Dá se říct, že štace ve věhlasném Celtiku Glasgow mu vyšla tak napůl. Z fanoušků, kteří zaplňovali šedesátitisícový Celtic Park, byl nadšený, zažil velká vítězství v Lize mistrů a také město se mu líbilo. Ovšem příliš nepřišel na chuť bojovnému skotskému fotbalu ani nevlídnému počasí a celkově zase tolik prostoru na hřišti nedostával, takže ještě před vypršením smlouvy souhlasil s přestupu do Ruska.
A místní světoznámé reálie? „Whisky jsem jen ochutnal, pivo taky, na dudy jsem nehrál a kilt jsem si zkoušel, říkal jsem si, že se pro něj vrátím, ale nakonec jsem si to rozmyslel,“ vypráví 43letý Jiří Jarošík v rozhovoru pro LN o svém působení ve Skotsku v letech 2006 až 2008.
  |
Dneska nebude stranit ani jednomu z týmů. „Spíš budu fandit dobrému fotbalu, ať vyhraje ten aktuálně silnější a lepší. Jsem zvědavý, jak vůbec v konfrontaci se Spartou bude Celtic vypadat, dlouho jsem ho neviděl, naposledy snad před půl rokem,“ pokračuje držitel osmi mistrovských titulů ze čtyř různých zemí, který se po aktivní kariéře dal na trenérskou dráhu a aktuálně vede v druhé lize Ústí nad Labem.
Lidovky.cz: V Celtiku jste strávil rok a půl, jak na toto angažmá vzpomínáte?
Měl jsem zrovna po dobré sezoně v Anglii (z Chelsea hostoval v Birminghamu) a do Celtiku jsem šel i kvůli možnosti hrát Champions League. Přál jsem si taky jako hráč zažít tamní atmosféru při evropských pohárech. A musím říct, že je jedna z nejlepších, kde jsem hrál, určitě patří do top pět na světě. Zato samotná skotská liga zase tolik kvalitní není. A ještě dnešní Celtic se ani nedá moc porovnávat s dobou, kdy jsem tam hrál. Tehdy měli spoustu dobrých hráčů, osobností a myslím si, že i finančně na tom byli líp, proto si je mohli dovolit. Hráli tam třeba Henrik Larsson, Stilijan Petrov, Nakamura, Hesselink, krátce Roy Keane, po kterém jsem snad bydlel v bytě. Taky se to promítalo do větší úspěšnosti v evropských pohárech. Klub se hodně změnil, vydal se jinou cestou: sbírá po světě mladé hráče, dává jim šanci a pak je hodně prodává. Jsem zvědavý, jak se změnil fotbalově, styl tamního fotbalu nebyl můj oblíbený. I když co vím, je to pořád dost podobné – hodně náročného zběsilého běhání a ztrát míčů. Měli by tohle fotbalové myšlení už změnit, hrát víc kontinentálním pojetím, kombinačně, zapojovat do souhry víc hráčů.
Lidovky.cz: Celtic Glasgow platí ve fotbalovém světě za pojem, ale jak už jste sám říkal, na výraznější úspěch na evropské scéně už dlouho čeká. Je to tedy stále velkoklub, nebo spíš klub se slavnou minulostí?
Řekl bych, že takový podřimující bývalý velký klub. Dřív tam byla spousta zajímavých hráčů, dneska berou spíš mladé talenty a je to vidět. Ve skotské lize to stačí, ale na Evropu je to málo a museli by hodně přidat, aby se vrátili na dřívější úroveň. Ale je to samozřejmě hodně ovlivněno financemi, tím, co si můžou dovolit.
Lidovky.cz: Za vás to tedy byl klub na opravdu velké úrovni?
Ano a byli jsme tak i bráni. Třeba jsme létali na soustředění do Ameriky, zvali nás na zápasy s nejlepšími týmy. Zázemí taky bylo kvalitní. Předtím, než jsem odcházel, dostavěli tréninkové centrum dvacet minut za Glasgow, kde bylo pět nebo šest hřišť, regenerační místnost nebo jídelna. Řekl bych, že v tomhle ani teď nezaostává.
Lidovky.cz: Z čeho současný zhoršený stav klubu vyplynul?
Úplně do toho nevidím, ale bude to odraz jejich úspěchů v evropských pohárech, které nyní skoro žádné nejsou. Nedostávají se do Ligy mistrů, kde se dají vydělat velké peníze, mají problémy už v kvalifikacích. Za nás Celtic na vlastním hřišti každého válcoval, a i když venku jsme toho moc neuhráli, byli jsme úspěšní. Já jsem tam v Champions League nastoupil doma do šesti zápasů, porazili jsme třeba Manchester United nebo AC Milán a z těchto utkání jsme jen jednou nevyhráli (0:0 v osmifinále s AC Milán).
