Pondělí 1. června 2020svátek má Laura 20 °C polojasno Předplatné LN
Lidovky.cz > Sport > Fotbal

Musíme myslet na zítřek

Ivana Nedvědová | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ivana Nedvědová | foto:  Viktor Chlad, Lidové noviny

Ivana Nedvědová se po rozhovoru směje do telefonu - na druhé straně je její manžel, Pavel Nedvěd, hráč Juventusu Turín, který právě nasedá do letadla. To víš, že jsem tě pomluvila, jak jinak? dobírá si ho.

Původně jsme si plánovaly, že „pomlouvat“ budou tři manželky společně. Nevyšlo to. Každá z nich má jiné povinnosti, každá z nich si chce svého partnera užít do poslední chvilky - možná se měsíc neuvidí a ten měsíc bude navíc pěkně napínavý.

LN Pojedete se podívat na mistrovství?
Na první a na třetí zápas. Sednu do auta a pojedu tam, je to docela daleko, budu se hned vracet, tak asi pojedu bez dětí. Sice snášejí cestování dobře, ale kdo má pět set kilometrů poslouchat „už tam budem?“. A taky mám trochu strach, jak to tam bude vypadat. Takže se podívám a uvidím.

LN Nebylo by lepší tam zůstat přes všechny zápasy a ušetřit si dlouhou cestu?
Na skupinu partnerky nesmí. Nevím, kdo to vymyslel, jestli svaz, trenér nebo samotní hráči... Ale vždycky to tak bylo. Je mi to docela líto, protože kdyby nedejbože z tý skupiny nepostoupili, tak manželky a děti neuvidí vůbec nic. A u Pavla mám strach, že už se podobná příležitost nebude opakovat.

LN Nemyslíte, že je to proto, aby přítomnost partnerek nenarušila koncentraci hráčů?
Každýmu vyhovuje něco jiného. Pavel tvrdil, že dva dny před zápasem nemůže být žádný sex, že ho to unavuje. Dneska už si to nemyslí. Samozřejmě tím nemyslím, že by vyběhl z postele na hřiště. Myslím, že zrovna Pavel by byl spokojenější, kdyby věděl, že jsme v Německu. Podle mě není moc v pohodě, když mu děti volají desetkrát denně - tatínku, kde jsi?

LN A nemůžete se tam vydat na vlastní pěst?
To mi samozřejmě nikdo zakázat nemůže. Ale je to škoda, že to není lépe zorganizované. Vzahraničí to funguje tak, že rodinní příslušníci s hráči jezdí. Na letišti pak čekají dva autobusy, jeden odveze kluky, druhý manželky na jiný hotel. Rodina chodí na zápasy a pak společně letí domů.

LN Občas si pronajímáte soukromé letadlo. Když už jedete sama, nebylo by jednodušší letět?
Zorganizovat by se to dalo. Ale bude to lepší autem, kdyby se něco dělo, můžu hned jet zpátky. S letadlem to není tak jednoduché. Nejlepší je, když se objedná pár dní dopředu, aby ho mohli připravit. S autem jsem svobodnější.

LN Jak vás to vlastně napadlo začít lítat soukromým letadlem?
Šlo o Pavlovo pohodlí. Když má speciál, tak stačí přijít deset minut před odjezdem a hned letíme. Z Turína do Prahy navíc není přímý spoj. Nejsou tam lidi, nikdo ho neobtěžuje. Tlačily se na něj davy -Nedvěd, Nedvěd. Pavel byl z toho cestování špatný.

LN Říká se, že si občas zaletíte do Prahy jen na otočku, třeba do divadla...
To není pravda. Ale když je volno víc než dva dny a potřebujeme něco vyřídit v Praze, tak přiletíme. A pak třeba zajdeme i do divadla.

LN Ale proč ne jenom do divadla? Čeští fotbalisti jsou tak skromní?
Možná proto, že jsme na to moc líní, řešit letadlo jenom kvůli tomu divadlu... A skromní? To snad ani ne. Ale musíme myslet na zítřek. Dneska je to super, vydělávají peníze, ale může se stát, že špatně zainvestují, že budou nečekané výdaje. Pak jednoho dne skončí s fotbalem a nic jim nezbude. Už se to pár lidem stalo...

