Žádný z českých fotbalistů působící v elitních ligách není v počtu gólů úspěšnější. Všiml jste si toho?
Registruju jenom, že z českých hráčů v bundeslize mám nejvíc gólů. Co k tomu říct... Je to hezký, mám z toho radost, ale zase to dokazuje, že se českým fotbalistům střelecky moc nedaří, což je škoda.
Prožíváte po fotbalové stránce nejpovedenější období od odchodu do Německa v létě 2009?
Cílem mého hostování ze Schalke bylo, abych pravidelně v Kaiserlauternu nastupoval, sbíral v bundeslize odehrané minuty, postupně si na ni zvykal a zlepšoval se. Můžu říct, že se tohle předsevzetí od začátku sezony daří plnit. Věřím, že to bude pokračovat.
Měla vaše nedělní trefa proti Kolínu nad Rýnem větší cenu v porovnání s těmi předchozími?
Je to tak, protože přinesla bod. Vzhledem k postavení v tabulce může vypadat remíza jako ztráta, ale vzhledem k průběhu zápasu ji vnímáme jako zisk. Od čtyřicáté minuty jsme hráli o deseti, a ještě inkasovali hloupý gól.
Po prvním jarním kole jste v bundeslize desátí. Jaké jsou ambice Kaiserslauternu? Stále platí, že hlavní je vyhnout se sestupu?
V šatně máme vylepenou tabuli s číslicí, kolik nám zbývá do zisku 40 bodů. To by měla být hranice zaručující záchranu. Dneska už nám tam visí velká osmnáctka. Kromě toho chceme uhrát hezký výsledek v Německém poháru. Máme před sebou Koblenz a potom případně Duisburg. To jsou hratelní soupeři z nižších soutěží. Pokud bychom to zvládli, jsme už v semifinále.
Od poloviny listopadu nastupujete pravidelně v základní sestavě. Čím jste si pevnou pozici zasloužil?
Povedla se mi letní příprava a všechno nasvědčovalo tomu, že bych se dostal do základní sestavy. To se i stalo, v prvním kole se vyhrálo, ale přibrzdilo mě svalové zranění a ze sestavy jsem vypadl. Snažil jsem se makat na tréninku, nekoukat na to a dokázat trenérovi, že si to zasloužím. Potom se změnil herní styl a zase jsem naskočil zpátky. Patří mi místo podhrotového hráče a nemám ani tolik úkolů v defenzivě, i když se tam i tak snažím pomáhat, protože to mám naučené z dřívějška. Útočník Lakič mi to až vyčítá a říká mi, že se mám držet víc u něj a pomáhat mu.
Zatímco v Schalke jste se během minulé sezony trápil, teď je znát, že jste evidentně ožil. Kde se vzal ten rozdíl?
Hraje v tom roli hrozně moc aspektů. Jiné prostředí, jiní spoluhráči a také důvěra trenéra. Marco Kurz mi úplně sedí. Přijde mi, že je to takový německý Pavel Hoftych, který mě předtím vedl v Bohemce.
Máte zprávy, jak pozorně vás Schalke na dálku sleduje?
Když u nás na podzim hráli, proběhl nějaký menší, spíš zdvořilostní kontakt. Víc zpráv nemám, ale můj názor je, že mě pečlivě monitorují stejně jako ostatní hráče na hostování.
S jakými pocity se budete z Kaiserslauternu do Schalke po konci sezony vracet?
Všechno je ještě otevřené, nikde není psáno, že se tam na sto procent vrátím. Variant by mohlo být i víc. Sedneme si s panem trenérem Magathem, všechno se vyhodnotí – řeknu mu svůj názor, on mi řekne svůj a uvidíme.
Před rokem jste poprvé nastoupil za reprezentační áčko. Na jaře se hrají důležité zápasy v kvalifikaci, ale pak i evropský šampionát jednadvacítek. Do jakého týmu se zařadíte?
Přiznám se, že v neděli jsem mluvil s trenérem jednadvacítky panem Dovalilem. Ještě říkal, že neví, jak to přesně bude. Když se ale dnes řekne reprezentace, první mě napadne mistrovství Evropy jednadvacítek. Na to bych se chtěl dobře připravit a pokusit se vybojovat účast na olympiádě v Londýně. To je pro mě velké lákadlo.
