Právě tenhle jediný zářez mu chyběl. Olympijský vítěz v cross country vyhrál v této disciplíně mistrovství světa, Evropy, Světový pohár, a sbírku v neděli zkompletoval v jihoafrickém Pietermaritzburgu titulem šampiona mezi vytrvalci. Jako vůbec první biker na světě.
"V cross country je sice větší konkurence, ale právě těchhle dvou zlatých medailí si dost vážím, protože podobných obojživelníků je strašně málo. Můj trenér Viktor Zapletal to přirovnává k atletickému desetiboji, protože závody na hodinu a půl a na čtyři hodiny se kombinují dost těžko. Proto je pro mě poslední výsledek cenný," přiznal Kulhavý po návratu.
Nastal teď ve vašem případě nějaký posun ve prospěch maratonské trati?
To ne, mezi oběma disciplínami je strašně velký rozdíl. Třeba v plavání je hodně disciplín, takže možností ke všestrannosti je víc, ale u nás to nejde. Cross country je královskou disciplínou i proto, že je olympijská, takže se jí budu věnovat, dokud to půjde. Tam čekají další výzvy, tou druhou největší je zářijové mistrovství světa v Norsku.
Láká vás i tenhle titul? Byl by váš už druhý.
Pochopitelně, že mě láká. Jestli se nepletu, tak vyhrát v jednom roce mistrovství světa v maratonu a v cross country se ještě nepovedlo nikomu.
Můžete přiblížit trať, na které se v Pietermaritzburgu jelo?
Měřila 94 kilometrů, naštěstí jsme měli hodně času poznat ji před závodem. Projeli jsme ji skoro celou, až na asi dvacetikilometrový úsek uprostřed. Ten byl hodně důležitý, právě tam se pole závodníků potrhalo. Trať byla technická a hodně hrbolatá, takže jsem zvolil celoodpružené kolo. A udělal jsem dobře, jiní to štěstí neměli.
Kdo třeba?
Třeba Franta Raboň. Bavil se o trati s naším kolegou ze stáje Specialized, Švýcarem Christophem Sauserem, a ten mu poradil, ať jede na pevném kole. Franta na to doplatil, dojel čtyřiatřicátý. Christoph se mu potom omluvil, ani on si totiž neprojel ten dvacetikilometrový úsek, který byl plný "schodů".
O dva týdny dříve jste na mistrovství Evropy v maratonu dojel na stříbrné pozici. V čem byl mezi oběma závody rozdíl?
Na Evropě jsem po pádu v předchozím závodě Světového poháru ještě neměl potřebnou formu, teď už ano. Předchozí dva týdny přípravy se projevily, od poloviny závodu jsem jel vpředu sám a vyhrál jsem asi s tříminutovým náskokem.
V Jižní Africe jste loni ovládl Cape Epic, nyní šampionát v maratonu. Dá se říci, že je vaším oblíbeným místem?
Poměrně často se tam jezdí i závody Světového poháru, loni tam bylo mistrovství světa. Docela se mi tam daří, ale nemůžu říct, že by to byla moje oblíbená destinace. Občas v té zemi může být nebezpečno, příroda je taky jiná. Namísto zajíců a srnek tam potkáte zebry nebo opice - těch tam bylo hodně, běhaly nám přes cestu a člověk musí být pořád ve střehu.
Budou teď mít čeští příznivci horských kol možnost spatřit vás při závodě?
Budou, v sobotu pojedu závod ve Znojmě, o týden později ve Velkých Karlovicích v Beskydech. Potom ještě zbývají tři závody Světového poháru a kvůli zranění a technickým problémům jsem skoro o všechny dosavadní přišel. Taky proto je chci zajet dobře, stejně jako zářijové mistrovství světa v Norsku. Letos už mám splněno, ale v cross country ještě mám nějaké resty, chci se ukázat. Doufám, že zdravotní problémy jsem si už vybral.
Dobrá, ale jak se vám bude hledat motivace? Teď už jste na horském kole vyhrál všechno, víc se vyhrát nedá...
To bych neřekl, postupem času to z člověka opadne a vidí zase nové cíle. Anebo přijdou dva špatné závody a na chviličku vás to přestane bavit, to se mi stalo po olympiádě v Londýně. Ale jsme zase u toho - když úspěch nepřichází, tak vás to štve a chcete se vrátit zpátky. Vždycky se najde něco, co vás žene dopředu, a nejlepší je být pořád na bedně. Teď jsou dva roky do olympiády v Riu, takže cíl je jasný.
