil a svůj talent prokázal nejméně na třech příštích světových šampionátech.
Do kategorie zdánlivě šílených, ale šachově geniálních tahů patří nápad nizozemského trenéra Louise van Gaala poslat až na penalty náhradního brankáře Tima Krula, který dvě chytil, když předtím za blahosklonného přihlížení uzbeckého sudího Ravšana Irmatova „rozhazoval“ šaškováním kostarické střelce.
Jak vidím namíchanou semifinálovou čtyřku, vůbec bych se nedivil, kdyby poprvé v historii šampionát vyhrál v Jižní Americe evropský tým. Kdo se vsadí?
