Fotbal se rozdělil na dva tábory. Jeden stojí za vedením svazu v čele s předsedou Pavlem Mokrým, druhý se postavil do role opozice. Ta vedení vytýká zejména totalitní způsob řízení svazu, umlčování odlišných názorů a odstraňování nepohodlných kritiků. „Je to problém, protože lidé ve svazu se místo důležitým věcem musejí věnovat politice,“ tvrdí Fousek.
Příkladem je odstranění předsedy odvolací a revizní komise Ondřeje Lněničky nebo údajná snaha zbavit se podruhé i místopředsedy ČMFS Jiřího Kubíčka, kterému v březnu vypršel téměř dvouletý trest. „Zjistil jsem, že už loni v mé kauze podala na ČMFS žalobu jistá TJ Unhošť, čímž si vedení svazu připravilo půdu, aby mě mohlo po návratu do funkce potrestat znovu,“ je přesvědčen Kubíček.
Trpělivost už údajně dochází
Obě rozhádané strany se shodnou jen v jednom – ve fotbale se zbytečně politikaří. Jenže i z toho se obviňují navzájem. „Beru kritiku od lidí, kteří už něco dokázali. Ale v tomto případě mám dojem, že všem kritikům jde jen o to, aby na svaz přišel slabý předseda,“ komentuje dění třetí místopředseda ČMFS Jaroslav Vacek.
Fotbal tak se zpožděním doplácí na problematickou volbu nového předsedy v roce 2005. Tehdy jím byl až napotřetí zvolen Mokrý a Vlastimil Košťál, největší favorit volby, se stal jen místopředsedou. „Hodně lidí je teď zklamáno ztoho, že jejich spolupráce nefunguje,“ naznačuje Fousek.
Celý článek si přečtete v dnešním vydání deníku
