* Sedmkrát jste se stal českým Trenérem roku, nyní vás ocenili opět. Co má pro vás větší hodnotu?
Tamta ocenění jsem bral jaksi automaticky... Ne ne, žertuji. Teď mě to velmi potěšilo, vždyť Cenu Václava Jíry získal Josef Masopust a další legendy a teď ji se mnou dostali Ivo Viktor a Rostislav Václavíček. To je dobrá společnost.
* Někdy může být cena povzbuzením, jindy uznáním za celoživotní zásluhy. Jak to vnímáte vy?
Že bych zvolil to první? To nevím...! (smích) Jako trenér jsem neměl nikdy pauzu. Ale z toho rychlíku už jsem vystoupil, jsem realista, jsou tady určité limity.
* To jste řekl už po Euru 2008, že začnete pěstovat rajčata, ale vydržel jste to měsíc...
To je pravda. Vlastně jsem s fotbalem skončil natřikrát. Jednou, pak se ozvalo Rakousko a nakonec jsem byl do konce loňského podzimu poradcem u národního týmu. Ale teď už se to snad povede.
* Trenérskou nabídku jste už řešit nemusel?
S nabídkami jsem neměl problém nikdy, ale s fotbalem už jsem skončil. No, ještě se rýsuje práce na svazu při vzdělávání a zkouškách trenérů, to bych snad zvládl. Tuším, že jde o trenéry mládeže. S tím souhlasím, tam je to potřeba.
* Čím se vlastně nyní zabýváte?
Odpočívám, lenoším a pomáhám v domácnosti. Ale přiznávám, že ty první dvě činnosti jsou hlavní. A hodně čtu, zajímá mě historie. Všechno, co jsem dřív nestíhal, takže jsem pořád v knihovně.
* Vaším koníčkem jsou také šachy. Ty nehrajete?
Hrál bych, ale nemám s kým.
* Ale zápas Barcelony s Arsenalem jste si v úterý ujít nenechal, že?
No to jsem koukal... Televizní fotbal je bezvadný, že můžete odejít a pak se vrátit, ale tady se odejít nedalo. Bylo to úchvatné sólo Messiho, což je fotbalový nadčlověk. Jak to říkal pan redaktor František Steiner? Fotbal, který skončí hvizdem rozhodčího, je špatný. Ale tenhle se díky Messimu bude hrát ještě půl roku. Ten by se měl naklonovat! Je to génius, jako byli Mozart, Karajan nebo Chopin.
* Nemáte obavy, že jste byl nadlouho posledním českým trenérem, který měl tu čest pracovat v reprezentaci s výjimečnou hráčskou generací?
Měl jsem štěstí, že jsem trénoval i hráče, které jsem si připravil v týmu do 21 let. Ten jsem trénoval čtyři roky, z toho dva roky jsem byl asistentem Jozefa Chovance u áčka. Takovou kontinuitu neměl nikdo na světě. Nechci říct, že to byla legrace, ale tak se mi to přihodilo. Byly to nádherné roky.
* Trošku jste se vyhnul odpovědi na původní otázku...
Opravdu? To dělám dost často, že? Pořád si myslím, že máme lepší hráče než fotbal. Jasně, Barcelonou, Arsenalem a dalšími kluby máme z televize trochu zkreslený pohled, ale hráčská kvalita tady je. Koukám na zápasy týmů bundesligy nebo portugalské ligy od poloviny tabulky dolů a je to srovnatelné. Bohužel narážíme na ekonomický problém, a když vám odcházejí všichni nejlepší... Je to realita, ale přesto myslím, že fotbal by tady měl být lepší.
* Prozraďte ještě – jak je to teď s vašimi rajčaty?
Mám hrozně moc příruček a minulý týden jsem zjistil, že jsem na zahrádce všechno dělal blbě a neodborně. Až z toho mám deprese! (smích) Teď vím, že rajčatům škodí vlhko a déšť a že je lepší dát je pod stříšku čili na slunnou a zastřešenou terasu.
* Počkejte, jednou jste prohlásil, že nemáte zahrádku...
Ále, je to jen takový pozemek, kde jsem vnučkám udělal záhon půl krát tři metry a dal tam vedle skoro všech jarních květin i popínavé jahody. Jednou je budeme sklízet ze žebříku! Má to výhodu, nebudu se muset shýbat.