LN Už plánujete, co budete dělat, až Pavel skončí s fotbalem?
S tím vyhrožuje často. Ale připravit se na to nedá, až to bude, tak se to bude řešit. Já bych byla šťastná, kdyby hrál tak dlouho, jak ho ten fotbal bude bavit. On se směje, že ho nechci doma, ale vždyť bez toho nemůže být. Když má volno, tak jde stejně běhat.

LN Jak vůbec vypadá váš den?
Vstáváme v sedm, děti (devítiletá Ivanka a šestiletý Pavlík, pozn. red.) jdou po osmé do školy, pak jedu nakoupit, do města na úřady, uvařím oběd pro sebe a pro Pavla, který přijde z tréninku. Pavel pak odpočívá, já jedu vyzvednout děti, ty pak mají každý den nějaký koníček - gymnastiku, tenis, golf. Mně na koníčky moc času nezbývá, bydlíme v parku u golfového hřiště, takže občas golf, ale to musí být hezky, ale ne moc vedro...

LN Je velký rozdíl mezi českou a italskou školou?
V Itálii končí od první třídy každý den až po čtvrté a mají strašně moc předmětů. Ivanka je dneska (den odjezdu reprezentantů, pozn. red.) v české škole a končí po dvanácté, takže je nadšená. Ale když je dlouho v Česku, stýská se jí po Itálii, chodí tam v poledne ven.

LN Jak zvládají češtinu?
Mají větší slovní zásobu v italštině, ale mluví dobře i česky. Máme učitelku, která k nám do Turína jezdí jednou za dva tři měsíce. Je u nás týden a učí se s nimi. Jinak je v češtině procvičuju já.

LN Jste hodně přísná?
Myslím, že jsem. Tady jsou děti úplně jinak vedený a měla jsem s tím docela problém. Už jen s tím, že je nechci dávat na hodiny náboženství. Nebo když je okřiknu na veřejnosti, tak se na mě Italové škaredě dívají, a dokonce mi řekli, že jsem horší než Hitler. Taková nehorázná urážka!

Jenže italské děti si dělají, co si umanou. Jsou v restauraci a schválně rozbíjejí sklenice, prostě s nimi praští o zem. A reakce rodičů? „To nedělej broučku.“ Dokonce ani číšník nic nenamítá, jen vyjádří obavu, aby se děti nepořezaly. Neříkám, že naše děti jsou super vychovaný, jsou hodně živý, ale oproti malým Italům jsou opravdu zlatý.

Občas si kopnu fotbal

Martina ČechováS Martinou Čechovou, manželkou brankáře anglického klubu Chelsea, jsme se potkaly před vyhlašováním ankety Zlatý míč. Pozvánka ji zaskočila na poslední chvíli, neměla ani šaty. Ale stejně si to užila -Petr Čech si z večera odnesl zlatou trofej.

LN Dostanete se hodně na společenské akce?

Spíš občas, ale chodíme docela rádi. Je to jedna z mála příležitostí, kdy se dostaneme s manželem do společnosti. Akce pořádá i Chelsea, naposledy to byla oslava stého výročí klubu anebo charitativní večeře ve prospěch dětí s rakovinou.

LN Jak zvládáte protokol?

Zvládáme. Žili jsme ve Francii, kde se hodně dbá na kulturu stolování, tam jsme se hodně naučili.

LN Byli jste oba řekněme nováčci ve vysoké světové fotbalové společnosti. Nebyl to šok?

Šok to byl. Zejména jazykový. Ale chodili jsme ve Francii do školy, měli jsme dobrou učitelku, se kterou jsme se nakonec skamarádili. A vstřícné byly i rodiny ostatních hráčů, hodně často se tam chodilo na společné večeře. Francouzky si mě hned začlenily, nabízely pomoc, kdybych potřebovala. V Anglii to je jiné. Tam jsem partnerky hráčů poznala vlastně až po první sezoně.

LN To se nepotkáváte ani na zápasech?

Ony moc na zápasy nechodí, je nás asi jen pět stálých. A ty, které přijdou, jdou většinou na tribunu za sklo. Já jsem raději přímo na stadionu, kde je cítit ta atmosféra.

LN Nebojíte se agresivních fanoušků?

