Nakonec se to povedlo a Juráskovým gólem Slavia prošla přes Zorju Luhansk do hlavní soutěže Evropské ligy.
„Stoprocentně nejdůležitější gól v mém životě. Zatím. Doufám, že jich bude víc,“ řekl dvacetiletý mladík o trefě, která posunula skóre na neutrálním hřišti v Lublinu na postupovou prohru 1:2.
Jak se zrodil postupový gól?
Trenér mi pořád říká, ať chodím před hráče, tak jsem prostě naslepo vyskočil na centr Lukáše Masopusta, spadlo mi to na hlavu a já jsem to dobře trefil.
Jak jste vnímal první poločas, kdy jste během necelých deseti minut přišli o dvoubrankový náskok z domácího zápasu?
První poločas se nám vůbec nepovedl, dostali jsme dva góly a ztráceli jsme strašně míčů. Musely tak přijít změny. Věděli jsme, že musíme hrát až do konce, takže jsme nic nevzdávali a nakonec se to povedlo.
Čím si vysvětlujete, že vás soupeř, kterého jste v prvním utkání přehrávali, tolik zaskočil?
Byl to úplně jiný zápas. Hráli konstruktivně, na hrotu udrželi míč, takže to naši stopeři měli těžké.
Co se dělo o přestávce? Byla tam nějaká slova podpory pro brankáře Koláře, který neměl čisté svědomí u obou gólů?
Já jsem byl o půli v kabině byl až ke konci, takže nevím.
NAKONEC RADOST. Slávistický náhradník Matěj Jurásek (vlevo) oslavuje svou trefu do sítě Luhansku s Christosem Zafeirisem.
Šel jste do hry hned po pauze. S jakými pokyny?
Oživit hru. Davida Douděru tahala noha, takže jsem se snažil vzít to za něj. Věděl jsem, jaké měl před zápasem pokyny on. Chtěl jsem hlavně pomoci týmu, nabíhat si za obranu, neztrácet balony, ale podržet je. Soupeř velmi dobře bránil, takže to dlouho bylo ve znamení velkého dobývání. Tlačili jsme je, sypali jsme to do vápna... Bylo to lepší než první poločas. Až ke konci nás taky zatlačili, ale už jsme to dohráli.
V pátek je los skupiny Evropské ligy. Máte nějakého vysněného soupeře?
V kabině jsme si říkali, že by bylo fajn dostat West Ham nebo Liverpool. Bylo by skvělé se potkat s Tomášem Součkem a Vláďou Coufalem.
