Bořek smolař. Dočkalovi podruhé operovali Achillovu šlachu, návrat v této sezoně je nejistý |
Kdyby měl zábrany, nikdo by se nemohl divit. Mluvit o nejhorších chvílích v životě a vířit nepříjemné vzpomínky, to není pro každého. Ale David Lischka (21) , nový stoper fotbalové Sparty, nemá problém.
„Vůbec. Jsem otevřený člověk,“ ujistí, když se pouští do vyprávění o problému, který mu mohl vzít největší životní vášeň.
Ten problém se jmenoval nedomykavost srdeční chlopně – a už je vyřešený.
Půl roku po náročné operaci je Lischka zpět ve Spartě, která ho původně koupila už v zimě. Všechno běží, jak má, a hrozivé týdny mu připomíná jen jizva, která se táhne od krku přes celou hrudní kost.
David Lischka ještě v dresu Jablonce (vlevo)
„Ale když mi doktoři v zimě oznámili, co se děje, úplně jsem se zhroutil,“ vzpomíná. „První moment byl příšerný, hned jsem se rozbrečel.“
Není divu, v šoku by byl každý...
Chudák Matěj Hanousek, který byl tehdy po přestupu na zdravotních testech se mnou. Musel mě doprovodit za mým manažerem, viděl, v jakém jsem stavu, pak hned jel na trénink... Ale i já jsem se musel oklepat a začít řešit co dál.
Jak rychle se to povedlo?
Mám velkou výhodu, že jsem povahou flegmatik a beru věci tak, jak přicházejí. Vstřebal jsem to strašně rychle, už druhý den jsem docela normálně fungoval. Odjel jsem k našim, kteří byli zdrcení.
Vy ne?
Bral jsem to tak, že je dobře, že se na problém přišlo. Přestěhoval jsem se do Prahy, jen místo tréninků jsem lítal po nemocnicích. Ale pro rodinu to byl šok – před přestupem si to všichni užívali, byli nadšení, že já, kluk z vesnice, jdu do Sparty. A pak najednou rána. Těžko se s ní smiřovali, já to zvládl lépe.
I když jste slyšel, že budete muset seknout s fotbalem?
Doktoři mi řekli: Okamžitě přerušuješ kariéru, žádná zátěž, fotbal se s tím hrát nedá. To samé jsem slyšel v dalších dvou nemocnicích, když jsme hledali možné řešení.
Drsné. Vy jste dál věřil v opak?
Už moc ne. Pomalu mi začalo v hlavě šrotovat, co budu dělat místo fotbalu, jak bude můj život vypadat. Říkal jsem si: Odletíš někam k moři, vyčistíš si hlavu a promyslíš co dál. Pracovat ve fotbale? Studovat? Už jsem zvažoval možnosti, když se objevil pan doktor Štěpán Černý, kterému budu nadosmrti vděčný. Díky němu si tady s vámi dneska můžu povídat, on mi dal naději, že s fotbalem budu pokračovat.
David Lischka (vpravo)
Jak velkou šanci na pokračování kariéry vám dával?
V první řadě šlo o to, abych mohl žít plnohodnotný život. Od pana doktora jsem slyšel: Myslím, že ti i s fotbalem dokážu pomoct, ale nic ti neslibuju na sto procent. Každé srdce je jiné a ani sebelepší přístroje neukážou všechno, takže se vlastně rozhodovalo až ve chvíli, kdy mě na sále otevřeli.
Stal se z vás mezitím expert?
Já i manažer David Nehoda jsme si o srdci načetli opravdu hodně. Něco jsem si hledal na internetu, pak jsem si psal s Jirkou Pimparou, bývalým obráncem Teplic, který měl stejný problém. A pan doktor mi taky naposílal plno dokumentů. Ale nečetl jsem úplně všechno, třeba jak probíhá operace jsem radši vědět nechtěl.
Byla riziková?
Pan doktor to přirovnal k pravděpodobnosti pádu letadla. Taky ho před vzletem kontroluje spousta lidí, ale může se objevit nečekaný problém. Malé riziko s sebou nese každá operace, u srdce to platí dvojnásob. Ale nebál jsem se ničeho.