Lidovky.cz: Pověstná je rivalita Celtiku s příznivci konkurenčních Rangers. Je to doopravdy tak vyhrocené?
To tam stále platí, i když ne tolik jako před třiceti čtyřiceti lety, kdy šlo vyloženě o nevraživost. Tehdy jste nemohl navštěvovat čtvrtě nebo hospody, které patřily k tomu druhému celku, jinak hrozilo, že přijdete k úrazu. Teď už je to jiné i proto, že do obou klubů běžně chodí hrát cizinci, kteří tu nenávist obměkčují. Ti se pak spolu setkávají ve městě, vezmou s sebou pár spoluhráčů nebo kamarádů, jako já s Liborem Sionkem, který tehdy hrál za Rangers. Samotní fanoušci, kteří jsou hrdí, až radikální klubisté, to samozřejmě nevidí rádi. Na druhou stranu jsou hodně věrní, stojí za svým klubem i v časech, kdy se mu nedaří, což je nejpodstatnější. A oceňují to všichni, kdo tam přijedou, protože atmosféra je při jejich zápasech kouzelná.
Fotbalista skotského Celticu Glasgow Gary Hooper
Lidovky.cz: Týká se rivalita i lidí v klubech, jejich šéfů, trenérů, hráčů? Musí se v derby za každou cenu vyhrát a získat titul na úkor toho druhého?
Je to tam znát. Klubovou hrdost musíte mít stále na paměti. Už od příchodu do vás PR manažer hustí, abyste všude prohlašoval, že jsme největší a nejslavnější klub ve Skotsku. Musel jsem to říkat při každém rozhovoru, což mi pak už dost vadilo. Zároveň jsem rád, že se Rangers po letech vrátili do boje o titul (Glasgow Rangers byli v roce 2012 kvůli dluhům přeřazeni až do čtvrté ligy), přece jen když se třikrát čtyřikrát za rok hraje tohle derby na úrovni, zase se na skotský fotbal divá jinak.
Lidovky.cz: Zažil jste tuto klubovou nevraživost na vlastní kůži?
Samozřejmě jsem se občas prošel místy, kde jsou hlavně fanoušci Rangers, kteří platí za drsnější než ti ze Celtiku, za takové hrubiány, s nimiž jsou občas problémy. Na druhou stranu jsem se nekoukal do historie, z čeho ta velká rivalita pramení, jakých křivd se na sobě obě strany dopustily. Jisté je, že zrod tohoto nepřátelství hodně ovlivnila rozdílnost náboženského vyznání. Myslím si ale, že když něco umíte, váží si vás i druhá strana. Ne že by si zrovna řekli o podpis, ale určitě vás poznají a třeba pokývnou a řeknou „Dobrý“. I když to není tak dlouho, co současný trenér Lennon šel do nějaké hospody Rangers, kde se dostal do konfliktu a snad i do rvačky.
Lidovky.cz: Tradice velí, že katolíci fandí Celtiku a protestanti Rangers? Je to skutečně tak ortodoxní?
Dřív to tak opravdu bylo, ale dnes už to taky není tak přísně dané. Spíš se to dědí podle rodinné tradice nebo si člověk vybere, komu bude fandit.
Lidovky.cz: Významnou stopu v Celtiku na přelomu tisíciletí zanechal Slovák Ľubomír Moravčík. Připomínali si ho po těch pár letech ještě?
Všichni si ho dobře pamatují a vzpomínají na něj jako na velkou osobnost. Zrovna jsem si ho připomněl, když jsem teď koukal na ČT Sport, když opakovali mistrovství světa v Itálii, kde patřil k našim nejlepším hráčům. Váží si ho a stále ho k sobě zvou. I já jsem se s ním setkal, když jsme při prvním roce mého působení vyhráli titul a předával nám medaile. Po něm hrál v Celtiku také Stano Varga, který tam také končil kariéru a měli ho rádi. Myslím si, že čeští a slovenští hráči, kteří do Celtiku přišli, v něm zanechali kvalitní stopu, což může být pro další naše hráče dobře.
Ľubomír Moravčík v dresu Celticu Glasgow.
Lidovky.cz: Podílel jste se na dvou titulech a jednom pohárovém triumfu. Oslavovaly se pořádně i přesto, že Celtic je na přísun trofejí zvyklý rok co rok?