To ne. Po zkušenostech s hooligans byla zavedena přísná bezpečnostní opatření, diváky sledují kamery. Nesmí se tam kouřit, pít alkohol, mít zavřenou flašku. Lidé si občas to pivo zkouší schovat, ale většinou je objeví a vyvedou. A stejně si troufne málokdo. Na Chelsea je pořád málo lístků, lidé mají karty, které jim platí celý rok. Kdyby se něčeho dopustili, tak o ni přijdou.

LN Rozumíte fotbalu?

Za ty roky trochu. A občas jsem si fotbal i kopla.

LN S Petrem?

Ne, s tím ne, protože mu nemůžu dát gól a to mě hrozně rozčiluje. Mám dva bráchy, můj tatínek je trenér juda, jezdila jsem s nimi na tábory a nějak jsem se k tomu přichomýtla.

LN Jak jste se vlastně s Petrem seznámili? Někde jsem četla, že v tramvaji, a moc si to nedokážu představit...

Dlouho mu to trvalo, chodili jsme spolu do třídy (v Plzni, pozn. red.), do prváku. Vůbec by mě nenapadlo chodit se spolužákem, jenže on začal jezdit na tréninky a ve škole už tolik nebyl, takže mi to pak ani nepřišlo. Bylo mi s ním vždycky dobře, dalo se s ním povídat, což spousta kluků v tomhle věku neumí. Taky nás spojilo, že jsme spolu moderovali vyhlášení nejlepších sportovců školy. A pak najednou začal po trénincích čekat u tramvajový zastávky u školy a jezdil se mnou domů. Teda se mnou, jezdila nás celá parta, ale tak to celé nějak začalo.

LN Říká se o fotbalistech, že toho moc nenamluví a je s nimi trochu nuda. Petr ale chce studovat psychologii, je v tomhle jiný?

Myslím, že spíš záleží, co je to za člověka. U Petra je to tak, že jsem občas ráda, že vůbec zavře pusu nebo mě pustí ke slovu. A nuda s ním není vůbec, neumí se nudit, musí pořád něco dělat, ani se nevydrží dívat na televizi.

LN A psychologii se tedy věnuje?

Myslím, že má na to talent, že vidí do lidí, dokáže je popsat. Ale taky čte hodně odborných knih.

LN Plánujete si, že budete v městečku, kde v Anglii bydlíte, trénovat aerobik. Myslíte si, že vám při hledání angažmá pomůže Petrovo jméno?

Nikdy nikomu neříkám, že jsem Petrova manželka. Představuji se jako Martina Čech, takže občas na to přijdou sami nebo ho poznají, když si se mnou přijde zacvičit. Ale snažím se toho nevyužívat. Chci si to vyzkoušet sama za sebe, nechci, aby mi k tomu pomáhala Petrova tvář.

LN Petr je hodně výrazný typ. Musíte od něj odhánět fanynky?

Já od něj žádné fanynky neodrazuju. Jsem ráda, že se líbí. Jsem pyšná, že mám tak hezkýho chlapa. Navíc vím, co v něm mám, že mu můžu věřit, a nepotřebuju si ho hlídat. Když se mnou nebude chtít být, tak s tím nic nenadělám. Ale on chce...

Mají nás za princezny

Hedvika Kollerová Hedvika Kollerová se s manželem Janem Kollerem chystá po MS do Monaka. Změnu ale komentuje jen velmi stručně - novináři stejně všechno překroutí, vymysleli si, že za ten jeho přestup můžu já, zlobí se. Tentokrát se opravdu nemusí bát.

LN Jak dlouho už víte, že po Dortmundu to bude Monako?

Stejně tak dlouho jako ostatní. Vědělo se to hned, jak to podepsal.

LN Jak velká to bude změna? Co všechno budete muset zařídit?

Uvidíme. Až skončí mistrovství, pojede Honza na soustředění a já začnu hledat bydlení. Zatím jsem si koupila jen knížky francouzštiny.

LN Němčinu už máte za sebou?

Tu jsem se začala učit, ale pak mě to nebavilo. Chytali jsme českou televizi, našla jsem si českou kamarádku, takže jsem ten jazyk nakonec ani nepotřebovala.

LN Snášíte to neustálé stěhování?

Jsem zvyklá.

LN Monako je knížectví, počítáte s tím, že se přijde podívat i princ Albert?