Můžu potvrdit, že působíte jako naprostý kliďas...
Ještě když mě vezli na sál, byl jsem spíš zvědavý, žádný stres. Zato po probuzení byste mě asi vidět nechtěl. Nadával jsem sám sobě, do čeho jsem to šel.
Velká bolest?
Rozřezali mi celou hruď, po narkóze jsem třikrát zvracel, skoro si ani nevybavuju, že za mnou rodiče hned přijeli na návštěvu. Byli tam patnáct minut, a když viděli, jak na tom jsem, zase sedli do auta a jeli tři a půl hodiny do Ostravy (úsměv). Dva dny jsem jako ležák jen koukal do stropu a modlil se, ať čas ubíhá rychleji.
David Lischka (vpravo)
Za jak dlouho jste začal myslet na fotbal?
Že můžu hrát, se potvrdilo na zátěžových testech asi dva měsíce po operaci. Ale na fotbal jsem myslel dřív, protože jsem byl se spoustou kluků v kontaktu. Uvědomil jsem si, kolik lidí kolem sebe mám, jak jsou pro mě důležití a co pro mě všechno dělají. Hlavně rodina, ale i lidi ze Sparty a Jablonce. I díky nim jsem teď nabitý energií a fotbal miluju ještě víc. Jsem vděčný za to, že můžu hrát a být ve Spartě.
Ale asi i vy jste se zajímal, proč se na vaše potíže nepřišlo dřív...
Víte, že jsem upřímný, ale pochopte, že o tomhle mluvit nechci. Nechme to už spát. Jsem zvyklý se koukat dopředu, takže mě zajímá jen Sparta a budoucnost.
Chápu. Zamíchala vám drsná zkušenost s životními hodnotami?
Úplně. Dokážu se radovat z maličkostí a víc si cením toho, jakou mám rodinu. I z nepříjemných věcí si chci brát to dobré a tahle zkušenost mi do života dala moc. Je skvělé, že můžu dělat, co mě baví, ale taky vím, že jsou i důležitější věci než fotbal. To, že jsem v pořádku, je hlavní. Fotbal beru jako bonus, za který jsem vděčný.
A chyba na hřišti je ve srovnání s tím, co jste prožil, prkotina...
Doufám, že chyby dělat nebudu (úsměv). Ale ani dřív jsem se jimi netrápil. Situace řeším stejně, nemám v hlavě blok a věřím si, že budu ještě lepší než před operací.
Budete si fotbal i víc užívat?
Užívat si ve Spartě? To nejde dohromady. Moc dobře vím, že tu jsem od toho, abych makal a něco dokázal. Při vší úctě k Jablonci, tady je o nás postaráno na ještě lepší úrovni. Jen to přenést na hřiště.
  |
Věříte, že se to povede? Že Sparta po letech získá trofej?
Věřím. Ale musíme si dávat postupné cíle a základ je, aby na hřiště pokaždé vlezlo jedenáct sparťanů, kteří chtějí vyhrát.
A vy byste mohl být symbolem nové Sparty. Nebo jejím srdcem?
Když to odlehčím, můžu slíbit, že na hřišti nechám celé své srdce (úsměv). Ale vážně: Uvědomuju si, že přicházím v éře, kdy se ve Spartě leccos mění. Když vidím, jak jsou kluci hladoví, vím, že jdeme správným směrem.
Dovolí si někdo z nich vtípek na citlivé téma?
Těch už jsem slyšel! A nejen v kabině. Když se problémy objevily, na internetu nějaký pán do diskuse napsal, že je to škoda, že by se zrovna Spartě nějaký srdcař hodil. Nevadí mi to. Ne, že bych se u toho válel smíchy, ale beru to jako nadsázku. V kabině to kluci taky umějí odlehčit, slovo srdcař občas padne. Už jsem si i vyslechl, že prý mám teď sešívané srdce. Ale to není na místě: už je celé sparťanské.