No je to kvůli tomu trochu jiné, vlastně s oslavami titulu ve Spartě nebo Rusku se to nedá vůbec srovnávat. Pak když tam je někdo delší dobu, má pomalu deset patnáct trofejí. Zároveň není pro domácí hráče nebo i cizince snadné se do takového top klubu dostat a každý skotský fotbalista dělá vše pro to, aby se mu povedlo hrát za Celtic nebo Rangers, takže jsou pak za tyto úspěchy vděční.
Lidovky.cz: Jak toto angažmá hodnotíte po fotbalové stránce? Hned v prvním soutěžním utkání jste dal gól a nastupoval od začátku. Potom to bylo jak na houpačce, kdy jste několikrát odehrál celý zápas, jindy jste střídal, potom nehrál vůbec...
Bylo tam víc faktorů, přitom v Champions League jsem toho paradoxně odehrál dost, skoro víc než v lize. Na začátku sezony jsem se zapojil do přípravy trochu později, přihodila se mi nějaká zranění, konkurence byla veliká a trenér Gordon Stachan sestavu moc neměnil. Možná k tomu přispělo i to, že mi ten jejich fotbal coby záložníkovi moc nechutnal.
Lidovky.cz: Proto jste po roce a půl zamířil do ruské Samary?
V Celtiku jsem měl smlouvu ještě na rok a půl, ale když se ozvali z Ruska, nechal jsem to osudu, jak se spolu kluby domluví. V Rusku jsem už působil (dva roky v CSKA Moskva, kde získal titul), byl jsem tam brán jako velký hráč a byla to pro mě nová výzva.
Lidovky.cz: Jak se vám ve Skotsku žilo?
Glasgow je docela hezké město, kde je všechno k dispozici. Ale trochu mi vadilo nevlídné počasí, je větrnější a deštivější dokonce i ve srovnání s Anglií.
Lidovky.cz: Takže fotbal odpovídal tamnímu počasí...
Jo, asi jsme museli hrát rychle, aby nám nebyla zima (směje se). Ale ne, bylo skvělé se tam podívat. Pro Skoty je fotbal taky sportem číslo jedna, doufám, že mě za tohle tvrzení ragbisti nezabijou, a především ty pohárové večery stály za to. Vzpomínám na to rád.
Lidovky.cz: Celtic nyní vede ryšavý Ir Neil Lennon, jedna z klubových legend moderní éry. Jak si na tohoto bývalého záložníka pamatujete?
Je to bojovník a tvrďák, kterému nevadí, když se něco semele, prostě jde dál, byl k tomu tak vychovaný. Hrál ostře, chodil do skluzů, nikomu nic nedal zadarmo. Zároveň byl správný lídr. Když padl, tak znovu vstal. Dokázal si srovnat kabinu, řešil konflikty místo trenéra. Třeba i hráče vzal pod krkem nebo mu dal facku, přitom si k němu nikdo nic nedovolil. Určitě zná celou historii rivality mezi Celtikem a Rangers, v rodině mu o tom vyprávěli. Myslím, že to tak pevně drží v rukou i jako trenér a ostatní k němu mají respekt.
Lidovky.cz: Co má Sparta od Celtiku pod jeho vedením očekávat?
Nesleduju je každý týden, ale co jsem je viděl naposledy, tak hráli tu skotskou klasiku. Lennon si drží starý styl, který se hrál za něj, a nejde moc s dobou. Což možná vyplývá z toho, že fanoušci vysoké nasazení a skluzy prostě vyžadují, hráče za ně odmění potleskem a chorály. I když třeba Rangers pod Stevenem Gerrardem už začínají hrát evropský styl fotbalu tak jako v Anglii. Anglické týmy jsou modernější, víc se dívají do budoucnosti. Dřív to bývalo tak, že se svým ostrovním fotbalem sice hrály v pohárech doma skvěle, ale venku pak byly poloviční. Změnilo se to díky příchodu mnoha cizinců a zahraničních trenérů, zatímco v případě Skotska se to tolik neděje a je jim to na škodu. Uvidíme, jestli proti Spartě předvedou něco jiného.
Lidovky.cz: Celtic nebudou moci hnát jejich skvělí fanoušci. Uhraje tam i proto Sparta svůj první bodový zisk?
Samozřejmě když za sebou nemají své fanoušky, jsou o to slabší. Myslím si, že Celtic je z té skupiny svou úrovní Spartě momentálně nejblíž. Šanci Sparta má, ale musí se vrátit minimálně k takovému fotbalu, který předváděla s Lille, s výkonem jako na AC Milán by určitě prohrála.
