Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů |
Už odmala byl fyzicky zdatný. Plný neutuchajícího elánu, s pořádnou dávkou fotbalového talentu. Když ostatní měli uběhnout jedno kolečko, on si dvě přidal. Petr Mikolanda byl vskutku fotbalový talent k pohledání. V malých žáčcích hrál za Motorlet, ale postupně se stával hledáčkem velkých tuzemských klubů. Skauty pražské Slavie přesvědčil nejvíc. A když mu bylo osmnáct, dostal první šanci nahlédnout do nejvyšší české ligy. Nikoliv však za Slavii, ale ve Viktorii Žižkov, která si ho vyhlédla. Chtěl se dostat za velkým fotbalem do zahraničí. Dočkal se a netrvalo to moc dlouho. Mikolanda zaujal londýnský West Ham.
Ten mu však souzený nebyl. V "A" týmu se neprosadil a během jediné sezony postupně hostoval v nižších soutěžích – za Northampton, Swindon či Rushden and Diamonds. Po roce se vrátil zpět do Česka. Tehdy však jako by přicestovaly i trable. V osudný květen roku 2007 se Mikolanda chystal pomoct mladoboleslavské rezervě. "A toho sobotního rána jsem se probudil a měl hrozně nateklé kotníky," vzpomíná. Přesto na zápas dorazil, opuchlé nohy dostal do kopaček a kotníky rozhýbal. Jenže po víkendu se stejné problémy vrátily. Když mu klubový lékař odebral krev a moč, zvonil hned druhý den telefon: "Jeď do Motole na nefrologii. Hned! Máš něco s ledvinami."