Uvidíme, jestli vůbec budu chodit na fotbal. Záleží na Hedvičce, jestli ji to bude bavit. Jestli ne, tak nebudu. Nemám žádné hlídání.

LN V Monaku je spousta společenských akcí, jak si to zařídíte pak?

Nikam nechodíme a nechodili jsme ani v Německu.

LN Proč?

Nás to moc nebaví, jsou to akce z povinnosti. Raději si zajdeme spolu sami. Nebo vyrazím někam s kamarádkama.

LN Proč jste tak zaujatá proti paní na hlídání?

Nedělala jsem si děti, abych měla paní na hlídání.

LN A počítáte s tím, že by dcera mohla začít chodit v Monaku do školy, kdyby se to protáhlo?

To je ještě daleko. Ale počítám s tím, že tam bude chodit do školky. Je zvyklá jenom na nás, takže bych chtěla, aby se dostala víc mezi děti.

LN Už jste říkala, že se těšíte do Monaka kvůli lepšímu počasí. Ještě kvůli něčemu dalšímu?

Uvidíme. Rozhodně ale není pravda, že za ten přestup můžu já a že mi tam Honza koupí jachtu.

LN A proč ne? Spousta fotbalistů je má..

Málokdo z fotbalistů žije v luxusu. A to i venku. Většina z nich jsou úplně normální. Mně vůbec nepřijde, že žiju s fotbalistou. Když jede na zápas, tak dceři říkám, že jde do práce.

LN Rozumíte fotbalu?

Mám na něj svůj názor. Ale nemám ráda, když se do něj pletou ženský.

LN Takže se známí nemůžou těšit na váš komentář hry, až budete fandit na mistrovství?

Já zápas ráda okomentuju, ale ty poznámky určitě nejsou o fotbale.

LN A o čem?

To vám neřeknu, ale holky se mnou chodí na zápasy hlavně kvůli humoru.

LN Vy máte v životě na fotbalisty docela štěstí, to jste ani nebyla fanynka?

Ne, ale když si to vezmete, já nejsem mezi žádnými jinými lidmi než mezi fotbalisty.

LN A jak jste potkala toho prvního? (první manžel byl fotbalista Pavel Horváth, pozn. red.)

Pracovala jsem ve Fortuně, v sázkový kanceláři, kde jsme se poznali.

LN Když jste nefandila fotbalu, najdete si s Honzou aspoň nějaké společné koníčky?

My jsme úplný opak. Hlavně Honza na ty koníčky moc není. Nemá na ně čas. Hraje třeba hokej, ale to já taky nehraju...

LN A jak tedy trávíte volný čas?

V Německu jsme chodili s malou do bazénu. Občas si pustíme nějaký film, hodně jsme hráli žolíky. Honza rád odpočívá, jako každý chlap.

LN Hodně žen by rádo žilo s fotbalistou, protože si představují, že je čeká pohodlný život. Je to tak?

Jo, máme ho pohodlný. Ale to není všechno. Mně teda nic nevadí. Ale co mě nejvíc mrzelo, když jsem z porodnice musela jet taxíkem, protože Honza zrovna hrál. Kolem mě chodili tatínkové s kytkama a já jsem jela sama do prázdnýho bytu. Ta samota je občas nepříjemná. A taky pořád musíme poslouchat, že jsme princezny s bohatým chlapem. Nic jinýho si na vás nikdo nenajde. Přitom jsou podle mě všechny ty holky, co jsou v nároďáku, hrozně fajn.

,
Premium

Bubeník z Mandrage: Víťa sebral odvahu, kterou nikdo z nás nenašel a rozsekl to

Matyáš Vorda | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Na bicí hraje od svých devíti let. V deseti s kamarádem Víťou Starým založil kapelu Mandrage, která se za devatenáct...

Premium

Android Auto a CarPlay v každém autě. Poradíme vám, jak na to

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Chcete používat oblíbenou navigační aplikaci na displeji v autě místo telefonu? Přečtěte si, jak to udělat a neutratit...

Premium

Leoš Mareš: Není to jen o talentu, ale o schopnosti si peníze udržet

Leoš Mareš by mohl získat titul syn roku. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Krach, zhroucení, deprese, obavy o budoucnost a pátrání po smyslu vlastní existence. To jsou emoce, které v těchto...