„Debakl, obrana v chaosu,“ nadepsalo svou hlavní stránku sportovní oddělení Bildu.
„Blamáž,“ stačilo jediné slovo renomovaného sportovního magazínu Kicker.
„Bezbranný, bezbranný, bez šance,“ poznamenal Sport Bild.
Fotbalové Německo se ve středu ráno probudilo ze zlého snu. Ne, to nebyl sen, to je skutečnost, zjistilo vzápětí.
  |
„Byl to černočerný den,“ řekl Löw do kamer veřejnoprávní televize ARD krátce po úterním utkání Ligy národů ve Španělsku.
Sechs zu Null, šest nula. Takřka devadesát let Německo takovým rozdílem neprohrálo, naposledy v roce 1931, přesně 24. května, v Rakousku.
A vzhledem k tomu, jaké má die Nationalelf v zemi i ve světě postavení, lze výsledek ze Sevilly považovat za vůbec nejhorší v historii.
„Pohyb, zaujetí, bojovnost. Nic z toho na hřišti vidět nebylo. Vůbec nic nefungovalo. Všechno špatně v každém ohledu. Z toho zápasu nelze čerpat nic pozitivního,“ poznamenal Löw.
Sestřih utkání:
Ta zpráva ze Španělska byla k neuvěření, byť německá reprezentace prochází přestavbou, omlazuje a v poslední době nemá oslnivé výsledky.
„Ano, šest. Opravdu šest. Proti Německu,“ ujišťoval své čtenáře britský The Guardian. „Byla to historická událost. Přesně taková událost, kterou by se přes šedesát tisíc lidí v hledišti, kdyby tam mohli, do konce života chlubilo, že u toho byli. Tým Joachima Löwa nebyl jen poražen, byl také zničen.“
Jak se to mohlo stát?
„Po prvním gólu jsme přestali hrát svou hru, vzdali jsme se naší organizace. To se stalo osudným. Vyběhli jsme ven a nechali otevřené dveře. Žádná organizace, žádná komunikace, žádná pomoc jeden druhému,“ vypočítával Löw.
Trocha ironie. „Německo v 77. minutě oslavuje svou první střelu na bránu. Ano, v 77. minutě,“ připomínají média akci Gnabryho a ránu do břevna.
„Jak snadno Gnabry a Gündogan před prvním a třetím gólem prohráli souboje. Bylo brutální, jak Koke mohl přejít přes Gintera, jak špatný byl Süle, jak špatně bránil Koch před druhým gólem,“ popisovali němečtí žurnalisté, kteří byli na místě.
„Nejen obrana byla bezmocná. Co hvězdy středu pole Kroos a Goretzka... Gnabry, Werner, Sané v útoku... A Löw? Ten místy vypadal podivně lhostejně,“ líčil Bild.
Löw je u národního mužstva šestnáct let, z toho čtrnáct jako hlavní kouč. Jak dlouho ještě?
V poslední době se o jeho pozici vedou řeči jako nikdy. Tým z posledních osmi zápasů jen třikrát vyhrál.
„Pořád mu věříme, o tom není pochyb,“ reagoval krátce po utkání manažer reprezentace Oliver Bierhoff v rozhovoru pro ARD.
Smlouvu má do léta 2022, každopádně zatím platí, že zůstane minimálně na mistrovství Evropy příští rok.
„Přesně tak. Tento zápas na tom nic nemění,“ řekl Bierhoff. Přitom sám minulý týden před přípravným duelem s Českem řekl, že nad německým fotbalem se vznáší temný mrak...
„Je zapotřebí myslet v delším horizontu a důkladně analyzovat každý zápas. Chceme být na vrcholu příští rok na Euru,“ zdůraznil Bierhoff.
Podobně jako po každém neúspěchu kritici připomínají, že se Löw před časem zbytečně zřekl služeb dlouholetých opor Boatenga, Hummelse či Müllera.
„Nikdy jsem neviděl takové celkové selhání reprezentace. Potřebujeme hráče, jako jsou Hummels, Boateng, Müller, potřebujeme vůdce,“ prohlásil legendární záložník Lothar Matthäus. „Ale nemyslím si, že Jogi svůj názor změní.“
Nezmění.
„Ani v tuhle chvíli není důvod je nominovat. Věříme hráčům, které jsme tady měli. Pravda, ve Španělsku jsme viděli, že nejsme tak daleko, jak jsme doufali,“ prohlásil Löw.
Odpovědi na svou pozici se vyhnul. „Ale je naší povinností z toho vyvodit závěry. Ty správné závěry,“ opakoval na tiskovce. „Každopádně jiné hráče nemáme, další sraz bude až v březnu.“
Je logické, že po výbuchu v Seville se Německo ptá: Je Joachim Löw pořád mužem na svém místě?
Nebo má smysl přemýšlet o alternativách jako Ralf Rangnick nebo Stefan Kuntz?
Favoritem je však nejspíš Hans Flick, stínový trenér národního mužstva, jak se úspěšnému kouči Bayernu v Německu říká. „Z našich zdrojů víme, že to jméno už zaznělo,“ tvrdí Sport Bild.
Každopádně Německo neuspělo v soutěži potřetí za sebou. Na mistrovství světa 2018 skončilo poslední ve skupině, na podzim téhož roku skončilo zase poslední i v Lize národů, od sestupu do druhé úrovně ho zachránila jen reorganizace soutěže.
A letošní Ligu národů zakončilo ostudou ve Španělsku, které se kvalifikovalo do čtyřčlenného finále.
