Bufka se narodil ještě za Rakouska-Uherska v roce 1917 a dlouho se věnoval víc hokeji než fotbalu. Zkraje 60. let však po čtyři sezony trénoval Baník Ostrava a v půlce sezony přijal angažmá v rakouském Linci.
LÉKO: Jak se kradla fotbalová Slavia |
Tehdy si ho vyhlídl Otto Jungbauer, legendární prezident klubu, který se dřív ještě oficiálně jmenoval Linzer ASK, tedy Linzer Athletik-Sport-Klub. Linec měl po patnácti podzimních kolech na kontě šest výher a pět remíz, přesto Jungbauer odvolává kouče Karla Schlechtu, a aby do mužstva nalil novou energii, dosazuje místo něj sedmačtyřicetiletého Bufku.
Od sněhového pekla k titulu
Ten vůbec jako první v Rakousku zavádí zimní soustředění. A tak televize ORF natáčí, jak hráči v Obertraunu u Halštatského jezera běhají v metrových závějích nebo se lopotí na svazích Krippensteinu. „Bufka byl hrozný,“ ulevil si ještě po letech záložník Adolf Blutsch. „Bylo to sněhové peklo, nelidské,“ přitakal útočník Helmut Köglberger, pozdější dvojnásobný nejlepší střelec rakouské ligy.
Linzer ASK byl před startem jarní části šest bodů a šest míst za obhájcem titulu Rapidem Vídeň, navíc měl za sebou Bufkův zimní dril. Málokoho napadlo, jak skvělý půlrok je před nimi. „Byli jsme dole, nic nás nehnalo. A pak se najednou stal v zimě Bufka trenérem. Nikdo ho neznal. Nevím, kde ho Jungbauer vykouzlil. Ale vyšlo mu to,“ divil se kanonýr Köglberger. „Najednou jsme na tom silově i kondičně byli parádně.“ Bufka se stal průkopníkem tréninkových táborů v Rakousku a ostatní kluby ho později následovaly.
Do jarní části Linec nevstupuje úplně přesvědčivě, ale když se pak rozjede, je k nezastavení. Situace v tabulce se vyvinula tak dramaticky, že před posledním kolem jsou Linečtí pouze bod za vedoucím Rapidem. Ještě předtím Bufkův tým vyhrává ve finálovém dvojzápasu domácího poháru proti Wiener Neustädteru. Už to byl velký úspěch, neboť se stalo vůbec poprvé, aby některou ze dvou hlavních trofejí v rakouském fotbale získal někdo jiný než tým z Vídně. Přesto se hráči příliš neradují. Zákulisím cloumají tahanice o slíbené prémie, které vedení klubu nechce vyplatit, a mužstvo kvůli tomu odmítlo před druhým zápasem trénovat. Bonusové peníze nakonec hráči dostali, i když méně, než bylo předesláno.
Týden po triumfu v poháru, tedy 3. července 1965, jede na jaře dosud neporažený tým na hřiště Firstu Vídeň s vidinou, že by to při troše štěstí přece jen mohlo klapnout i v lize. Po jednoznačném vítězství 2:0 všichni u rozhlasového přijímače poslouchají, jak dopadne souběžně hraný duel Rapidu. Za pět minut je jasno: hlavní vídeňský sok venku s Grazerem AK prohrává 0:1, a tak Linec může slavit i zisk ligového titulu.
„Byli jsme šťastní, ale nevěděli jsme, kam půjdeme. Jungbauer oslavu našeho mistrovství neplánoval,“ vzpomínal záložník Blutsch.
Křepčící tým se tak ještě ve Vídni vydal do vinárny a do Lince se vrátil až v půl druhé ráno. Tam už se k oslavám připojili také fanoušci, kterých v noci na náměstí Schillerplatz dorazilo na pět tisíc. Následující den místní deníky korunovaly Linec na hlavní město rakouského fotbalu.
Neklidné éry
Jenže už o několik měsíců později přišla velká rána. Jungbauer s Hansem Spiesmayerem odstupují z představenstva, vychází najevo dluhy okolo čtyř milionů šilinků a město Linec klubu nařizuje vystěhování z domácího stadionu.
Přechodný stav však trvá jen chvíli. Na jaře za výrazné pomoci svých sympatizantů včetně vládnoucí strany ÖVP se Linzer ASK z kómatu dostává. A František Bufka vede mužstvo až do roku 1968, než ho nahradí Slovák Vojtech Skyva. Po dalších štacích v německy mluvících zemích se dožil úctyhodného věku 93 let.
Další těžké časy na klub, který byl založen roku 1908, přišly na konci 80. let, kdy po éře v evropských pohárech začal pendlovat mezi první a druhou ligou. Do jeho čela se vrátil Otto Jungbauer, ale z dluhů se mu ho vyvést nepodařilo. Stejně dopadli i jeho nástupci. „V čele banky jsem stál 25 let, ale během nich jsem neměl tolik bezesných nocí jako za těch pár měsíců v LASK. Stát věčně na okraji propasti není žádná legrace,“ svěřil se například Manfred Reitinger, šéf Sparkasse Bank.
Neutěšené časy v lineckém mužstvu, který se od roku 1995 nazýval LASK Linz, poznali i někteří Češi: trenér František Cipro či hráči Pavel Mráz, Michal Horňák nebo Petr Lukáš. Aktuálně jeho černobílé barvy hájí záložník Filip Twardzik. Ten zažívá už znovuzrozený klub poté, co LASK v roce 2012 nedostal profesionální licenci a musel se po reorganizaci z hranice bankrotu škrábat zpět nahoru až ze třetí ligy.
Jak vidno, byl LASK už několikrát na kolenou. Podobně vypadá jeho situace před čtvrteční odvetou osmifinále Konferenční ligy se Slavií, která věří, že z úvodní porážky 1:4 se tentokrát rakouský celek nezvedne.
