Už potřetí ho čeká dlouhá pauza od fotbalu. Už potřetí za to může poraněný vaz v koleni. Slávistický stoper David Hovorka ví dobře, co ho čeká.
Operace, zhruba měsíc s berlemi a další měsíce příprav na návrat do plné zátěže. Hořké sledování spoluhráčů z gauče nebo tribuny. Vzkazy podpory a útěchy typu „Co tě nezabije, to tě posílí“, v nichž už marně hledáte logiku. Tikající otázky: Proč zrovna já? Proč mám takový pech? Budu ještě vůbec hrát fotbal? Stojí mi to za to?
  |
Rozhodně. Právě David Hovorka v minulosti ukázal, že je dostatečně mentálně silný na to vrátit se na hřiště, zpět do nablýskaného zápasu Ligy mistrů.
Sedmadvacetiletý slávista je důkazem, že ta nejtěžší zranění, si často způsobíte sám, bez kontaktu se soupeřem. Stačí připomenout nedávné případy: těžké pochroumání kolene Václava Černého z Twente, přetržená achilovka Martina Škrtela z Basaksehiru. Běžíte a křup.
Ani po utkání se Zlínem to nevypadalo, že jde o poslední Hovorkův zápas v této sezoně. Ze hřiště odešel po svých. „Střídali jsme ho i z preventivních důvodů, snad to nebude nic vážnějšího,“ dumal kouč Trpišovský. Magnetická rezonance ale ukázala krutou realitu: musí opět na operaci.
V kalendářním roce 2021 byl Hovorka nejvytíženějším hráčem Slavie. I proto, že David Zima není po prodělaném covidu stále fit, nastoupil Hovorka ve Zlíně ke čtvrtému zápasu během jedenácti dnů. Sobotní liga s Olomoucí (3:1), úterní pohár s Duklou (4:1), sobota v Karviné (3:1), středa ve Zlíně (6:2).
Samé výhry, leč krutě vykoupené.
I nabitá termínová listina ve spojení s těžkým, promrzlým terénem a cestováním mohla sehrát svou roli.
Každopádně čtrnáct měsíců po operaci kolene je Hovorka opět na marodce.
Začínal na škváře v kladenské čtvrti Kročehlavy, kde si ho v roce 2002 vyhlédli skauti Sparty. Často slýchal, že je na stopera malý. Měl ale jiné kvality. Vynikal v hlavičkových soubojích, měl skvělý timing, přehled, konstruktivní rozehrávku, rychlost. Díky ní získal přezdívku „Gadži“. „Trenér mládeže mi začal říkat podle té motorky kadživa. Ale teď se to vztahuje i k mé vizáži - tmavé pleti,“ líčil kdysi.
Po přechodu z dorostu mezi muže hrával v béčku Sparty, první „slávu“ si užil, když dal v září 2013 gól hýžděmi a video z YouTube obletělo fotbalový svět. Byl na hostování v Hradci a poté ve Viktorii Žižkov, kde proběhlo osudové setkání s Jindřichem Trpišovským a jeho realizačním týmem.
Stejná trenérská parta si v létě 2015 vzala Hovorku do Liberce. Stal se oporou týmu, okusil zápasy Evropské ligy.
Přišel listopad 2016, duel proti Fiorentině a první těžká diagnóza: poranění předního zkříženého vazu v pravém koleni. „Byl to pro mě šok a v prvních minutách jsem řval jak želva,“ popisoval. I tehdy byl nejvytíženějším hráčem týmu.
Ještě zraněného ho koupila Sparta, kouč Ščasný ale sázel na jiné hráče a projekt Stramaccioni skončil blamáží. Hovorka tak v létě 2018 zamířil na hostování do Jablonce a o rok později přestoupil za Trpišovským do Slavie.
Fanoušci ho coby sparťanského odchovance nepřijali zrovna s otevřenou náručí. Zarostlý stoper je navíc zvyklý hrát na hraně rizika, dovolí si kličku, vyveze balon, jindy ale namaže soupeři na gól a vyslechne si, že je spíš „Hororka“. Postupně mu přišli na chuť a „Gadži“ byl čím dál lepší, což vyvrcholilo zápasy v Lize mistrů.
Emotivní, vítězný typ, který si po vyhraném souboji nezdráhá zapumpovat pěstí, trápil svou houževnatostí Lukaka z Interu Milán či barcelonského Messiho. Dostal se do reprezentace. Mohl směle snít o přestupu do zahraničí. „Když budu zdravý, přijdou další zážitky,“ věřil. Pro jeho kariéru ale platí: V nejlepší se má přestat. Bohužel.
Psal se říjen 2019. V zápase s Plzní Hovorka špatně došlápl a střídal. „Doufal jsem, že to bude něco jiného. Vlastně to ani nebolelo, zápas jsem mohl dohrát. Ale když jsem přijel z nemocnice na stadion, trenéři tam čekali a brečeli,“ vzpomínal v rozhovoru z loňského února. Důvod? Přetržený přední zkřížený vaz v levém koleni. Pro fotbalistu snad nemůže být těžší zranění. 284 dní byl bez fotbalu.
A když se dostával do formy, přišla třetí ťafka. Zbytek známe.
Doma má v rámečku společnou fotku s hřmotným Lukakem. I ta mu bude dodávat sílu vrátit se zpět na hřiště. Obr, s nímž teď drobný a hbitý David bojuje, ale připomíná spíš Goliáše. Zranění a proměna z fotbalisty na rotopedistu je pro sportovce ten nejtěžší soupeř.
„Napodruhé už tušíte, co vás čeká. Víte, že když budete chtít, zvládnete to,“ říkal Hovorka. Co napotřetí? Není snad sportovního fanouška, který by mu to nepřál.
