Trenér Karel Brückner se hned první den v Německu vztekal. Co ho naštvalo? Za brankami na tréninkovém hřišti chyběly zábrany. Sítě, které zachytávají míče. Detail? „Ne, bez toho se nedá trénovat,“ rozkládal rukama Brückner. „Byl to jediný můj požadavek. A od listopadu mi bylo 620krát potvrzeno, že je to v pořádku,“ dodal kouč.
Když odpoledne přijel ke školnímu stadionku ve Westerburgu, který je základnou Čechů, okamžitě bylo zle. Trenér se rozkřičel na celé kolo. Místní pořadatelé už měli sítě složené na tartanu, ale tvrdili, že je postaví nejdřív za šest hodin. Proto koučův hněv mírnila okamžitá záchranná mise.
Muži z českého realizačního týmu se s pomocí několika místních dělníků pustili do stavby. Rychle zvedli tyče, zatížili je betonovými kvádry a začali na ně vytahovat zelenou pavučinu. Do začátku tréninku to ale stejně stihli jenom na jedné straně trávníku.
Další problém? Míče se zadrhávaly o trávník
Jenže to nebyl jediný problém, který Češi řešili. „Nejsme zvyklí si stěžovat,“ tvrdil sice kapitán Galásek, ale o některých problémech se mlčet nedalo. Hráčům nevyhovoval trávník. Den před jejich příjezdem po něm jezdila sekačka, ale i tak byla stébla příliš vysoká. Míče se o ně nepříjemně zadrhávaly.
„Doufám, že zítra bude hřiště lepší. Tohle se nedá vůbec srovnávat s trávníky, na nichž budeme hrát. Tráva je vysoká, balon se zadírá. A taky by to mohli trochu pokropit,“ přál si Tomáš Ujfaluši.
„Sestříhat trávník by snad neměl být problém,“ doufal v rychlé zlepšení i brankář Petr Čech. Ke všemu nebylo hřiště úplně rovné, balony uskakovaly v dírách. „Je to drňák,“ ulevil si Jiří Štajner.
I na takové trávě ale mužstvo muselo zvládnout první trénink. Hráči se dlouze rozcvičili, pak zkoušeli kombinace se střelbou. Na závěr si zahráli na čtvrtce hřiště. Hlavně Jan Koller se s obrovskou chutí vrhal po každém míči. Brückner to se založenýma rukama sledoval od autové čáry. Pak písknul, první německý den končil.
- 8. června 2006 12:31
